Kardinál Marengo: Pape?ova slova v Mongolsku zasáhla i nekatolíky
Salvatore Cernuzio – korespondent Vatican News v Ulánbátaru (Mongolsko)
Kardinál Giorgio Marengo s úsměvem vyjad?uje spokojenost s nedávno zakon?enou pape?ovou náv?těvou v Mongolsku, která p?inesla skvělé výsledky pro sou?asnost i budoucnost země. Výsledky, které byly ne?ekané pro nepo?etnou církev bez prost?edk?, je? se ocitla v situaci, kdy musela zorganizovat událost, je? znamenala historicky první cestu pape?e do země ?ingischána.
Giorgio Marengo p?sobí jako apo?tolský prefekt Ulánbátaru od roku 2020, byl hvězdou konzisto?e roku 2022 vzhledem ke svému věku (49 let), který z něj ?iní nejmlad?ího ?lena kardinálského kolegia. Marengo stál po pape?ově boku p?i v?ech událostech, které náv?těvu provázely: od p?íletu na ?ingischánovo leti?tě a? po slavnostní otev?ení Domu milosrdenství 4. zá?í, během něho? Franti?ka p?edstavil nemocným a posti?eným lidem, kte?í zde na?li p?íst?e?í. Mladý pastý? mladé mongolské církve p?ivítal vatikánská média na Apo?tolské prefektu?e, rezidenci pape?e Franti?ka během dn? cesty. Budova z ?ervených cihel ve ?tvrti Bajanzurch stojí mezi gará?emi, supermarketem a v jejím okolí jsou r?zné rozestavěné budovy. Uvnit? je?tě visí vlajky a nápisy z pape?ské náv?těvy a fascinující grafická chronologie p?íchodu a vývoje katolické církve v Mongolsku.
Kardinále Marengo, nebo spí?e ot?e Giorgio, jak vám zde v?ichni ?íkají. Za?něme va?ím osobním hodnocením nedávno skon?ené cesty pape?e Franti?ka do Mongolska...
No, opravdu bych ?ekl, ?e je to byla milost, nevím, jak jinak to definovat, nesmírný dar, který jsme dostali, a jako ka?dý dar byl zdarma, v tom smyslu, ?e daleko p?ed?il na?e naděje, na?e o?ekávání. V?echnu tu práci, únavu z p?íprav, proto?e na?e církev je tak malá, ?e jsme neměli prost?edky a lidi vhodné pro takovou akci, p?ekonala radost z toho, ?e je Svatý otec mezi námi, z jeho svědectví tak skromného, prostého a blízkého, které okam?itě vytvo?ilo souznění s lidmi, s lidmi ze v?ech mo?ných prost?edí.
Jádrem pape?ovy náv?těvy bylo setkání s katolickou komunitou, ale co to znamenalo pro zbytek obyvatelstva - nevě?ící nebo p?íslu?níky jiných vyznání, tedy vět?inu - vidět tuto osobnost a sly?et její promluvy?
Dostal jsem několik velmi pozitivních komentá?? od lidí, z nich? vět?ina není spojena s církví, o tom, jak pape? dokázal vyzdvihnout krásu, originalitu mongolského národa; jeho projevy skute?ně obsahovaly prvky, které v lidech vyvolávaly pocit hrdosti na to, kým jsou, proto?e velký prostor byl věnován kráse, bohatství tohoto národa, jeho tradicím, jeho historii. Tak?e vidět světoznámého nábo?enského v?dce, jak sem fyzicky p?ichází, i kdy? s prvkem k?ehkosti, který ho charakterizuje, s podlomeným zdravím, a p?iná?í toto odzbrojující poselství bratrství, spolupráce, harmonie, jistě vytvo?ilo pr?lom v srdcích těchto lidí. A nakonec p?ispělo k poznání jeho osoby a toho, co p?edstavuje, které a? do p?edve?era jeho p?íjezdu nebylo tak hluboké, ale mo?ná trochu povrchní.
Kromě toho, ?e pape? ocenil krásu a historii Mongolska, také znovu zd?raznil roli Mongolska na mezinárodní ?achovnici a také vyslal poselství do dvou sousedních zemí, Ruska a ?íny. Co to pro vás znamenalo? Zastínilo to poněkud náv?těvu, nebo to skute?ně dodalo nový impuls právě díky oné globální roli, kterou pape? od Mongolska vy?aduje?
Myslím, ?e pape?ovo svědectví o míru, jeho vystupování ?posla pokoje“, nebo jak sám sebe opakovaně nazval ?poutníka pokoje“, ur?itě p?ispělo k vytvo?ení této perspektivy. U? samotné heslo pape?ské cesty ?Doufat spole?ně“ znamená, ?e existuje naděje, ?e v?e se neur?uje pouze logikou kalkulace, moci, zv?le a prosazování vlastního zájmu, ale ?e existuje skute?ný duchovní svět, morální svět, zalo?ený na autentických vztazích, které mohou vytvo?it podmínky pro trvalý mír. Skute?nost, ?e se pape? postavil do pozice posla míru, a to velmi jednoduchým a p?ímým zp?sobem, podle mého soudu p?ispělo k tomu, ?e tato náv?těva byla vykládána správným zp?sobem, bez úvah, které snad ani nebyly v záměru, ale v otev?enosti v??i poselství jako takovému, tedy tomu, ?e ka?dý národ, nad rámec své velikosti a relativní váhy, nese odpovědnost za budování míru. Mongolové mají zku?enost s Pax mongolica, jak zmínil sám Svatý otec, co? byla dějinná skute?nost a mo?ná bychom se z těchto zku?eností skute?ně mohli pou?it pro na?i sou?asnost.
Od pape?e také zazněla výzva k nábo?enské svobodě, respektování práv a mírovému sou?ití mezi nábo?enstvími. M??e podle vás tato náv?těva skute?ně vést k takovým výsledk?m, nebo hrozí, ?e z?stane jen u velké, samoú?elné události?
V?ichni doufáme, ?e tato setba zasetá náv?těvou pape?e Franti?ka pak poroste a zapustí ko?eny a bude se stále více stávat skute?ností. ?e se tato poselství p?edaná s odvahou, otev?eností a up?ímností stanou také konkrétními programy ?ivota a spolupráce. Máme pevnou naději, ?e se to v?e skute?ně stane cestou, konkrétní cestou, proto?e víme, jak tato země také plní své sliby. Jsme si tedy jisti, ?e se dostaví pozitivní výsledky.
A v jaké výsledky pro malou mongolskou církev doufáte vy jako její pastý??
V r?st, v prohloubení víry, co? je zásadní, ve stále nové objevování krásy víry, které se jistě promění v hlub?í a ú?inněj?í ukotvení ve ví?e, a tedy ve schopnost tuto víru vyjad?ovat a ?ít ji jako ob?an vlastní země. Je to dar a zároveň odpovědnost pro nás v?echny.
Mongolská církev je jako dítě, které se stává dospělým...
Ano, ale doufejme, ?e v?dy z?stane v onom duchovním dětství, které není dětinskostí, ale je pohledem obráceným k Pánu, který se pak konkretizuje v d?vě?e, v odevzdanosti, ve schopnosti odpu?tění a smí?ení.
