?Doprovázím vás odsud“: dvanáct let pontifikátu v nemocnici, ale s pohledem up?en?m do celého světa
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Zdá se témě? paradoxní, ?e po posledním roce, který patrně pat?il k nejintenzivněji pro?itým z dvanácti na Petrově stolci a zahrnoval jubileum, synodu, konzisto?, audience, setkání, t?i cesty po Itálii a t?i zahrani?ní (v?etně nejdel?í cesty pontifikátu po Asii a Oceánii), slaví pape? Franti?ek výro?í svého zvolení v pokoji nemocnice Gemelli, v ?ase, který se pozastavil mezi terapiemi a bojem s oboustranným zápalem plic, jen? postihl jeho 88leté tělo.
Mnozí z vě?ících, noviná?? a pozorovatel? si v těchto více ne? pětadvaceti dnech pape?ovy hospitalizace na ?ímské klinice p?edstavují Jorgeho Maria Bergoglia oslabeného, ale zároveň tou?ícího brzy opustit ono desáté nemocni?ní patro, aby se znovu ujal svého lidu. Toho lidu, od kterého právě p?ed dvanácti lety, v roce 2013, ?ádal po?ehnání a kterému slíbil spole?nou cestu: ?Biskup a lid, spole?ně...“. Onoho lidu, který neustále, na konci ka?dé modlitby Anděl Páně, homilie, promluvy, ?ádá, aby se za něj modlil: ?Proto?e to pot?ebuji“.
A jestli pape?i, ?který p?i?el z konce světa“, něco p?i tomto výro?í nebude chybět, pak to budou jistě modlitby, jak o tom svěd?í mnohé iniciativy, které spontánně vznikly v r?zných diecézích a spojují pět kontinent? v jediný: od ?íny po ?ad, od Srí Lanky po pape?ovou rodnou Argentinu, od Spojených stát? amerických po ?ím, kde nar?stá skupina vě?ících, kte?í se modlí u sochy sv. Jana Pavla II. p?ed ?ímskou nemocnicí Gemelli, a kde se na náměstí sv. Petra ka?dý ve?er scházejí stovky lidí, aby se pod vedením ?ímské kurie pomodlily r??enec. Modlitby stoupají z náměstí, kostel?, farností i domov? a zesílily po oznámeních o krizích, které pape?i zp?sobil zápal plic a které se ji? na?těstí neopakovaly. Tyto modlitby se také naplnily nadějí po posledních informacích o mírném zlep?ení a p?íznivěj?ích vyhlídkách zve?ejněných léka?i.
Jsou to modlitby (nebo pro ty, kte?í nevě?í, ?dobré my?lenky“, jak sám pape? v?dy ?ádal) spojené jedinou invokací: Za uzdravení pape?e, jakým je Jorge Mario Bergoglio, k?ehký, ale hou?evnatý, pape?, který ?nikdy nepadl“ (abychom si vyp?j?ili jeho typický výraz), ale po ka?dé fyzické obtí?i se v?dy znovu zvedne, získá zpět sílu a hlas, cestuje, setkává se, p?ijímá, objí?dí - i kdy? na vozíku - farnosti v ?ímě a diecéze v severní Itálii nebo odlétá na druhou stranu polokoule. Pape? Franti?ek, který v?dy a od samého po?átku dával najevo svou touhu být ?na svobodě“, kdy? se několik dní po svém zvolení rozhodl ?ít v domě sv. Marty, kdy? p?i zpáte?ním letu z Iráku, své první cestě po covidové uzávě?e, ?ekl, ?e se ve Vatikánu cítí ?jako v kleci“, kdy? se v rozhovorech po hospitalizacích a operacích svě?il, ?e po?ítá dny do svého propu?tění z nemocnice.
Dnes, 13. b?ezna 2025, pape? Franti?ek vstupuje do t?ináctého roku svého pontifikátu v nemocnici. Jeho hlasovým svědectvím je dosud pouze zvukový záznam, který zazněl 6. b?ezna mezi vě?ícími shromá?děnými k r??enci na Svatopetrském náměstí: ?Z celého srdce vám děkuji za va?e modlitby za mé zdraví z náměstí. Doprovázím vás odtud. A? vám B?h ?ehná a Panna Maria vás ochraňuje. Děkuji vám“. Několik slov, nahraných ve ?paněl?tině v soukromém apartmá ?ímské nemocnice jako poděkování v?em, kte?í mu v těchto dnech projevovali náklonnost a blízkost.
