Co bylo pro Marii za?átkem, pro nás bude cílem
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Dne?ní liturgie slaví jeden z div? dějin spásy: Pannu Marii, po?atou bez poskvrny prvotního h?íchu. I ona byla Kristem spasena, av?ak zcela mimo?ádně, proto?e B?h chtěl, aby matka Jeho Syna nebyla dot?ena ubohostí h?íchu ji? od prvního okam?iku svojí existence. Maria tedy po celý sv?j pozemský ?ivot byla zbavena poskvrny jakéhokoli h?íchu. Anděl ji nazval »milostiplná« (Lk 1,28) a tě?ila se zvlá?tnímu p?sobení Ducha svatého, aby mohla stále udr?ovat dokonalý vztah se svým synem Je?í?em. Byla i Je?í?ovou u?ednicí, matkou i u?ednicí. Nebyl v ní v?ak h?ích.
Ve chvalozpěvu, kterým za?íná list Efesan?m (srov. Ef 1,3-6.11-12), svatý Pavel vysvětluje, ?e ka?dá lidská bytost je stvo?ena Bohem k plné svatosti, k oné kráse, kterou byla oděna Madona od po?átku. Cíl, ke kterému jsme povoláni, je také pro nás darem od Boha, který – jak praví apo?tol - »si nás vyvolil je?tě p?ed stvo?ením světa, abychom byli p?ed ním svatí a neposkvrnění« (v.4), v Kristu nás p?edur?il (v.5), abychom byli zcela svobodní od h?íchu. A to je milost, která je zdarma; dar od Boha. Maria za?ala ?ít touto milostí ji? v l?ně svojí matky, my máme ?ivou naději, ?e ji budeme okou?et v ráji.
Co bylo pro Marii za?átkem, bude pro nás cílem, a? projdeme o?istnou ?koupelí“ Kristovy bo?ské milosti. Bránu ráje nám otevírá Bo?í milost, kterou p?ijímáme věrností. V?ichni svatí a světice ?li touto cestou. I ti nejnevinněj?í v?ak byli poznamenáni prvotním h?íchem a v?emi silami zápasili proti jeho d?sledk?m. Pro?li »úzkou branou«, která vede k ?ivotu (srov. Lk 13,24). Víte, kdo je první, o něm? máme jistotu, ?e ve?el do ráje? Jeden ?nep?íli? dobrý“ ?lověk. Jeden z oněch dvou, kte?í byli uk?i?ováni s Je?í?em, jeho? oslovil: »Je?í?i, pamatuj na mne, a? p?ijde? do svého království«, a dostalo se mu odpovědi: »Dnes bude? se mnou v ráji« (srov. Lk 23,42-43). Brat?i a sestry, Bo?í milost je nabízena v?em, a mnozí, kte?í jsou na této zemi poslední, budou v nebi první (srov. Mk 10,31).
Av?ak pozor. Neplatí ?ádné chytráctví, kdy se neustále odkládá seriózní zpytování vlastního ?ivota a vyu?ívá Pánovy trpělivosti. Pán je trpělivý, ?eká nás a stále obdarovává milostí. Mo?ná, ?e oklameme lidi, ale nikoli Boha. On zná na?e srdce lépe ne? my. Vyu?ijme nyněj?í chvíle! To je k?es?anský smysl onoho ?carpe diem – u?ij dne“. Nikoli u?ívat si ?ivota v prchavém okam?iku, ne, to by byl ten světský smysl, nýbr? vyu?ít dne?ek k odmítnutí zla a k p?itakání Bohu, otev?ít se Bo?í Milosti, p?estat se kone?ně kr?it a klouzat do p?etvá?ky. Pohlédnout realitě do tvá?e, uznat, ?e jsme nemilovali Boha a neměli rádi bli?ního, jak bychom měli. A vyznat se, za?ít cestu obrácení, p?edně po?ádat o odpu?tení Boha ve svátosti smí?ení a potom napravit p?íko?í, zp?sobené druhým. A stále otev?eni milosti. Pán klepe na na?e dve?e, klepe na na?e srdce, aby k nám ve?el p?átelsky, dru?ně a daroval nám spásu.
A toto je pro nás cesta, jak být »svatí a neposkvrnění«. Nekontaminovaná krása na?í Matky je nenapodobitelná, ale zároveň nás p?itahuje. Svě?me se jí, a ?ekněme jednou pro v?dy ?ne“ h?íchu a ?ano“ Milosti.
