Pape? k seminarist?m: opus?te první místa, jsou to slepé uli?ky. Na hlavu si nasa?te p?ilbu naděje
Edoardo Giribaldi – Vatikán
Opustit pohodlí prvních míst, skute?ných slepých uli?ek, z nich? je t?eba pokorně couvnout. Stát se naopak nositeli naděje, která se neredukuje na medovou dobrotivost nebo laskavá slova, ale stává se p?ilbou, kterou je t?eba nosit, aby bylo mo?né ?elit krutostem světa. Těmito slovy p?ivítal dnes, 17. ledna, pape? Franti?ek v Klementinském sále Apo?tolského paláce seminaristy a formátory Seminario Mayor de San Pelagio, který se nachází na b?ehu ?eky Guadalquivir v Córdobě.
Nosit p?ilbu naděje
Ve svém projevu, prolo?eném r?znými spatra pronesenými vsuvkami, pape? povzbudil budoucí kněze, aby rozpoznávali znamení naděje. Prvním je její směr, jím? je nebe, definitivní setkání s Je?í?em. Je to cesta, která vy?aduje odvahu opustit odkryté první pozice, ta nejpohodlněj?í místa, která pape? Franti?ek p?irovnal ke slepým uli?kám, z nich? se couvá s pocitem únavy a studu. Pape? také vyzval k zamy?lení nad nebezpe?ími, která jsou na této cestě p?ítomna. Na vlastní k??i je za?il velmi mladý Pelagius: dětský světec p?vodem z Córdoby, který byl v roce 925 ve věku pouhých 13 let s?at pro svou víru. Nosil p?ilbu naděje uprost?ed utrpení a krutostí válek, které v té době rozvrátily ?panělsko.
M??ete vydávat svědectví, m??ete vytrvat na Hospodinově cestě v p?esvěd?ení, ?e vás Je?í? v?dy podpo?í a také vám dá sílu k tomu, abyste rozsévali naději.
Pokrm a úto?i?tě, kdy? p?evládá únava
T?etím znamením naděje jsou místa k odpo?inku. Ka?dá cesta, jak Franti?ek vysvětlil, pot?ebuje podporu, p?ítomnost toho, který je na?í jedinou nadějí, Je?í?e. On je pokrmem prost?ednictvím Slova a Eucharistie, úto?i?těm, kdy? jsme vprost?ed cesty a p?evládá únava,
Bez této naděje by vykro?ení bylo ?ílenstvím, ale s d?věrou v Něho nepochybujeme, ?e dorazíme do vytou?eného p?ístavu.
Podpora nes?etných Kyréňan?
Zasévání naděje se tak povzná?í nad pouhé proná?ení zdvo?ilostních slov nebo honosení se medovou dobrotou, dodal pape?. Cesta je toti? nakonec stejná jako ta, kterou pro?lapal Je?í?, a skládá se z k?í??, ale také z podpory nes?etných Kyréňan?.
Je to cesta, na ní? nelze postupovat sám, ale ve spole?enství, které vede, chrání, pomáhá a ?ehná těm, které nám B?h zanechal jako ná? úkol.
