ʲž římským kněžím: Neutíkejte před výzvami, buďte věrohodní a jděte příkladem
Benedetta Capelli – Vatikán
Římský biskup se ve čtvrtek 12. června setkal se svou diecézí, kněžími a seminaristy, kteří jsou „vzácným pokladem“ a pro který požádal o „silný potlesk“. Učinil tak poprvé po svém převzetí úřadu římského biskupa, 25. května v bazilice sv. Jana na Lateránu, kdy citoval blahoslaveného Jana Pavla I. a ujistil přítomné o své připravenosti a lásce.
Ve Vatikánu papež Lev XIV. znovu potvrdil kněžím města Říma své přání „poznat vás blíže, abychom mohli vykročit společně na cestu“. Cesta biskupa a lidu, která připomíná to, co si papež František v roce 2013 přál při svém prvním pozdravu z Lodžie požehnání. Lev promlouval se „srdcem otce a pastýře“, protože Hospodin zná lidské omezení, ale jen některým lidem svěřuje zvláštní milost.
„Zavažme se všichni, že budeme věrohodnými a příkladnými kněžími! Jsme si vědomi svých přirozených omezení a Bůh nás zná do hloubky; ale dostali jsme mimořádnou milost, byl nám svěřen drahocenný poklad, jehož jsme služebníky a správci. A od služebníka se vyžaduje věrnost“.
V Božích očích jste drahocenní
ʲž Lev poděkoval kněžím za „život zasvěcený službě Království, za velkorysost při výkonu kněžské služby, za vše, co prožívají v tichosti a co je někdy provázeno utrpením nebo nepochopením“.
„Vykonáváte různé služby, ale všichni jste drahocenní v očích Boha a při uskutečňování jeho plánu“.
Kulturní klima dnes podporuje izolaci
„Kráčet společně“: toto doporučení papež adresoval římské diecézi, „diecézi opravdu zvláštní, protože mnoho kněží přichází z různých částí světa“, často za studiem, jak poznamenal. Tato volba se odráží v pastoračním životě farností, které jsou povolány k univerzálnosti a vzájemné vstřícnosti. Poté se papež věnoval dvěma pojmům, které mu „leží na srdci“: jednota a společenství. Společenství je v Římě podporováno společným životem „na farách, kolejích nebo jiných rezidencích“.
„Kněz je povolán, aby byl mužem společenství, protože on sám je prvním, kdo je žije a neustále je rozvíjí. Víme, že toto společenství je dnes brzděno kulturním klimatem, které podporuje izolaci a sebestřednost. Nikdo z nás není imunní vůči těmto nástrahám, které ohrožují pevnost našeho duchovního života a sílu našeho poslání“.
Rozmach bratrství mezi kněžími
Proti nástrahám je třeba bojovat bdělostí navenek, ale také v nitru, věnovat pozornost mezilidským vztahům, ale také tomu, co se odehrává v našem srdci, „zejména pocitu únavy, který přichází, protože jsme prožili těžké chvíle, protože jsme se necítili pochopeni a vyslyšeni, nebo z jiných důvodů“.
„Chtěl bych vám pomoci, kráčet s vámi, aby každý znovu nalezl pokoj ve své službě; právě proto vás žádám o posílení bratrství kněží, které by bylo ukotveno v pevném duchovním životě, v setkávání s Bohem a v naslouchání jeho slovu“.
Různá charismata a věrnost evangeliu
„Společenství se musí promítnout také do úsilí v této diecézi, projevované různými charismaty, různými cestami formace a také různými službami“, poznamenal papež a dodal, že však „úsilí o podporu musí být jednotné“. Má to být úsilí na pastorační cestě, které se promítá do společného postupu, věrného evangeliu, obohacujícího církev svým charismatem, „ale s vědomím, že jsme jediné tělo, jehož hlavou je Kristus“.
Znovu prožít lásku první hodiny
ʲž se poté zastavil nad významem příkladného života, ačkoli si je vědom, že nikdo není osvobozen „od vlivů světa a města s jeho tisíci nabídkami“, které by mohly odvrátit od svatého života a tím způsobit ztrátu hlubokých hodnot kněžství.
„Nechte se znovu přitáhnout voláním Mistra, abyste pocítili a prožili lásku první hodiny, která vás vedla k důležitým rozhodnutím a odvážným obětem. Pokud se společně pokusíme žít příkladným životem v pokoře, budeme moci vyjádřit obnovující sílu evangelia pro každého muže a každou ženu“.
Řím s jeho krásami, chudobou a bytovou krizí
„Zarážejí nás“, pokračoval Lev XIV. „nerovnosti, chudoba, mnoho forem sociálního vyloučení, rozšířené utrpení, které nabývá rysů tísně, která již nikoho nešetří“. Tuto realitu prožíváme i v Římě, „poznačeném mnoha formami chudoby a vážnými krizemi, jako je ta bytová“. Je to město, které, jak připomněl papež František, je „velkou krásou“, ale které také vyžaduje „prostou slušnost“, aby bylo obyvatelným a přívětivým místem.
„Jsme povoláni přijmout tyto výzvy, interpretovat je evangelicky a prožívat je jako příležitosti k svědectví. Neutíkejme před nimi!“
Proroci míru a spravedlnosti
ʲž Lev vyzval k pohledu na „svaté kněze, kteří dokázali spojit vášeň pro dějiny s hlásáním evangelia“, jako byli don Primo Mazzolari a don Lorenzo Milani, „prorokové míru a spravedlnosti“.
„A tady v Římě jsme měli dona Luigiho Di Liegra, který tváří v tvář mnoha formám chudoby strávil svůj život hledání cest spravedlnosti a lidského rozvoje. Čerpejme sílu z těchto příkladů, abychom i nadále zasévali setbu svatosti v našem městě“.
Na závěr papež vyjádřil přání, aby „rostla jednota, příkladnost a prorocké nasazení ve službě naší době“, a slovy svatého Augustina vyzval kněze k lásce k církvi a modlitbě za „ztracené ovce“, aby poznaly Boží lásku.