杏MAP导航

Vatican News

Pape??v projev nabízíme v plném znění, originál m??ete sledovat i na videu v záhlaví tohto ?lánku.

Ekumenické a mezinábo?enské setkání, Divadlo Hun, Ulánbátar, 3. zá?í 2023

PAPE? FRANTI?EK

Dobrý den vám v?em, drazí brat?i a sestry! 

Dovolte mi, abych vás takto oslovil jako bratr ve ví?e s vě?ícími v Krista a jako bratr vás v?ech ve jménu spole?ného nábo?enského hledání a p?íslu?nosti k tému? lidstvu. Lidstvo lze v jeho nábo?enské touze p?irovnat ke spole?enství poutník? krá?ejících po zemi s pohledem obráceným k nebi. V tomto ohledu je p?ízna?né, co o Mongolsku ?ekl jeden vě?ící, který p?i?el z daleka, a napsal, ?e zde cestoval "a neviděl nic ne? nebe a zemi" (GUGLIELMO DI RUBRUK, Viaggio in Mongolia, XIII/3, Milano 2014, 63). Nebe, tak pr?zra?né a vskutku modré, zde objímá rozlehlou a impozantní zemi a evokuje dva základní rozměry lidského ?ivota: pozemský, tvo?ený vztahy s druhými, a nebeský, tvo?ený hledáním Druhého, který nás p?esahuje. Stru?ně ?e?eno, Mongolsko nám p?ipomíná pot?ebu nás v?ech, poutník? a pocestných, hledět vzh?ru, abychom na?li svou cestu na zemi.

Jsem proto rád, ?e mohu být s vámi na tomto d?le?itém setkání. V?ele děkuji ka?dému z vás za va?i p?ítomnost a za ka?dý projev, který obohatil na?e spole?né úvahy. Ji? to, ?e jsme se se?li na jednom místě, je poselstvím: nábo?enské tradice ve své originalitě a rozmanitosti p?edstavují ohromný potenciál pro dobro ve slu?bě spole?nosti. Kdyby si ti, kdo stojí v ?ele národ?, zvolili cestu setkávání a dialogu s ostatními, jistě by rozhodujícím zp?sobem p?ispěli k ukon?ení konflikt?, které stále p?iná?ejí utrpení tolika národ?m.

P?íle?itost ke spole?nému poznávání a vzájemnému obohacování nám poskytuje milovaný mongolský národ, který se m??e pochlubit historií sou?ití vyznava?? r?zných nábo?enských tradic. Je hezké si p?ipomenout ctnostnou zku?enost starobylého císa?ského hlavního města Charakhorum, v jeho? rámci se nacházela bohoslu?ebná místa pat?ící k r?zným "vyznáním", co? svěd?í o chvályhodné harmonii. Harmonie: rád bych zd?raznil toto slovo s typicky asijskou p?íchutí. Jde o onen zvlá?tní vztah, který se vytvá?í mezi r?znými skute?nostmi, ani? by se p?ekrývaly a homologovaly, ale respektovaly rozdíly a byly ku prospěchu spole?ného ?ivota. Ptám se sám sebe: kdo je povolán více se sna?it o harmonii v?ech ne? vě?ící?

Brat?i, sestry, podle toho, jak se nám da?í harmonizovat s ostatními poutníky na zemi a jak se nám da?í ?í?it harmonii tam, kde ?ijeme, se mě?í spole?enská hodnota na?í religiozity. Ka?dý lidský ?ivot, a tím spí?e ka?dé nábo?enství, je vlastně povinen "mě?it se" altruismem: ne abstraktním altruismem, ale konkrétním altruismem, který se promítá do hledání druhého a do velkorysé spolupráce s druhým, proto?e "moudrý ?lověk se raduje z dávání a jen tím se stává ??astným" (Dhammapáda: Buddhova cesta moudrosti, Srí Lanka 1985, ?. 177; srov. Je?í?ova slova uvedená ve Sk 20,35). Modlitba inspirovaná Franti?kem z Assisi zní: "Kde je nenávist, a? p?iná?ím lásku; kde je urá?ka, a? p?iná?ím odpu?tění; kde je nesoulad, a? p?iná?ím sjednocení". Altruismus buduje harmonii a kde je harmonie, tam je porozumění, tam je prosperita, tam je krása. Harmonie je mo?ná nejvhodněj?ím synonymem pro krásu. Naproti tomu uzav?enost, jednostranné vnucování, fundamentalismus a ideologické prosazování ni?í bratrství, podněcují napětí a podkopávají mír. Krása ?ivota je plodem harmonie: je spole?ná, roste s laskavostí, nasloucháním a pokorou. A uchopí ji ?isté srdce, proto?e "pravá krása koneckonc? spo?ívá v ?istotě srdce" (M. K. GANDHI, Il mio credo, il mio pensiero, Roma 2019, 94).

