杏MAP导航

Amedeo Lomonaco - Vatikán

Charakteristickým znakem dobrovolné práce je volba lásky: volba dávání. ?Kristus,“ pí?e apo?tol Jan, ?dal za nás sv?j ?ivot“. D?sledkem tohoto daru by mělo být u?ednictví ?ité podle Kristova vzoru: ?I my máme polo?it ?ivot za své bratry a sestry“ (Jan 3,16). Jubileum dobrovolník?, které je naplánováno na 8. a 9. b?ezna v ?ímě, je věnováno zejména dobrovolnickým pracovník?m, neziskovým sdru?ením, nevládním organizacím a sociálním pracovník?m z celého světa. Je to p?íle?itost k zamy?lení nad tímto bezplatným, ale smysluplným posláním a podpo?e solidarity.

?kola ?ivota

?lověk se plně realizuje jen tehdy, kdy? miluje druhé a dává se jim. To je jádro u p?íle?itosti Mezinárodního roku dobrovolnictví, který v roce 2001 vyhlásilo Valné shromá?dění OSN k uznání, podpo?e a oslavě dobrovolné slu?by ve v?ech jejích projevech. Dobrovolnictví - zd?raznil pape? Wojty?a - je povoláno být ?kolou ?ivota.

Skrze lásku k Bohu a lásku k bratr?m k?es?anství uvolňuje ve?kerou svou osvobozující a spásnou sílu. Charitativní ?innost p?edstavuje nejvýmluvněj?í formu evangelizace, proto?e tím, ?e odpovídá na tělesné pot?eby, zjevuje lidem lásku Boha, proz?etelného a otcovského, který se v?dy stará o ka?dého ?lověka. Nejde jen o to uspokojit materiální pot?eby bli?ních, jako je hlad, ?ízeň, nedostatek byt?, léka?ská pé?e, ale vést je k tomu, aby osobně zakusili Bo?í lásku. Dobrovolnou prací se k?es?an stává svědkem této Bo?í lásky; hlásá ji a ?iní ji hmatatelnou svými odvá?nými a prorockými zásahy. Nesta?í jen p?ijít na pomoc těm, kdo se ocitli v materiální tísni; zároveň je t?eba reagovat na jejich ?ízeň po hodnotách a hlubokých odpovědích. D?le?itý je druh nabízené pomoci, ale je?tě d?le?itěj?í je srdce, s ním? je poskytována. A? u? se jedná o mikroprojekty, nebo o velké úspěchy, dobrovolnictví je v ka?dém p?ípadě povoláno být ?kolou ?ivota, zejména pro mladé lidi, a pomáhat je vychovávat v kultu?e solidarity a p?ijetí, otev?ené svobodnému daru sebe sama.

Milovat s Bohem

?Dobrovolná práce je ozvěnou vdě?nosti a je p?edáváním p?ijaté lásky.“ To zd?raznil pape? Benedikt XVI. p?i setkání se dobrovolnickými organizacemi v roce 2007 během své apo?tolské cesty do Rakouska.

?Deus vult condiligentes - B?h chce lidi, kte?í spolu s ním milují,“ ?ekl ve 14. století teolog Duns Scotus. Takto viděno má dobrovolné nasazení hodně spole?ného s Milostí. Kultura, která chce v?echno po?ítat a za v?echno platit, která staví vztahy mezi lidmi do jakéhosi svírajícího korzetu práv a povinností, zakou?í skrze nespo?et lidí zapojených do bezplatného úsilí, ?e ?ivot sám je nezaslou?ený dar. A? u? jsou motivace a dokonce i cesty dobrovolného závazku jakkoli rozmanité, r?znorodé nebo dokonce protich?dné, u ko?ene v?ech je nakonec ona hluboká spole?ná vlastnost, která vychází z ?bezplatnosti“. Bezplatně jsme obdr?eli ?ivot od na?eho Stvo?itele, bezplatně jsme byli osvobozeni od slepé cesty h?íchu a zla, bezplatně jsme dostali Ducha s jeho rozmanitými dary.

Vycházet a setkávat se

Pape? Franti?ek se během svého pontifikátu vícekrát pozastavil nad hodnotou dobrovolnictví. Zejména p?i setkání se ?leny Federace k?es?anských organizací mezinárodní dobrovolnické slu?by (Focsiv) zd?raznil, ?e být dobrovolníkem znamená p?edev?ím ?vycházet a setkávat se“.

Dobrovolnictví. Je to jedna z nejkrásněj?ích věcí. Proto?e ka?dý se svou vlastní svobodou volí tuto cestu, která je cestou vycházet vst?íc druhým, vycházet s nata?enou rukou, cestou vycházení vst?íc druhým. ?lověk musí jednat. Mohu sedět doma, klidně se dívat na televizi nebo dělat jiné věci... Ale ne, já vynakládám toto úsilí, abych vy?el ven. Dobrovolnictví je úsilí vycházet na pomoc druhým, takové je. Neexistuje dobrovolnictví od psacího stolu a neexistuje dobrovolnictví u televize, ne. Dobrovolnictví znamená v?dycky jít ven, srdce otev?ené, ruku nata?enou, nohy p?ipravené jít. Vycházet vst?íc a vycházet dávat.

Vycházet vst?íc druhému skrze dávání ve spole?nosti, která za?ívá hluboké ?rámy kv?li válkám, je hymnou bratrství. Je to jako zvuk Jobelu, zvlá?tě o tomto Jubileu naděje.