ʲž přijal skupinu mladých lidí z Charkova
Rosario Capomasi
Justina zvědavě pozoruje racka, který se posadil na sochu svatého Petra, bez ohledu na horko a stále hustší dav věřících. Její dětskýma očima se jí zdá neskutečné, že je svědkem takové obyčejné idyly, která se v jejím rodném městě Charkově stala již dávnou vzpomínkou, vymazanou neustálým bombardováním ruského letectva, které si i v posledních hodinách vyžádalo další oběti. Drží se pevně za ruku svého otce Andrii Nasinnyka, vedoucího místní Charity, a své sestřičky Katryny na náměstí před bazilikou svatého Petra, kde se účastní generální audience Lva XIV. S nimi je sestra Oleksia Pohranychna z kongregace sv. Josefa, která od roku 2018 působí v tomto ukrajinském městě v řeckokatolické katedrále sv. Mikuláše, kde pomáhá rodinám uprchlým z malých měst a vesnic zničených bombami.
„Děti jsou těmi, kdo nejvíce trpí psychickými, nejen fyzickými zraněními této vyčerpávající války,“ vysvětluje tato řeholnice, která se stala matkou mnoha malých sirotků. A s velkou bolestí v srdci ukazuje fotografii, kterou daruje papeži: „To je Yulia, bylo jí 12 let, dnes měla být tady s námi, ale před krátkou dobou ji výbuch na městském trhu vyrval z náručí jejích blízkých.“
Při setkání s papežem Prevostem sestra Oleksia vyjádřila svou vděčnost za to, že upoutal pozornost na trýzněnou Ukrajinu, v duchovní kontinuitě s papežem Františkem. „ʲž Bergoglio nám byl vždy nablízku a poskytoval nám pomoc a podporu až do posledních dnů svého života. Lev XIV pak pokračoval skutečně významnými činy, jako byl telefonát ruskému prezidentovi Putinovi – s výzvou k gestu na podporu míru – a přijetí apoštolského nuncia na Ukrajině, arcibiskupa Visvaldase Kulbokase“, s nímž sdílel naději, modlitby, svědectví humanity a solidarity, které ukrajinský lid přijal s otevřenou náručí.