„Preventivní“ odpuštění
Andrea Tornielli, Vatikán
„Skutečné odpuštění nečeká na pokání, ale je nabízeno jako první, jako bezplatný dar, ještě předtím, než je přijato.“ Těmito slovy komentoval Lev XIV. pasáž z Janova evangelia, která popisuje Ježíše, jak podává chléb i zrádci Jidášovi. Je to božská logika, tak vzdálená lidské logice do ut des. Ježíš, vysvětlil papež, neignoruje, co se děje, ale právě proto, že vidí jasně, ví, že „svoboda druhého, i když se ztratí ve zlu, může být stále dosažena světlem mírného gesta“. Je to skandál „preventivního“ odpuštění, které předchází nabídkou milosrdného objetí, aniž by vyžadovalo jakékoli podmínky. Přesně tak, jak se to stalo celníkovi Zacheovi, který se kál, protože byl povolán a přijat Ježíšem, který se sám pozval do jeho domu, k velkému úžasu všech přítomných, kteří byli svědky tohoto gesta porušení tradic a konvencí ze strany Nazaretského.
Jak moc potřebují naše životy a naše vztahy toto odpuštění. Jak moc potřebuje náš svět toto odpuštění, které „není zapomněním, není slabostí“. Vybavují se mi prorocká slova poselství ke Světovému dni míru 2002, které Jan Pavel II. zveřejnil krátce po teroristických útocích z 11. září na Spojené státy. Zatímco všichni uvažovali o „preventivní“ válce v důsledku ohromujícího útoku, papež chtěl říci, že „není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez odpuštění“. „Mnohokrát jsem se zamýšlel nad otázkou: jaká je cesta k plnému obnovení morálního a společenského řádu, který byl tak barbarsky porušen? Po zralé úvaze a konfrontaci s biblickým zjevením jsem dospěl k přesvědčení, že porušený řád nelze plně obnovit, aniž by se spojily spravedlnost a odpuštění. Pilíři skutečného míru jsou spravedlnost a ta zvláštní forma lásky, kterou je odpuštění.“ Nejen jednotlivci, ale i „rodiny, skupiny, státy, samotné mezinárodní společenství se musí otevřít odpuštění, aby znovu utkaly přetržené vazby, překonaly situace neplodného vzájemného odsouzení a zvítězily nad pokušením vyloučit druhé a nedat jim možnost odvolání. Schopnost odpouštět je základem každého projektu spravedlivější a solidárnější společnosti budoucnosti“.
Nedostatek odpuštění, vysvětloval dále Jan Pavel II., „zejména když podněcuje pokračování konfliktů, má obrovské náklady pro rozvoj národů. Zdroje se využívají na zbrojení, válečné výdaje a důsledky ekonomických odvetných opatření. Tím dochází k nedostatku finančních prostředků nezbytných pro rozvoj, mír a spravedlnost. Jakou bolestí trpí lidstvo, protože se nedokáže smířit, jakým zdržením trpí, protože nedokáže odpustit! Mír je podmínkou rozvoje, ale skutečný mír je možný pouze díky odpuštění.“
Papež Lev zakončil audienci vysvětlením, že „bez odpuštění nikdy nebude mír!“. A vyzval nás k dni modlitby a půstu za mír v pátek 22. srpna, abychom prosili o přímluvu Panny Marie, Královny míru, a žádali Boha o mír a spravedlnost pro svět sužovaný válkami. Pro náš svět, který tak potřebuje „preventivní“ odpuštění.