杏MAP导航

B臎hem dopolední m拧e na Svatopetrském nám臎stí, která se v ned臎li 9. b艡ezna konala u p艡íle啪itosti Jubilea dobrovolník暖, p艡e膷etl kardinál Michael Czerny pape啪ovu homilii p艡ed zhruba t艡iceti tisíci ú膷astníky této páté velké akce jubilejního roku. 笔补辫别啪ský prapor s pape啪ským erbem na centrální lod啪ii baziliky svatého Petra vyjad艡oval duchovní p艡ítomnost pape啪e Franti拧ka p艡i této slavnosti.

Homilii Svatého otce ní啪e p艡iná拧íme:

PAPE沤 FRANTI艩EK

Je啪í拧 je vyveden Duchem na pou拧钮 (Lk 4,1). Na拧e postní cesta ka啪doro膷n臎 za膷íná následováním Boha v tomto prostoru, kterým prochází a který pro nás prom臎艌uje. Kdy啪 Je啪í拧 vstupuje na pou拧钮, dochází vlastn臎 k rozhodující zm臎n臎: místo ticha se stává prost艡edím naslouchání. Naslouchání, které je vystaveno zkou拧ce, proto啪e je t艡eba vybrat si, komu naslouchat, mezi dv臎ma zcela protich暖dnými hlasy. Tím, 啪e nám evangelium nabízí toto cvi膷ení, dosv臎d膷uje, 啪e Je啪í拧ova cesta za膷íná úkonem poslu拧nosti: je to Duch svatý, Bo啪í vlastní síla, která ho vede tam, kde nic dobrého neroste ze zem臎 ani nekane z nebe. Na pou拧ti 膷lov臎k zakou拧í vlastní materiální i duchovní nouzi, pot艡ebu chleba a slova.

I Je啪í拧, pravý 膷lov臎k, má hlad (srov. v. 2) a 膷ty艡icet dní je pokou拧en slovem, které v暖bec nepochází od Ducha svatého, ale od zlého, od 膹ábla. Na prahu 膷ty艡icetidenní postní doby se zamysleme nad tím, 啪e i my jsme pokou拧eni, ale nejsme na to sami: s námi je Je啪í拧, který nám otevírá cestu pou拧tí. Bo啪í Syn, který se stal 膷lov臎kem, nám nedává pouze vzor v boji proti zlu. Dává nám mnohem víc: dává nám sílu odolávat jeho útok暖m a vytrvat na cest臎.

Uva啪ujme tedy o t艡ech znacích Je啪í拧ova a také na拧eho poku拧ení: o jeho za膷átku, zp暖sobu a výsledku. Porovnáním t臎chto dvou zku拧eností najdeme oporu pro na拧i cestu k obrácení.

Za prvé, Je啪í拧ovo poku拧ení je na svém 辫辞膷&补补肠耻迟别;迟办耻 zám臎rné: Pán se vydává na pou拧钮 nikoli z chvástavosti, aby ukázal, jak je silný, ale ze synovské ochoty pod艡ídit se Otcovu Duchu, na jeho啪 vedení pohotov臎 reaguje. Na拧e poku拧ení je naproti tomu trp臎né: zlo p艡edchází na拧i svobodu, nitern臎 ji kazí jako vnit艡ní stín a neustálá nástraha. Kdy啪 prosíme Boha, aby nás v poku拧ení neopou拧t臎l (srov. Mt 6,13), nezapomínejme, 啪e tuto modlitbu ji啪 vysly拧el skrze Je啪í拧e, vt臎lené Slovo, aby s námi z暖stal nav啪dy. Pán je nám nablízku a stará se o nás zvlá拧t臎 v míst臎 zkou拧ky a podez艡ení, tedy kdy啪 poku拧itel pozvedne sv暖j hlas. Poku拧itel je otec l啪i (srov. J 8,44), je zka啪ený a rozkladný, proto啪e zná Bo啪í slovo, ale nerozumí mu. Naopak, p艡ekrucuje ho: jako to d臎lal proti Adamovi v rajské zahrad臎 (srov. Gn 3,1-5), tak to 膷iní i nyní na pou拧ti proti novému Adamovi, Je啪í拧i.