Nábo?enství jsou povolána k tomu, aby světu nabídla tuto harmonii, kterou samotný technický pokrok nem??e poskytnout, proto?e tím, ?e se zamě?uje na pozemský, horizontální rozměr ?lověka, riskuje, ?e zapomene na nebe, pro které jsme byli stvo?eni. Sestry a brat?i, jsme tu dnes spolu jako pokorní dědicové starověkých ?kol moudrosti. Kdy? se setkáváme, zavazujeme se, ?e se podělíme o mnoho dobrého, které jsme obdr?eli, abychom obohatili lidstvo, které je na své cestě ?asto dezorientováno krátkozrakou honbou za ziskem a blahobytem. ?asto nedoká?e najít nit: obráceno pouze k pozemským zájm?m, nakonec ni?í samotnou zemi, zaměňuje pokrok za úpadek, jak ukazuje tolik nespravedlností, tolik konflikt?, tolik devastace ?ivotního prost?edí, tolik pronásledování, tolik plýtvání lidským ?ivotem.

Asie má v tomto ohledu co nabídnout a Mongolsko, které le?í v srdci tohoto kontinentu, st?e?í velké dědictví moudrosti, které zde roz?í?ená nábo?enství pomohla vytvo?it a k jeho? objevování a oceňování bych rád v?echny vyzval. Zmíním se pouze o deseti aspektech tohoto sapienciálního dědictví, ani? bych je blí?e rozváděl. Deset aspekt?: dobrý vztah k tradici, navzdory poku?ení konzumu; úcta ke star?ím a p?edk?m - jak moc dnes pot?ebujeme genera?ní spojenectví mezi nimi a nejmlad?ími, dialog mezi prarodi?i a vnou?aty! A pak pé?e o ?ivotní prost?edí, ná? spole?ný domov, dal?í nesmírně aktuální pot?eba: jsme tu v ohro?ení. A je?tě dále: hodnota ticha a vnit?ního ?ivota, co? je duchovní protilátka na tolik nemocí dne?ního světa. Dále zdravý smysl pro skromnost; hodnota pohostinnosti; schopnost odolat lpění na věcech; solidarita, která vychází z kultury vazeb mezi lidmi; docenění jednoduchosti. A nakonec ur?itý existenciální pragmatismus, který má tendenci hou?evnatě hledat dobro jednotlivce i spole?enství. Těchto deset prvk? je sou?ástí dědictví moudrosti, které tato země m??e nabídnout světu.

Pokud jde o va?e zvyky, u? jsem mluvil o tom, jak mě p?i p?ípravě na tuto cestu fascinovala tradi?ní obydlí, jejich? prost?ednictvím mongolský lid odhaluje moudrost usazenou v tisícileté historii. Jurta p?edstavuje vlastně lidský prostor: odehrává se v něm ?ivot rodiny, je to místo p?átelské pospolitosti, setkávání a dialogu, kde i kdy? je jich mnoho, ?lověk umí udělat místo někomu jinému. A pak je to konkrétní záchytný bod, snadno identifikovatelný v rozlehlých prostorách mongolského území; je to d?vod k naději pro ty, kte?í ztratili cestu: je-li tam jurta, je tam ?ivot. ?lověk ji v?dy najde otev?enou, p?ipravenou p?ivítat p?ítele, ale i pocestného, a dokonce i cizince, nabídnout mu horký ?aj, který mu v zimním chladu dodá sílu, nebo ?erstvě zkva?ené mléko, které osvě?í v horkých letních dnech. Takovou zku?enost mají i katoli?tí misioná?i z jiných zemí, kte?í jsou zde vítáni jako poutníci a hosté a po ?pi?kách vstupují do tohoto kulturního světa, aby nabídli pokorné svědectví evangelia Je?í?e Krista. 

Spolu s lidským prostorem v?ak jurta evokuje základní otev?enost v??i bo?ství. Duchovní rozměr tohoto obydlí p?edstavuje jeho otvor směrem vzh?ru s jediným bodem, jím? do jurty vstupuje světlo v podobě ?leněného světlíku. Interiér se tak stává velkými slune?ními hodinami, v nich? se světlo a stín navzájem stíhají a ozna?ují denní a no?ní hodiny. Z toho plyne krásné ponau?ení: pocit plynutí ?asu p?ichází shora, nikoli z pouhého toku pozemských ?inností. V ur?itých obdobích roku pak paprsek, který proniká shora, osvětluje domácí oltá? a p?ipomíná prvo?adost duchovního ?ivota. Lidské sou?ití, které se odehrává v kruhovém prostoru, si tak neustále p?ipomíná své vertikální poslání, své transcendentní a duchovní poslání.

