Pape?: B?h zve, nenutí
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Dne?ní evangelium nám vypráví o králi, který p?ipravuje svatební hostinu pro svého syna (srov. Mt 22,1-14). Je to mocný mu?, ale p?edev?ím velkorysý otec, který nás zve, abychom se podíleli na jeho radosti. Dobrotu svého srdce odhaluje zejména v tom, ?e nikoho nenutí, ale zve v?echny, i kdy? se tímto zp?sobem vystavuje mo?nosti odmítnutí. V?imněme si: p?ipravuje hostinu, svobodně nabízí p?íle?itost k setkání, k oslavě. To je to, co B?h p?ipravuje pro nás: hostinu, abychom byli ve spole?enství s ním i mezi sebou navzájem. A my, my v?ichni, jsme pak Bo?ími hosty. Svatební hostina v?ak vy?aduje z na?í strany ?as a ú?ast, vy?aduje jisté "ano": jít, jít na Bo?í pozvání, On zve, ale nechává nám svobodu.
Právě takový vztah nám Otec nabízí: zve nás, abychom byli s ním, a ponechává nám mo?nost pozvání p?ijmout nebo nep?ijmout. Nenabízí nám vztah pod?ízenosti, ale vztah otcovství a synovství, který je nutně podmíněn na?ím svobodným souhlasem. B?h velmi respektuje svobodu, velmi ji ctí. Svatý Augustin v této souvislosti pou?ívá velmi krásný výraz, kdy? ?íká: "B?h, který tě stvo?il bez tebe, tě nem??e zachránit bez tebe" (Sermo CLXIX, 13). A rozhodně ne proto, ?e by na to neměl kapacitu - je v?emohoucí! - ale proto, ?e jako láska maximálně respektuje na?i svobodu. B?h navrhuje, nevnucuje, nikdy.
Vra?me se tedy k podobenství: král - ?íká text - "poslal své slu?ebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli p?ijít" (v. 3). Zde je drama p?íběhu: "ne" Bohu. Pro? v?ak lidé odmítají jeho pozvání? Bylo to snad nep?íjemné pozvání? Ne, a p?esto - ?íká evangelium - "nedbali a ode?li jedni na své pole, druzí za svými zále?itostmi" (v. 5). Nedbali pozvání, proto?e mysleli na své vlastní zále?itosti. A ten král, který je otcem, B?h, co dělá? Nevzdává se, dál zve, ba roz?i?uje pozvání, dokud mezi chudými nenajde ty, kte?í ho p?ijmou. Mezi nimi, kte?í vědí, ?e jim mnoho jiného nezbývá, p?icházejí mnozí, a? zaplní sál (srov. v. 8-10).
Brat?i a sestry, jak ?asto nedbáme na Bo?í pozvání, proto?e se věnujeme svým vlastním zále?itostem! ?asto bojujeme o vlastní volný ?as, ale dnes nás Je?í? zve, abychom na?li ?as, který nás osvobozuje: ?as, který věnujeme Bohu, který rozjasňuje a uzdravuje na?e srdce, který v nás posiluje pokoj, d?věru a radost, který nás zachraňuje p?ed zlem, osamělostí a ztrátou smyslu. Stojí to za to, proto?e je dobré být s Bohem, udělat mu prostor. Kde? P?i m?i, p?i naslouchání Slovu, v modlitbě a také v charitě, proto?e tím, ?e ?lověk pomáhá slabým nebo chudým, ?e dělá spole?nost opu?těným, ?e naslouchá těm, kdo prosí o pozornost, ?e utě?uje trpící, je s Bohem, který je p?ítomen v těch, kdo to pot?ebují. Mnozí si v?ak myslí, ?e tyto věci jsou "ztrátou ?asu", a tak se uzavírají do svého soukromého světa; a to je smutné. To pak plodí smutek. Kolik smutných srdcí! Proto?e jsou uzav?ená.
Ptejme se tedy sami sebe: Jak odpovídám na Bo?í pozvání? Jaký prostor mu dávám ve svém dni? Závisí kvalita mého ?ivota na mých zále?itostech a volném ?ase, nebo na mé lásce k Bohu a k brat?ím a sestrám, zvlá?tě k těm nejpot?ebněj?ím?
Maria, která svým "ano" udělala prostor Bohu, ké? nám pom??e, abychom nebyli hlu?í k jeho pozváním.