Na tomto míst臎 zachycujeme jedine膷ný zp暖sob, jakým je Kristus pokou拧en, a to ve vztahu k Bohu, svému Otci. 膸ábel je ten, kdo rozd臎luje, rozd臎lovatel, zatímco Je啪í拧 je ten, kdo spojuje Boha a 膷lov臎ka, prost艡edník. 膸ábel chce ve své zvrácenosti toto pouto zni膷it a up艡ednostnit Je啪í拧e: 鈥濲si-li Syn Bo啪í, 艡ekni tomuto kameni, a钮 se z n臎ho stane chléb鈥� (v. 3). A dále: 鈥濲si-li Syn Bo啪í, vrhni se dol暖鈥� (v. 9) z vrcholu chrámu. Tvá艡í v tvá艡 t臎mto poku拧ením se Je啪í拧, Bo啪í Syn, rozhoduje, jak být synem. V Duchu, který ho vede, jeho volba odhaluje, jak chce 啪ít sv暖j synovský vztah k Otci. Tak se Pán rozhoduje: toto jedine膷né a výlu膷né pouto s Bohem, jeho啪 je jednorozeným Synem, se stává vztahem, který zahrnuje v拧echny, ani啪 by kohokoli vylu膷oval. Vztah s Otcem je darem, který Je啪í拧 sdílí ve sv臎t臎 pro na拧i spásu, nikoli 啪árliv臎 st艡e啪eným pokladem (srov. Flp 2,6), jím啪 by se chlubil, aby získal úsp臎ch a p艡ilákal následovníky.

I my jsme ve vztahu s Bohem pokou拧eni, ale opa膷ným zp暖sobem. 膸ábel nám toti啪 sy膷í do u拧í, 啪e B暖h ve skute膷nosti není na拧ím Otcem; 啪e nás vlastn臎 opustil. Satan se nás sna啪í p艡esv臎d膷it, 啪e pro hladové není chleba, nato啪 aby byl z kamení, a 啪e ani and臎lé nám nep艡icházejí na pomoc v ne拧t臎stí. Pokud v暖bec n臎co, pak je sv臎t v rukou zlých mocností, které drtí národy arogancí svých výpo膷t暖 a vále膷ným násilím. Zatímco 膹ábel by nás rád p艡esv臎d膷il, 啪e Pán je od nás daleko, a p艡ivádí nás k zoufalství, B暖h k nám p艡ichází je拧t臎 blí啪 a dává sv暖j 啪ivot za vykoupení sv臎ta.

A zde je t艡etí aspekt: výsledek poku拧ení. Je啪í拧, Bo啪í Kristus, vít臎zí nad zlem. Odrazí 膹ábla, který se v拧ak vrátí, aby ho pokou拧el 鈥瀡 ur膷ený 膷as鈥� (v. 13). Tak praví evangelium a my si to p艡ipomeneme, a啪 na Golgot臎 znovu usly拧íme otázku. kladenou Je啪í拧i: 鈥濲si-li Syn Bo啪í, sestup z k艡í啪e鈥� (Mt 27,40; srov. Lk 23,35). Na pou拧ti je poku拧itel pora啪en, ale Kristovo vít臎zství je拧t臎 není definitivní: stane se tak, a啪 nastane jeho Pascha smrti a vzk艡í拧ení.

Ve chvíli, kdy se p艡ipravujeme na oslavu úst艡edního tajemství víry, si uv臎domujeme, 啪e výsledek na拧í zkou拧ky je jiný. Tvá艡í v tvá艡 poku拧ení n臎kdy klesáme: v拧ichni jsme h艡í拧níci. Porá啪ka v拧ak není kone膷ná, proto啪e B暖h nás z ka啪dého pádu pozvedá svým odpu拧t臎ním, nekone膷n臎 velkým v lásce. Na拧e zkou拧ka tedy nekon膷í neúsp臎chem, proto啪e v Kristu jsme vykoupeni ze zla. Kdy啪 s ním p艡echázíme pou拧钮, krá膷íme po cest臎, kde 啪ádná nebyla vyzna膷ena: Je啪í拧 sám nám otevírá tuto novou cestu vysvobození a vykoupení. Tím, 啪e s vírou následujeme Pána, se z tulák暖 stáváme poutníky.

Drahé sestry a drazí brat艡i, zvu vás, abychom takto za膷ali na拧i postní cestu. A proto啪e na této cest臎 pot艡ebujeme onu dobrou v暖li, kterou Duch svatý v啪dy podporuje, rád zdravím v拧echny dobrovolníky, kte艡í jsou dnes v 艠ím臎 na své jubilejní pouti. D臎kuji vám, drazí, proto啪e podle Je啪í拧ova p艡íkladu slou啪íte bli啪nímu, ani啪 byste si jím poslou啪ili. Va拧e ob臎tavost p暖sobí na ulicích a doma, vedle nemocných, trpících, v臎zn臎ných, s mladými a starými lidmi, a vlévá nad臎ji do celé spole膷nosti. V pustinách bídy a osam臎losti tolik malých gest nezi拧tné slu啪by dává vykvést zárodk暖m nového lidství: oné zahrady, o ní啪 B暖h snil a stále sní pro nás v拧echny.