Nuncius na Ukrajin¨§: S pape?em jsem sd¨ªlel na?i nad¨§ji i smutek
Svitlana Dukhovych, Vatikán
Nad¨§je, modlitby, sv¨§dectví lidskosti a smutek nad nedávnými intenzivními útoky na Ukrajin¨§ ¨C to v?e sd¨§lil apo?tolský nuncius v této válkou zmítané zemi, arcibiskup Visvaldas Kulbokas, pape?i Lvu XIV. p?i setkání v pátek 6. ?ervna ve Vatikánském apo?tolském paláci.
V tomto rozhovoru pro Vatican Media apo?tolský nuncius hovo?í o svém prvním setkání s pape?em i o stra?livé situaci v zemi.
Va?e Excelence, jaké bylo va?e první setkání s pape?em Lvem XIV.?
Bylo to velmi d?le?ité setkání, které bylo p?ipraveno mnoha modlitbami ¨C mými osobními modlitbami, modlitbami mých koleg? z nunciatury v Kyjev¨§, biskup?, dokonce i n¨§kterých státních ú?edník? na Ukrajin¨§ a bývalých farník? v Litv¨§. Proto?e to bylo p?edev?ím duchovní setkání. Bylo to moje první setkání s pape?em Lvem a jsem za n¨§j velmi vd¨§?ný. Bylo pom¨§rn¨§ dlouhé a zam¨§?ené hlavn¨§ na otázky, které se týkají nás jako církve v dob¨§ války. Bylo pro m¨§ d?le?ité vnímat pape?ovo srdce, stejn¨§ jako bylo d?le?ité sdílet s ním mé vlastní zku?enosti, zejména duchovní, z této vále?né doby. Bylo to také velmi út¨§?né setkání, napln¨§né modlitbou. Chci to zd?raznit, proto?e modlitba je na?í hlavní zbraní. Tak to popisuji já a také Svatý otec to nazývá nejmocn¨§j?í zbraní ze v?ech.
Zbytek audience se dotkl n¨§kterých konkrétních zále?itostí, v?etn¨§ bombardování, ke kterému do?lo v noci na 6. ?ervna v Kyjev¨§, Ternopilu, Lucku a dal?ích regionech a m¨§stech Ukrajiny. Diskutovali jsme o tom, co to znamená ?ít bez mo?nosti spát nebo se voln¨§ pohybovat mezi m¨§sty a v jejich rámci. Záv¨§r setkání byl tento: my jako církev jsme i v nejhor?ích situacích sv¨§dky toho, co B?h doká?e ¨C navzdory lidské slabosti a h?íchu. To je na?e nad¨§je a jsem Svatému Otci hluboce vd¨§?ný za tento okam?ik sdílení a modlitby, který si odnesu s sebou na Ukrajinu.
Zmínil jste masivní ruský útok na n¨§kolik ukrajinských region?. Jak byste popsal celkovou situaci v zemi?
Situace se li?í region od regionu. Nap?íklad v Chersonu byla zni?ena budova regionální správy. Bombardování tam trvá u? ?ty?i roky ¨C kv?li ?astým útok?m není ani deset minut klidu. Jiná místa, jako Od¨§sa, Záporo?í a Charkov, jsou neustále v pohotovosti, i kdy? s ur?itými p?estávkami. Pak je tu zbytek zem¨§, kde jsou poplachy mén¨§ ?asté. Ale i v hlavním m¨§st¨§ Kyjev¨§ je t¨§?ké najít alespo¨¾ jednu nebo dv¨§ noci v m¨§síci, kdy nedojde k alespo¨¾ útok?m dron?.
Nap?íklad zam¨§stnanci nunciatury, kte?í bydlí ve vy??ích patrech, ?asto chodí do práce pozd¨§ a ?íkají mi, ?e nebudou moc produktivní, proto?e nemají fyzickou sílu na práci. K tomu se p?idávají dal?í potí?e ¨C b¨§hem útok? jsou zav?ené supermarkety, banky, státní ú?ady a ?koly a dokonce jsou pozastaveny i ministerské sch?ze. Ji? funguje n¨§kolik podzemních ?kol a dal?ích 140 se staví po celé zemi. V celých regionech, jako je Sumy, se d¨§ti scházejí pouze p?i náv?t¨§vách skupin, jako je sdru?ení ?And¨§lé radosti¡°, které pro n¨§ organizuje besídky.
