杏MAP导航

Během dopolední m?e na Svatopetrském náměstí, která se v neděli 9. b?ezna konala u p?íle?itosti Jubilea dobrovolník?, p?e?etl kardinál Michael Czerny pape?ovu homilii p?ed zhruba t?iceti tisíci ú?astníky této páté velké akce jubilejního roku. Pape?ský prapor s pape?ským erbem na centrální lod?ii baziliky svatého Petra vyjad?oval duchovní p?ítomnost pape?e Franti?ka p?i této slavnosti.

Homilii Svatého otce ní?e p?iná?íme:

PAPE? FRANTI?EK

Je?í? je vyveden Duchem na pou?? (Lk 4,1). Na?e postní cesta ka?doro?ně za?íná následováním Boha v tomto prostoru, kterým prochází a který pro nás proměňuje. Kdy? Je?í? vstupuje na pou??, dochází vlastně k rozhodující změně: místo ticha se stává prost?edím naslouchání. Naslouchání, které je vystaveno zkou?ce, proto?e je t?eba vybrat si, komu naslouchat, mezi dvěma zcela protich?dnými hlasy. Tím, ?e nám evangelium nabízí toto cvi?ení, dosvěd?uje, ?e Je?í?ova cesta za?íná úkonem poslu?nosti: je to Duch svatý, Bo?í vlastní síla, která ho vede tam, kde nic dobrého neroste ze země ani nekane z nebe. Na pou?ti ?lověk zakou?í vlastní materiální i duchovní nouzi, pot?ebu chleba a slova.

I Je?í?, pravý ?lověk, má hlad (srov. v. 2) a ?ty?icet dní je pokou?en slovem, které v?bec nepochází od Ducha svatého, ale od zlého, od ?ábla. Na prahu ?ty?icetidenní postní doby se zamysleme nad tím, ?e i my jsme pokou?eni, ale nejsme na to sami: s námi je Je?í?, který nám otevírá cestu pou?tí. Bo?í Syn, který se stal ?lověkem, nám nedává pouze vzor v boji proti zlu. Dává nám mnohem víc: dává nám sílu odolávat jeho útok?m a vytrvat na cestě.

Uva?ujme tedy o t?ech znacích Je?í?ova a také na?eho poku?ení: o jeho za?átku, zp?sobu a výsledku. Porovnáním těchto dvou zku?eností najdeme oporu pro na?i cestu k obrácení.

Za prvé, Je?í?ovo poku?ení je na svém po?átku záměrné: Pán se vydává na pou?? nikoli z chvástavosti, aby ukázal, jak je silný, ale ze synovské ochoty pod?ídit se Otcovu Duchu, na jeho? vedení pohotově reaguje. Na?e poku?ení je naproti tomu trpěné: zlo p?edchází na?i svobodu, niterně ji kazí jako vnit?ní stín a neustálá nástraha. Kdy? prosíme Boha, aby nás v poku?ení neopou?těl (srov. Mt 6,13), nezapomínejme, ?e tuto modlitbu ji? vysly?el skrze Je?í?e, vtělené Slovo, aby s námi z?stal nav?dy. Pán je nám nablízku a stará se o nás zvlá?tě v místě zkou?ky a podez?ení, tedy kdy? poku?itel pozvedne sv?j hlas. Poku?itel je otec l?i (srov. J 8,44), je zka?ený a rozkladný, proto?e zná Bo?í slovo, ale nerozumí mu. Naopak, p?ekrucuje ho: jako to dělal proti Adamovi v rajské zahradě (srov. Gn 3,1-5), tak to ?iní i nyní na pou?ti proti novému Adamovi, Je?í?i.

