鈥濪oprov谩z铆m v谩s odsud鈥�: dvan谩ct let pontifik谩tu v nemocnici, ale s pohledem up艡en媒m do cel茅ho sv臎ta
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Zdá se tém臎艡 paradoxní, 啪e po posledním roce, který patrn臎 pat艡il k nejintenzivn臎ji pro啪itým z dvanácti na Petrov臎 stolci a zahrnoval jubileum, synodu, konzisto艡, audience, setkání, t艡i cesty po Itálii a t艡i zahrani膷ní (v膷etn臎 nejdel拧í cesty pontifikátu po Asii a Oceánii), slaví pape啪 Franti拧ek výro膷í svého zvolení v pokoji nemocnice Gemelli, v 膷ase, který se pozastavil mezi terapiemi a bojem s oboustranným zápalem plic, jen啪 postihl jeho 88leté t臎lo.
Mnozí z v臎艡ících, noviná艡暖 a pozorovatel暖 si v t臎chto více ne啪 p臎tadvaceti dnech pape啪ovy hospitalizace na 艡ímské klinice p艡edstavují Jorgeho Maria Bergoglia oslabeného, ale zárove艌 tou啪ícího brzy opustit ono desáté nemocni膷ní patro, aby se znovu ujal svého lidu. Toho lidu, od kterého práv臎 p艡ed dvanácti lety, v roce 2013, 啪ádal po啪ehnání a kterému slíbil spole膷nou cestu: 鈥濨iskup a lid, spole膷n臎...鈥�. Onoho lidu, který neustále, na konci ka啪dé modlitby And臎l Pán臎, homilie, promluvy, 啪ádá, aby se za n臎j modlil: 鈥濸roto啪e to pot艡ebuji鈥�.
A jestli pape啪i, 鈥瀔terý p艡i拧el z konce sv臎ta鈥�, n臎co p艡i tomto výro膷í nebude chyb臎t, pak to budou jist臎 modlitby, jak o tom sv臎d膷í mnohé iniciativy, které spontánn臎 vznikly v r暖zných diecézích a spojují p臎t kontinent暖 v jediný: od 膶íny po 膶ad, od Srí Lanky po pape啪ovou rodnou Argentinu, od Spojených stát暖 amerických po 艠ím, kde nar暖stá skupina v臎艡ících, kte艡í se modlí u sochy sv. Jana Pavla II. p艡ed 艡ímskou nemocnicí Gemelli, a kde se na nám臎stí sv. Petra ka啪dý ve膷er scházejí stovky lidí, aby se pod vedením 艡ímské kurie pomodlily r暖啪enec. Modlitby stoupají z nám臎stí, kostel暖, farností i domov暖 a zesílily po oznámeních o krizích, které pape啪i zp暖sobil zápal plic a které se ji啪 na拧t臎stí neopakovaly. Tyto modlitby se také naplnily nad臎jí po posledních informacích o mírném zlep拧ení a p艡ízniv臎j拧ích vyhlídkách zve艡ejn臎ných léka艡i.
Jsou to modlitby (nebo pro ty, kte艡í nev臎艡í, 鈥瀌obré my拧lenky鈥�, jak sám pape啪 v啪dy 啪ádal) spojené jedinou invokací: Za uzdravení pape啪e, jakým je Jorge Mario Bergoglio, k艡ehký, ale hou啪evnatý, pape啪, který 鈥瀗ikdy nepadl鈥� (abychom si vyp暖j膷ili jeho typický výraz), ale po ka啪dé fyzické obtí啪i se v啪dy znovu zvedne, získá zp臎t sílu a hlas, cestuje, setkává se, p艡ijímá, objí啪dí - i kdy啪 na vozíku - farnosti v 艠ím臎 a diecéze v severní Itálii nebo odlétá na druhou stranu polokoule. 笔补辫别啪 Franti拧ek, který v啪dy a od samého po膷átku dával najevo svou touhu být 鈥瀗a svobod臎鈥�, kdy啪 se n臎kolik dní po svém zvolení rozhodl 啪ít v dom臎 sv. Marty, kdy啪 p艡i zpáte膷ním letu z Iráku, své první cest臎 po covidové uzáv臎艡e, 艡ekl, 啪e se ve Vatikánu cítí 鈥瀓ako v kleci鈥�, kdy啪 se v rozhovorech po hospitalizacích a operacích sv臎艡il, 啪e po膷ítá dny do svého propu拧t臎ní z nemocnice.
Dnes, 13. b艡ezna 2025, pape啪 Franti拧ek vstupuje do t艡ináctého roku svého pontifikátu v nemocnici. Jeho hlasovým sv臎dectvím je dosud pouze zvukový záznam, který zazn臎l 6. b艡ezna mezi v臎艡ícími shromá啪d臎nými k r暖啪enci na Svatopetrském nám臎stí: 鈥�Z celého srdce vám d臎kuji za va拧e modlitby za mé zdraví z nám臎stí. Doprovázím vás odtud. A钮 vám B暖h 啪ehná a Panna Maria vás ochra艌uje. D臎kuji vám鈥�. N臎kolik slov, nahraných ve 拧pan臎l拧tin臎 v soukromém apartmá 艡ímské nemocnice jako pod臎kování v拧em, kte艡í mu v t臎chto dnech projevovali náklonnost a blízkost.
