杏MAP导航

Vatican News

?S Matkou Bo?í se nekalkuluje...“ Takovou odpově? dostal monsignor Guido Marini, dnes biskup v italské Tortoně, který byl v té době magistrem pape?ských bohoslu?eb, kdy? poněkud váhavě navrhl pape?i Franti?kovi, aby daroval zlatý r??enec so?e Panny Marie Fatimské, kterou p?ená?eli náměstím svatého Petra. Vyprávěl to sám biskup Marini p?i m?i za zem?elého pape?e, která se konala 23. dubna v katedrále v Tortoně.

?Víme, jak byl oddaný Panně Marii,“ ?ekl Marini. ?Jeho p?áním, které vyjád?il i v závěti, bylo, aby byl pochován v bazilice Santa Maria Maggiore, v kapli Salus Populi Romani, kam se během svého pontifikátu ?asto uchyloval, p?ed ka?dou cestou i po ní a p?i mnoha dal?ích p?íle?itostech. Chci v?ak p?ipomenout zejména dvě události, které s tím souvisejí. Bylo to na za?átku pontifikátu a na náměstí svatého Petra p?inesli sochu Panny Marie z Fatimy. Pape? měl vykonat gesto úcty a někdo navrhl, aby do rukou Panny Marie vlo?il r??enec.“

?Tak jsem se vydal hledat r??enec,“ pokra?oval někdej?í pape?ský ceremoniá?, “ale nena?el jsem nic významného, jen jeden velmi krásný, zlatý r??enec, a musím ?íct, ?e jsem byl trochu v rozpacích, také proto, ?e jsem dob?e věděl, ?e pape? miloval jednoduché, skromné věci, ale bylo málo ?asu a nena?el jsem nic jiného, co by mělo alespoň trochu význam. ?el jsem za ním a ?ekl: ?Svatý ot?e, na?el jsem r??enec.“ ?Dob?e, dob?e, bravo,“ odpověděl. Pak jsem dodal: ?Je to zlatý r??enec,“ a byl jsem p?ipravený, ?e usly?ím ?ne, ne, ne“. Místo toho mi ?ekl: ?To je v po?ádku, to je v po?ádku, proto?e s Matkou Bo?í se nekalkuluje, zlatý r??enec je v po?ádku.“

Stále na téma mariánské úcty pape? Franti?ka dodal biskup z Tortony následující vzpomínku: ?Během té slavnosti nesli Pannu Marii na ramenou od obelisku a? k pódiu, pak museli vystoupat po schodech a dostat se na prostranství p?ed bazilikou. V ur?itém okam?iku se pape? obrátil ke mně, zatímco Panna Maria postupovala vp?ed, je?tě ne? vystoupila po schodech, a ?ekl mi: ?Poj?, poj?, poj?, proto?e Panně Marii se jde naproti, nenechává se ?ekat.“ Taková byla hluboká, ale také prostá a lidová úcta Svatého otce k Panně Marii.“

Biskup Marini pak zmínil hlavní téma pontifikátu, milosrdenství: ?Vzpomínám si na první kajícnou liturgii, kterou pape? pro?il v bazilice sv. Petra během postní doby. V ur?itém okam?iku se spolu s dal?ími kně?ími měl usadit do zpovědnic, aby vyslechl zpovědi p?ítomných, a já jsem byl povolán, abych ho doprovodil do jeho zpovědnice. Kdy? jsme se p?iblí?ili k jeho zpovědnici, ne?ekaně změnil směr, ?el k jiné zpovědnici, která byla poblí?, poklekl p?ed zpovědníkem, který byl ohromen, a tam se vyzpovídal, aby to v?ichni viděli. Potom mi v sakristii ?ekl: ?Promiň, ?e jsem tě neposlechl, ?el jsem jinou cestou, ale chtěl jsem, aby tento pape??v ?in pomohl v?em pochopit krásu zpovědi, krásu Bo?ího milosrdenství, pochopit, jakým d?vodem k radosti je p?ijít k Bohu a prosit o odpu?tění.“

O ?radosti z evangelia“ (Evangelii Gaudium), která dala název první apo?tolské exhortaci argentinského pape?e, mons. Marini vyprávěl: ?Jednou ?ekl: ?Ví?, já velmi rád chodím mezi lidi s úsměvem na rtech, někdy mo?ná dělám nějaká trochu zvlá?tní gesta, proto?e chci sdělovat Bo?í radost, chci, aby v?ichni mohli skute?ně pocítit, ?e pat?it k němu a ?ít podle evangelia je opravdová radost ze ?ivota. To je radost z evangelia, radost z Je?í?e.“