Mohl byste nám ?íct více o situaci na front¨§?
Rád bych zd?raznil jednu velmi d?le?itou v¨§c. Na front¨§ umírající vojáci ?ádají jen o jedno: odpu?t¨§ní svých h?ích?. V tu chvíli jim nem??e pomoci ?ádný léka? ani chirurg, pouze vojenský kaplan nebo n¨§kdo pov¨§?ený, aby se za n¨§ modlil. Toté? platí pro zran¨§né a traumatizované. Psychologové mi ?asto ?íkají, ?e církev má velký potenciál, proto?e kn¨§?í i ?eholníci, kte?í mají dlouholeté zku?enosti s prací s lidmi v obtí?ných situacích, jsou zran¨§nými ¨C i t¨§mi t¨§?ce zran¨§nými ¨C p?ijímáni mnohem pozitivn¨§ji. Je to tedy práce, pro kterou je církev dob?e vybavená, a to i na psychologické úrovni.
V médiích ?asto vidíme obrazy války, ni?ení a utrpení. To nás p?irozen¨§ znepokojuje a mnozí cítí pot?ebu se od toho distancovat, aby si uchovali vnit?ní klid, ale existuje také riziko, ?e ztratíme soucit. Jak skloubit soucit tvá?í v tvá? tak kruté realit¨§ se zachováním vnit?ní radosti?
Jsou zde dva aspekty. Jeden je velmi tragický: pokud v 21. století není mezinárodní spole?enství schopno bránit mezinárodní humanitární právo ani mezinárodní právo jako takové, je to velká tragédie. Tato my?lenka m¨§ vede k dal?ímu záv¨§ru: na?e jediná nad¨§je spo?ívá v Bohu, který inspiruje k ?inu, oddanosti, ob¨§tavosti, vytrvalosti a odvaze.
Kdy? mluvím o nad¨§ji a radosti, mám na mysli také nad¨§ji a radost, kterou vojenským kaplan?m p?iná?í jejich práce na front¨§: modlí se, zasv¨§cují vojáky Neposkvrn¨§nému Srdci Panny Marie a rozdávají r??ence. Vzpomínám si, jak mi jeden voják ?ekl: ?V?era jsem vid¨§l zem?ít dva své kamarády. Nem??u ?íct jejich ?enám, ?e jejich man?elé jsou mrtví, proto?e to nem??u dokázat ¨C vid¨§l jsem to jen na vlastní o?i. Pro m¨§ je to velká bolest.¡° A plá?ou.
Pro m¨§ jako nuncia je rozhovor s t¨§mito lidmi ¨C dokonce i s vojenskými veliteli ¨C a vid¨§t, jaké srdce mají vojáci, velkou út¨§chou. Kdy? s nimi mluvím, jsem sv¨§dkem nejen jejich lidskosti, ale také jejich touhy r?st v lidskosti. ?íkají: ?Kdy? nemáme dost pen¨§z na lé?bu na?ich kamarád?, dáme je ze svých plat?.¡° To je pro m¨§ sv¨§dectvím toho, jaká by m¨§la být lidskost: pomáhat si navzájem.
Va?e Excelence, cht¨§l byste je?t¨§ n¨§co dodat?
Moje setkání s pape?em Lvem se uskute?nilo po jeho rozhovoru s ukrajinským prezidentem u p?íle?itosti inaugura?ní m?e jeho pontifikátu a po jeho telefonátu s prezidentem Ruské federace. I sv¨§toví v?dci alespo¨¾ t¨§mito symbolickými gesty projevují ochotu udr?ovat v t¨§chto t¨§?kých ?asech kontakt s církví a Svatým otcem.
?ekl bych, ?e tyto kontakty je?t¨§ více podtrhují roli pape?e ¨C nejen pro církev, ale pro celé lidstvo. A v tom vidím povinnost ka?dého katolíka, aby se v t¨§chto dnech modlil k Duchu Svatému: za církev, za Svatého otce, aby síla církve a Je?í?e Krista p?inesla ovoce.