T艡i v臎ty a pod臎kování po dvanácti m臎sících posledního roku pontifikátu, po膷ínaje 13. b艡eznem 2024, b臎hem nich啪 Franti拧ek pronesl 45 modliteb And臎l Pán臎 a Regina Caeli, p艡edsedal 32 generálním audiencím, uskute膷nil tém臎艡 230 setkání ve Vatikánu i mimo n臎j a slou啪il 30 m拧í. 笔补辫别啪 Franti拧ek nyní v nemocnici p艡ekonal 鈥瀝ekord鈥� v nejdel拧í hospitalizaci svého pontifikátu (nikoliv pape啪暖 v拧eobecn臎: ten v tuto chvíli dr啪í pape啪 Wojtyla, který byl 55 dní v nemocnici Gemelli v 膷ervnu-srpnu 1981 kv暖li komplikacím zp暖sobeným cytomegalovirem) poté, co p艡ekonal jiný rekord: nejdel拧í cesty pontifikátu, trvající dva týdny a putující mezi Indonésií, Papuou-Novou Guineou, Východním Timorem a Singapurem. 膶ty艡i zem臎, dva kontinenty. Bylo to 2.-13. zá艡í, tedy p艡ed 拧esti m臎síci, ale vzpomínka na tento náro膷ný výkon, který u mnoha lidí vyvolal obavy ze zdravotního stavu, 膷ty艡 r暖zných 膷asových pásem a dlouhých leteckých vzdáleností, je stále 啪ivá. Sázka, kterou tehdy 87letý Franti拧ek vyhrál, se mu za v拧echno jeho úsilí odvd臎膷ila nezapomenutelným p艡ivítáním v ulicích nav拧tívených zemí. Dal拧ím úsp臎chem bylo, 啪e mohl na palub臎 vojenského letadla poskytnutého Austrálií let臎t z Port Moresby do Vanima na hranicích Papuy-Nové Guineje, aby se setkal s argentinskými misioná艡i, kte艡í v tamních pralesích hlásají evangelium mezi p暖vodními obyvateli. Jen ti, kdo byli p艡ítomni, mohou popsat pape啪ovy dojaté o膷i, kdy啪 pozoroval církev, která d臎lá své první kroky podobné t臎m, o nich啪 se vypráví ve Skutcích apo拧tol暖.
A po této významné misi na konec sv臎ta pape啪 pokra膷oval ve své pouti op臎t v zá艡í, tentokrát v拧ak v srdci Evropy, nejprve v Lucembursku a poté v Belgii. Byla to krat拧í, ale stejn臎 náro膷ná cesta, která Franti拧ka zavedla za chudými i mladými lidmi, a p艡i ní啪 pro啪il nelehké chvíle na univerzit臎 v Lovani vzhledem ke skandál暖m se zneu啪íváním. V prosinci pape啪 odlet臎l znovu, tentokrát na Korsiku, jeden z nejv臎t拧ích ostrov暖 ve St艡edozemním mo艡i, kde se b臎hem necelých deseti hodin setkal s d臎tmi a kn臎啪ími, bratrstvy a rodinami a nakonec i s francouzským prezidentem Macronem.
Mezi kv臎tnem a 膷ervencem lo艌ského roku pape啪 nav拧tívil Benátky, Veronu a Terst. Byly to t艡i cesty s nezapomenutelnými, symbolickými setkáními a scenériemi (p艡edev拧ím benátský Canale Grande projí啪d臎ný motorovým 膷lunem a veronská aréna), z nich啪 zazn臎ly výzvy k míru, bratrství a demokracii.
Dvanáctý rok Franti拧kova pontifikátu byl poznamenán milníky v 啪ivot臎 církve, jako bylo otev艡ení Svaté brány baziliky svatého Petra ve膷er 24. prosince, kterým bylo zahájeno velké Jubileum nad臎je. O dva dny pozd臎ji, 26. prosince, se pak otev艡ela Svatá brána ve v臎znici Rebibbia, která se stala na jeden den 鈥瀊azilikou鈥�. V pr暖b臎hu 艡íjna se ve Vatikánu konala také druhá etapa synody o synodalit臎, v rámci t艡íleté cesty, která za膷ala v diecézích, kde se se拧li synodální otcové a matky - laici i zasv臎cení - z r暖zných kontext暖 a zem臎pisných 拧í艡ek, aby zahájili procesy a vypracovali zm臎ny.
Ve dvanáctém roce na Petrov臎 stolci vy拧la také encyklika Dilexit Nos, 膷tvrtá za Franti拧kova pontifikátu, která má vrátit 鈥瀞rdce Je啪í拧e Krista鈥� sv臎tu, 鈥瀔terý jako by ztratil své srdce鈥�, a konala se desátá konzisto艡, která do kardinálského sboru p艡i艡adila 21 nových kardinál暖 pocházejících ze vzdálených zemí - Íránu, Japonska, Chile, Filipín, Al啪írska, abychom jmenovali alespo艌 n臎které 鈥� s cílem p艡etvo艡it tvá艡 církve v je拧t臎 univerzáln臎j拧ím klí膷i.
Takových bylo dvanáct m臎síc暖 dvanáctého roku pontifikátu, p艡eru拧ovaných telefonáty prezident暖m i oby膷ejným lidem, dopisy a telegramy nunci暖m zemí, kde se vál膷í, nebo biskup暖m zemí su啪ovaných p艡írodními katastrofami, rozhovory a biografiemi, setkáními s politickými p艡edstaviteli, jako nap艡íklad na zasedání G7 v jihoitalské Apulii, nebo se zástupci národ暖 Ukrajiny a Blízkého východu, neustálými výzvami k míru, i kdy啪 hlas slábnul.
Od poloviny února pak zastavení, pauza, nemoc, nep艡ítomnost na nám臎stích a v oknech, delegování jubilejních oslav na r暖zné kardinály. V啪dy v拧ak s nad臎jí na uzdravení 啪ivenou modlitbami a jistotou jeho p艡ítomnosti a pohledu pastý艡e, který mezi terapiemi a fyzioterapií, odpo膷inkem a modlitbami nep艡estává spo膷ívat na svém stádci.