Biskup Marini pak p?ipomněl slovo ?todos“, které pape? t?ikrát zopakoval v Lisabonu p?i posledním 厂惫ě迟ovém dni mláde?e: ?Todos, todos, todos, v?ichni, v?ichni, v?ichni. Co to znamenalo? ?e církev nem??e nemít v srdci touhu oslovit v?echny, naslouchat v?em, vstoupit do dialogu se v?emi, aby v?em p?inesla krásu evangelia, které zachraňuje, a Krista, který je Spasitelem.“

Mons. Marini pak zmínil také synodalitu: ?Byli jsme zapojeni do této synodální cesty, cesty, kterou pape? vytrvale chtěl a chtěl ji, jak mi několikrát osobně ?ekl, ne proto, aby se sepsaly dokumenty. ?íkal: ?Nezále?í mi na tom, aby se znovu sepsaly dal?í dokumenty, zále?í mi p?edev?ím na tom, aby tato doba, tato cesta pomohla nám v?em ?ít smysluplněji, pravdivěji, hlouběji spole?enství, ú?ast, spoluzodpovědnost, být skute?ně jedním tělem“. Také proto, ?e pape? dob?e věděl, ?e poslání se naplňuje pouze tam, kde je spole?enství, a ?e pouze láska uvnit? církve, spole?enství uvnit? církve, je tím, co církev tvo?í.

O lásce pape?e k chudým bývalý magistr pape?ských bohoslu?eb ?ekl: ?Měl na srdci chudé, měl na srdci v?echny pot?eby lidstva, a to nebylo jen naoko. Jednoho dne v sakristii, po setkání s chudými lidmi, jsem ho viděl plakat. Opravdu plakal, proto?e poci?oval chudobu ?lověka v ka?dé její podobě jako svou vlastní bolest, osobní bolest, bolest, která se dotýkala jeho srdce. Opravdu plakal v tajnosti sakristie, vzpomínaje na setkání, které měl s jedním z těchto chudých, a kdy? jsme několik dní po jeho zvolení pape?em ?li do věznice pro mladistvé, vzpomínám si, ?e p?ed m?í ?ekl: ?Ví?, poka?dé, kdy? p?ijdu na jedno z těchto míst, ptám se sám sebe, pro? oni a ne já? Mohl jsem tam být já.“ A ?ekl mi: ?P?emý?lej o tom.“

Monsignor Marini dále zmínil úsilí o mír, který Franti?ek jako ?asto nevysly?ený prorok neúnavně hlásal, ohla?oval a ?ádal ?jako dar pro na?e ubohé vál?ící lidstvo“. Byl to pastý?, který ?vá?nivě miloval svět, a jedna věc, která mi v?dy utkvěla v paměti, je, ?e se zajímal o v?echno, o v?echno, proto?e ho zajímalo v?e, co se týkalo ?lověka, zajímaly ho v?echny projevy lidskosti, v?e, co mělo co do ?inění s ?lověkem, bylo v jeho srdci a bral si to k srdci. Chtěl být... tak trochu fará?em celého světa: vzpomeňte si na telefonáty, které vedl s oby?ejnými lidmi, nebo na rukopisné vzkazy, které posílal do v?ech kout? světa. Měl svět ve svém srdci a mo?ná se tento aspekt jeho pontifikátu nav?dy zapsal do historie toho 27. b?ezna, v roce pandemie, kdy se objevil sám na Svatopetrském náměstí. O?i celého světa byly up?eny na toto náměstí, o?i celého světa byly up?eny na pape?e a pape? v tu chvíli nesl k Bohu celý svět. To bude mo?ná nejkrásněj?í obraz pape?e, který skute?ně v?dy nesl své srdce do světa“.

Na závěr biskup Marini p?ipomněl ?odvahu a svobodu“ pape?e Franti?ka: ?Chtěl p?ispět k reformě církve. Církev v ka?dé době dějin pot?ebuje reformu ve své lidské dimenzii. Pro?? Proto?e ?as vytvá?í nánosy, mechanismy, které ji? nefungují tak, jak by měly. S odvahou a svobodou se sna?il p?ispět k tomuto smě?ování. A to jistě nebylo v?dy vítáno. M??ete si p?edstavit, jaké jásání panovalo na Svatopetrském náměstí v den jeho první m?e. Kdy? se vrátil do sakristie, ?ekl: ?Víte, dne?ní jásot lidí na Svatopetrském náměstí mi p?ipomněl Je?í??v vstup do Jeruzaléma. A hned poté jsem si pomyslel: pamatuj si to, a? p?ijdou dny utrpení a k?í?e.“ A tak se stalo. Proto?e tak je to u v?ech pape??.“