Editorial: Lekce o synodalitě od malého mongolského stádce
ANDREA TORNIELLI
Rufina Chamingerelová je mongolská pastora?ní pracovnice, která v sobotu 2. zá?í během setkání v ulánbátarské katedrále adresovala pape?i Franti?kovi několik slov. Mimo jiné prohlásila: ?Stále nevím, jak p?elo?it slovo 'komunita' do na?eho jazyka..... Na?e církev je v té typické fázi, kdy se děti neustále ptají svých rodi??... Máme velké ?těstí, ?e a?koli v na?em jazyce nemáme mnoho katechetických knih, máme mnoho misioná??, kte?í jsou ?ivými knihami. Ráda bych zd?raznila ú?innost synody a synodality. Během synodních setkání mohli na?i vě?ící, zejména pastora?ní pracovníci, je?tě lépe pochopit pravou podstatu církve a získat uceleněj?í vizi o na?ich farnostech“. Z katolického ?malého stádce“ v mongolských stepích tak p?ichází cenný pokyn pro synodu o synodalitě. Synodální práce, kterou zde za?ili, umo?nila ?lépe pochopit pravou povahu církve“.
Pape? Franti?ek, který se ujal slova po Rufině, chtěl ve své promluvě ke katolík?m v Mongolsku zd?raznit právě toto slovo: spole?enství. Proto?e, jak vysvětlil, ?církev nelze chápat podle ?istě funk?ního kritéria: nikoli, církev není funk?ní podnik, ale je něco jiného“. Slovo spole?enství dob?e vysvětluje, co je církev: ?V tomto těle církve biskup nep?sobí jako moderátor r?zných slo?ek snad na základě principu vět?iny, ale na základě duchovního principu, kdy se sám Je?í? zp?ítomňuje v osobě biskupa, aby zajistil spole?enství ve svém mystickém těle“.
?L'Eglise est une Communion“ je název knihy, kterou na po?átku 60. let napsal dominikán Jérôme Hamer, budoucí sekretá? Kongregace pro nauku víry a kardinál. Ekleziologie spole?enství, jak uvedla biskupská synoda v roce 1985, je ?úst?ední a základní my?lenkou dokument? II. vatikánského koncilu“.
Franti?ek mnohokrát vysvětloval, ?e princip demokratické hry vět?in a men?in není pou?itelný pro ?ivot církve a nerespektuje její p?irozenost. Z mongolského hlavního města pape? vzkázal: ?Jednota v církvi není zále?itostí ?ádu a respektu, ani dobrou strategií týmové práce. Je to zále?itost víry a lásky k Bohu, je to věrnost Jemu. Proto je d?le?ité, aby se v?echny církevní slo?ky sjednotily kolem biskupa, který p?edstavuje ?ivého Krista uprost?ed svého lidu, a budovaly tak ono synodální spole?enství, které je samo hlásáním a které zna?ně pomáhá inkulturovat víru“.
Synoda, která stojí za dve?mi, je p?íle?itostí zakusit a r?st v uvědomění si toho, co znamená pro?ít církevní spole?enství nikoliv podle světské logiky, nikoliv podle p?edem p?ipravených individuálních nebo skupinových pseudoprogram?, ale znovuobjevením spole?enství v modlitbě a vzájemném naslouchání, které umo?ňuje, aby se ka?dý nechal vést Duchem a realizoval tak ustavující rozměr bytí církve. Rozměr, který je v církvi p?ítomen od jejích po?átk?.
Pape? Franti?ek v srpnu p?i p?evzetí ceny ?E' Giornalismo“ ?ekl: ?Právě v této době, kdy hodně mluvíme a málo nasloucháme a kdy hrozí, ?e smysl pro spole?né dobro zeslábne, se celá církev vydala na cestu, aby znovu objevila slovo ?spole?ně“. To je slovo, které musíme spole?ně znovu objevit. Krá?et spole?ně. Spole?ně se ptát. Spole?ně se věnovat rozli?ování ve spole?enství, které je pro nás modlitbou, jak to dělali první apo?tolové: to je synodalita, kterou bychom chtěli u?init ka?dodenním zvykem ve v?ech jejích projevech. Právě proto se za měsíc sejdou biskupové a laici z celého světa zde v ?ímě na synodě o synodalitě a budou spole?ně naslouchat, spole?ně rozli?ovat, spole?ně se modlit“.
Ze srdce Asie, z Mongolska, z rodící se církve vzdálené kilometry od ?íma, ale tak blízké pape?ovu srdci, p?ichází pou?ení pro synodální otce a matky, kte?í se za několik dní shromá?dí kolem Petrova nástupce, aby se modlili, naslouchali jeden druhému a spole?ně rozli?ovali, jak hlásat evangelium ?enám a mu??m na?í doby.