T?i věty a poděkování po dvanácti měsících posledního roku pontifikátu, po?ínaje 13. b?eznem 2024, během nich? Franti?ek pronesl 45 modliteb Anděl Páně a Regina Caeli, p?edsedal 32 generálním audiencím, uskute?nil témě? 230 setkání ve Vatikánu i mimo něj a slou?il 30 m?í. Pape? Franti?ek nyní v nemocnici p?ekonal ?rekord“ v nejdel?í hospitalizaci svého pontifikátu (nikoliv pape?? v?eobecně: ten v tuto chvíli dr?í pape? Wojtyla, který byl 55 dní v nemocnici Gemelli v ?ervnu-srpnu 1981 kv?li komplikacím zp?sobeným cytomegalovirem) poté, co p?ekonal jiný rekord: nejdel?í cesty pontifikátu, trvající dva týdny a putující mezi Indonésií, Papuou-Novou Guineou, Východním Timorem a Singapurem. ?ty?i země, dva kontinenty. Bylo to 2.-13. zá?í, tedy p?ed ?esti měsíci, ale vzpomínka na tento náro?ný výkon, který u mnoha lidí vyvolal obavy ze zdravotního stavu, ?ty? r?zných ?asových pásem a dlouhých leteckých vzdáleností, je stále ?ivá. Sázka, kterou tehdy 87letý Franti?ek vyhrál, se mu za v?echno jeho úsilí odvdě?ila nezapomenutelným p?ivítáním v ulicích nav?tívených zemí. Dal?ím úspěchem bylo, ?e mohl na palubě vojenského letadla poskytnutého Austrálií letět z Port Moresby do Vanima na hranicích Papuy-Nové Guineje, aby se setkal s argentinskými misioná?i, kte?í v tamních pralesích hlásají evangelium mezi p?vodními obyvateli. Jen ti, kdo byli p?ítomni, mohou popsat pape?ovy dojaté o?i, kdy? pozoroval církev, která dělá své první kroky podobné těm, o nich? se vypráví ve Skutcích apo?tol?.
A po této významné misi na konec světa pape? pokra?oval ve své pouti opět v zá?í, tentokrát v?ak v srdci Evropy, nejprve v Lucembursku a poté v Belgii. Byla to krat?í, ale stejně náro?ná cesta, která Franti?ka zavedla za chudými i mladými lidmi, a p?i ní? pro?il nelehké chvíle na univerzitě v Lovani vzhledem ke skandál?m se zneu?íváním. V prosinci pape? odletěl znovu, tentokrát na Korsiku, jeden z největ?ích ostrov? ve St?edozemním mo?i, kde se během necelých deseti hodin setkal s dětmi a kně?ími, bratrstvy a rodinami a nakonec i s francouzským prezidentem Macronem.
Mezi květnem a ?ervencem loňského roku pape? nav?tívil Benátky, Veronu a Terst. Byly to t?i cesty s nezapomenutelnými, symbolickými setkáními a scenériemi (p?edev?ím benátský Canale Grande projí?děný motorovým ?lunem a veronská aréna), z nich? zazněly výzvy k míru, bratrství a demokracii.
Dvanáctý rok Franti?kova pontifikátu byl poznamenán milníky v ?ivotě církve, jako bylo otev?ení Svaté brány baziliky svatého Petra ve?er 24. prosince, kterým bylo zahájeno velké Jubileum naděje. O dva dny později, 26. prosince, se pak otev?ela Svatá brána ve věznici Rebibbia, která se stala na jeden den ?bazilikou“. V pr?běhu ?íjna se ve Vatikánu konala také druhá etapa synody o synodalitě, v rámci t?íleté cesty, která za?ala v diecézích, kde se se?li synodální otcové a matky - laici i zasvěcení - z r?zných kontext? a zeměpisných ?í?ek, aby zahájili procesy a vypracovali změny.
Ve dvanáctém roce na Petrově stolci vy?la také encyklika Dilexit Nos, ?tvrtá za Franti?kova pontifikátu, která má vrátit ?srdce Je?í?e Krista“ světu, ?který jako by ztratil své srdce“, a konala se desátá konzisto?, která do kardinálského sboru p?i?adila 21 nových kardinál? pocházejících ze vzdálených zemí - Íránu, Japonska, Chile, Filipín, Al?írska, abychom jmenovali alespoň některé – s cílem p?etvo?it tvá? církve v je?tě univerzálněj?ím klí?i.
Takových bylo dvanáct měsíc? dvanáctého roku pontifikátu, p?eru?ovaných telefonáty prezident?m i oby?ejným lidem, dopisy a telegramy nunci?m zemí, kde se vál?í, nebo biskup?m zemí su?ovaných p?írodními katastrofami, rozhovory a biografiemi, setkáními s politickými p?edstaviteli, jako nap?íklad na zasedání G7 v jihoitalské Apulii, nebo se zástupci národ? Ukrajiny a Blízkého východu, neustálými výzvami k míru, i kdy? hlas slábnul.
Od poloviny února pak zastavení, pauza, nemoc, nep?ítomnost na náměstích a v oknech, delegování jubilejních oslav na r?zné kardinály. V?dy v?ak s nadějí na uzdravení ?ivenou modlitbami a jistotou jeho p?ítomnosti a pohledu pastý?e, který mezi terapiemi a fyzioterapií, odpo?inkem a modlitbami nep?estává spo?ívat na svém stádci.
