Pape? k rektor?m seminá??: Nelze formovat klony shodného my?lení, vkusu a rozhodování
Amedeo Lomonaco - Vatikán
Seminá? m??e vydávat ucelené svědectví o k?es?anském ?ivotě a stát se p?íznivým prostorem pro r?st budoucího kněze, pokud se dbá na kvalitu a autenticitu lidských vztah?, které se v něm pro?ívají, podobně jako v rodině, s rysy otcovství a bratrství. Pouze v takovém prost?edí se m??e vytvo?it vzájemná d?věra, nezbytná pro dobré rozli?ování, a seminarista pak bude moci být sám sebou, ani? by se obával, ?e bude svévolně souzen, uvedl pape? Franti?ek, kdy? se dnes dopoledne, v sobotu 25. ledna, setkal s rektory francouzských seminá?? u p?íle?itosti jejich jubilejní pouti.
R?zné p?íchutě svátostné milosti
Pro udělení kně?ského svěcení existují r?zná kritéria, v nich? není mo?né dělat kompromisy, ale seminá? by se neměl sna?it formovat klony, které v?echny myslí stejně, mají stejný vkus a shodné rozhodování. Milost svátosti, potvrdil pape?, zako?eňuje ve v?em, co obohacuje jedine?nou osobnost ka?dého ?lověka, osobnost, kterou je t?eba respektovat, aby p?inesla plody r?zných chutí, které pot?ebuje právě rozmanitost Bo?ího lidu.
Vnit?ní svoboda
Pape? poukázal zejména na t?i body, kterým je t?eba věnovat pozornost. Prvním je dbát na to, aby se v kandidátovi formovala skute?ná vnit?ní svoboda.
Výzvy, které mu budou v pr?běhu ?ivota p?edkládány, vy?adují, aby byl schopen, osvícen vírou a pohnut láskou, posuzovat a rozhodovat se vlastní hlavou, někdy proti proudu nebo riskovat, ani? by se p?izp?soboval p?edem p?ipraveným odpovědím, ideologickým p?edsudk?m nebo momentálnímu unifikovanému smý?lení. A? u seminarist? dozrává my?lení, a? dozrává srdce a a? dozrávají ruce. T?i věci, které musí jít ruku v ruce, souvisejí: to, co si ?lověk myslí, co cítí, a to, co dělá. T?i jazyky: jazyk mysli, srdce a rukou. A? je mezi nimi soulad.
Vyvá?ená lidskost
Druhý bod, který Franti?ek nazna?il, se týká dozrávání kandidáta k vyrovnanému lidství schopnému mezilidských vztah?. Kněz musí být vychováván k laskavosti, blízkosti a soucitu, co? jsou t?i Bo?í atributy, p?ipomněl pape?: B?h je vlídný, blízký, soucitný. Seminarista, který toho není schopen, nem??e obstát. Je to d?le?ité. Pape? také doporu?il, aby se rekto?i seminá?? neupínali na nebezpe?í, které p?edstavují p?íli? slabé a strnulé osobnosti nebo citové poruchy: ?Na druhou stranu dokonalý ?lověk neexistuje a církev se skládá z k?ehkých ?len? a h?í?ník?, kte?í mohou v?dy doufat v pokrok; a va?e rozli?ování v tomto bodě musí být stejně obez?etné jako trpělivé, osvícené nadějí“, podotkl.
Nebojte se slabostí a omezení svých seminarist?! Neodsuzujte je p?íli? rychle a umějte je doprovázet. Tomu se ?íká mu?ednictví trpělivosti; je t?eba je doprovázet.
Povolání a poslání
T?etím bodem, jak poznamenal Franti?ek, je rozhodující orientace kně?ského povolání na misii.
Kněz je pro misii. Kněz, který se tvá?í jako pan abbé, není pro misii. To nelze. Kněz je v?dy pro misii. I kdy? být knězem s sebou samoz?ejmě nese osobní naplnění, ?lověk se jím nestává pro sebe, ale pro Bo?í lid, aby poznal a miloval Krista. Východisko této dynamiky lze nalézt pouze ve stále hlub?í a vroucněj?í lásce k Je?í?i, ?ivené seriózní formací ve vnit?ním ?ivotě a studiem Bo?ího slova. Je tě?ké si p?edstavit kně?ské povolání, které by nemělo silný oblativní rozměr, bezplatnost a odpoutanost od sebe sama, up?ímnou pokoru. Jedině Je?í? naplňuje svého kněze radostí.
Nikoliv záminka, ale opravdová láska
Nakonec pape? Franti?ek p?ipomněl, ?e není vzácné vidět, jak na cestě někte?í nakonec postupně slou?í sami sobě. Po těchto slovech následovala p?esná doporu?ení: ?Bu?te opatrní, zejména s penězi. Moje babi?ka nám ?íkávala: '?ábel vstupuje do kapes'. Prosím, chudoba je velmi krásná věc. Slu?te druhým. A vyvarujte se kariérismu. Bu?te opatrní. Dávejte si pozor na světáctví, závist, marnivost. Láska k Bohu a k církvi a? není záminkou: a? je opravdová“.