Na tomto místě zachycujeme jedine?ný zp?sob, jakým je Kristus pokou?en, a to ve vztahu k Bohu, svému Otci. ?ábel je ten, kdo rozděluje, rozdělovatel, zatímco Je?í? je ten, kdo spojuje Boha a ?lověka, prost?edník. ?ábel chce ve své zvrácenosti toto pouto zni?it a up?ednostnit Je?í?e: ?Jsi-li Syn Bo?í, ?ekni tomuto kameni, a? se z něho stane chléb“ (v. 3). A dále: ?Jsi-li Syn Bo?í, vrhni se dol?“ (v. 9) z vrcholu chrámu. Tvá?í v tvá? těmto poku?ením se Je?í?, Bo?í Syn, rozhoduje, jak být synem. V Duchu, který ho vede, jeho volba odhaluje, jak chce ?ít sv?j synovský vztah k Otci. Tak se Pán rozhoduje: toto jedine?né a výlu?né pouto s Bohem, jeho? je jednorozeným Synem, se stává vztahem, který zahrnuje v?echny, ani? by kohokoli vylu?oval. Vztah s Otcem je darem, který Je?í? sdílí ve světě pro na?i spásu, nikoli ?árlivě st?e?eným pokladem (srov. Flp 2,6), jím? by se chlubil, aby získal úspěch a p?ilákal následovníky.

I my jsme ve vztahu s Bohem pokou?eni, ale opa?ným zp?sobem. ?ábel nám toti? sy?í do u?í, ?e B?h ve skute?nosti není na?ím Otcem; ?e nás vlastně opustil. Satan se nás sna?í p?esvěd?it, ?e pro hladové není chleba, nato? aby byl z kamení, a ?e ani andělé nám nep?icházejí na pomoc v ne?těstí. Pokud v?bec něco, pak je svět v rukou zlých mocností, které drtí národy arogancí svých výpo?t? a vále?ným násilím. Zatímco ?ábel by nás rád p?esvěd?il, ?e Pán je od nás daleko, a p?ivádí nás k zoufalství, B?h k nám p?ichází je?tě blí? a dává sv?j ?ivot za vykoupení světa.

A zde je t?etí aspekt: výsledek poku?ení. Je?í?, Bo?í Kristus, vítězí nad zlem. Odrazí ?ábla, který se v?ak vrátí, aby ho pokou?el ?v ur?ený ?as“ (v. 13). Tak praví evangelium a my si to p?ipomeneme, a? na Golgotě znovu usly?íme otázku. kladenou Je?í?i: ?Jsi-li Syn Bo?í, sestup z k?í?e“ (Mt 27,40; srov. Lk 23,35). Na pou?ti je poku?itel pora?en, ale Kristovo vítězství je?tě není definitivní: stane se tak, a? nastane jeho Pascha smrti a vzk?í?ení.

Ve chvíli, kdy se p?ipravujeme na oslavu úst?edního tajemství víry, si uvědomujeme, ?e výsledek na?í zkou?ky je jiný. Tvá?í v tvá? poku?ení někdy klesáme: v?ichni jsme h?í?níci. Porá?ka v?ak není kone?ná, proto?e B?h nás z ka?dého pádu pozvedá svým odpu?těním, nekone?ně velkým v lásce. Na?e zkou?ka tedy nekon?í neúspěchem, proto?e v Kristu jsme vykoupeni ze zla. Kdy? s ním p?echázíme pou??, krá?íme po cestě, kde ?ádná nebyla vyzna?ena: Je?í? sám nám otevírá tuto novou cestu vysvobození a vykoupení. Tím, ?e s vírou následujeme Pána, se z tulák? stáváme poutníky.

Drahé sestry a drazí brat?i, zvu vás, abychom takto za?ali na?i postní cestu. A proto?e na této cestě pot?ebujeme onu dobrou v?li, kterou Duch svatý v?dy podporuje, rád zdravím v?echny dobrovolníky, kte?í jsou dnes v ?ímě na své jubilejní pouti. Děkuji vám, drazí, proto?e podle Je?í?ova p?íkladu slou?íte bli?nímu, ani? byste si jím poslou?ili. Va?e obětavost p?sobí na ulicích a doma, vedle nemocných, trpících, vězněných, s mladými a starými lidmi, a vlévá naději do celé spole?nosti. V pustinách bídy a osamělosti tolik malých gest nezi?tné slu?by dává vykvést zárodk?m nového lidství: oné zahrady, o ní? B?h snil a stále sní pro nás v?echny.