Smí?ené a prosperující lidstvo, které jako p?edstavitelé r?zných nábo?enství pomáháme podporovat, je symbolicky p?edstavováno tímto harmonickým sou?itím otev?eným transcendentnu, v něm? závazek ke spravedlnosti a míru nachází inspiraci a základ ve vztahu k bo?ství. Zde je, drahé sestry a brat?i, na?e odpovědnost velká, zvlá?tě v této hodině dějin, proto?e na?e chování je povoláno k tomu, aby fakticky potvrzovalo u?ení, které vyznáváme; nem??e mu odporovat a stát se p?í?inou pohor?ení. Nesmíme tedy smě?ovat víru a násilí, posvátnost a vnucování, nábo?enskou cestu a sektá?ství. Ké? vzpomínka na utrpení pro?ité v minulosti - mám na mysli p?edev?ím buddhistické komunity - dodá sílu proměnit temné rány ve zdroje světla, záludnost násilí v ?ivotní moudrost, zlo, které ni?í, v dobro, které buduje. Takto a? je tomu u nás, nad?ených ?ák? na?ich p?íslu?ných duchovních mistr? a svědomitých slu?ebník? jejich u?ení, ochotných nabídnout jejich krásu těm, které doprovázíme, jako p?átel?tí spole?níci na cestě. A? je to tak, ano, proto?e v pluralitních spole?nostech, které vě?í v demokratické hodnoty, jako je Mongolsko, má ka?dá nábo?enská instituce, ?ádně uznaná ob?anskou autoritou, povinnost a p?edev?ím právo nabízet to, ?ím je a v co vě?í, s respektem ke svědomí druhých a s cílem vy??ího dobra v?ech.

V tomto smyslu bych vám chtěl potvrdit, ?e katolická církev chce jít touto cestou a pevně vě?í v ekumenický dialog, mezinábo?enský dialog a dialog kultur. Její víra je zalo?ena na vě?ném dialogu mezi Bohem a lidstvem, vtěleným do osoby Je?í?e Krista. S pokorou a v duchu slu?by, který o?ivoval ?ivot Mistra, jen? nep?i?el na svět, "aby si nechal slou?it, ale aby slou?il" (Mk 10,45), nabízí dnes církev poklad, který obdr?ela, ka?dému ?lověku a ka?dé kultu?e, p?i?em? z?stává v postoji otev?enosti a naslouchá tomu, co nabízejí jiné nábo?enské tradice. Dialog toti? není protikladem hlásání: nezplo??uje rozdíly, ale pomáhá je pochopit, zachovává je v jejich originalitě a umo?ňuje jejich up?ímné vzájemné setkání a obohacení. Tímto zp?sobem lze v lidstvu po?ehnaném nebem nalézt plán, jak krá?et po zemi. Brat?i a sestry, máme spole?ný p?vod, který nám v?em dává stejnou d?stojnost, a máme sdílenou cestu, po ní? m??eme jít jen spole?ně, p?ebývajíce pod stejným nebem, které nás obklopuje a osvěcuje.

Brat?i a sestry, na?e dne?ní p?ítomnost zde je znamením, ?e naděje je mo?ná. Doufat je mo?né.  Ve světě zmítaném boji a neshodami se to m??e zdát utopické, nicméně největ?í skutky za?ínají ve skrytu, v témě? nepost?ehnutelné podobě. Velký strom se rodí z malého semínka ukrytého v zemi. A jestli?e "v?ně květ? se ?í?í pouze ve směru větru, v?ně těch, kdo ?ijí podle ctnosti, se ?í?í v?emi směry" (srov. Dhammapáda, ?. 54). Dejme rozkvést této jistotě, aby na?e spole?né úsilí o dialog a budování lep?ího světa nebylo marné. Pěstujme naději. Jak ?ekl jeden filozof: "Ka?dý byl velký podle toho, v co doufal. Někdo byl velký podle toho, ?e doufal v mo?né, jiný podle toho, ?e doufal ve vě?né, ale ten, kdo doufal v nemo?né, byl největ?í ze v?ech" (S. A. KIERKEGAARD, Bázeň a chvění, Milán 2021, 16). Ké? modlitby, které vzná?íme k nebi, a bratrství, které ?ijeme na zemi, ?iví naději; ké? jsou prostým a věrohodným svědectvím na?í zbo?nosti, toho, ?e krá?íme spole?ně s pohledem up?eným vzh?ru, ?e obýváme svět v harmonii - nezapomínejme na slovo "harmonie" - jako poutníci povolaní st?e?it atmosféru domova, pro v?echny. 

顿ě办耻箩颈.