Telefon谩t, kter媒 se prom臎nil v modlitbu
Paolo Ruffini
Telefonát s Buzzem Aldrinem, druhým 膷lov臎kem, který p艡esn臎 p艡ed 56 lety vstoupil na M臎síc a na vlastní o膷i uvid臎l Zemi z vesmíru.
Slova, která pronesl Lev XIV. o tajemství stvo艡ení, jeho velikosti a k艡ehkosti, poté, co i on pozoroval dalekohledem krásu oblohy.
Naléhavá pape啪ova výzva po útoku izraelské armády na katolickou farnost Svaté rodiny v Gaze, aby bylo ukon膷eno barbarství války, aby bylo nalezeno mírové 艡e拧ení konfliktu, aby bylo dodr啪ováno humanitární právo, aby byla respektována povinnost chránit civilisty, zakázáno kolektivní trestání, nerozli拧ující pou啪ití síly a nucené p艡esídlování obyvatelstva. Rozhodnutí vyslovit jména v拧ech t艡í ob臎tí útoku na kostel v Gaze, nikoli proto, 啪e byli k艡es钮ané, ale aby se zd暖raznilo, 啪e ka啪dý 啪ivot je posvátný, stejn臎 jako ka啪dé bohoslu啪ebné místo. Aby se dalo jméno v拧em nevinným ob臎tem zbyte膷ného masakru, který pokra膷uje. Ob臎tem, z nich啪 ka啪dá má jméno, p艡íjmení, p艡íb臎h, zatímco ka啪dý den se uvád臎jí pouze 膷ísla.
Jsou to r暖zné okam啪iky. Jako obrazy. Blízké v 膷ase, ale odli拧né, 艡íkají nám toté啪 o smyslu míru a nesmyslu války. P艡esn臎 popisují, jak komunikace 鈥� tvo艡ená gesty, obrazy, slovy 鈥� m暖啪e být zárove艌 neozbrojená a odzbrojující.
V ur膷itém okam啪iku se telefonát s Buzzem Aldrinem prom臎nil v modlitbu. Slovy osmého 啪almu. Ten hovo艡í k Hospodinu o velikosti jeho skutk暖: o nebi, M臎síci, hv臎zdách a pak o 膷lov臎ku. Tak malém a tak velkém. Malé te膷ce, která není ani viditelná z M臎síce. A p艡esto 鈥瀌als mu vládnout nad dílem svých rukou, polo啪ils mu k nohám v拧echno鈥�.
Pro膷? Práv臎 o to jde.
Sta膷í pár slov a pár obrázk暖, aby si ka啪dý uv臎domil svou odpov臎dnost. Za to, co 艡ekl a ne艡ekl, ud臎lal a neud臎lal. A aby pochopil, 啪e sta膷í málo, aby se zastavil a za膷al znovu. A pochopil, 啪e nikdo nem暖啪e tvrdit, 啪e pravda, v ni啪 v臎艡í, nebo utrpení, které pro啪il, jsou tak absolutní, 啪e ospravedl艌ují ni膷ení nevinných lidských 啪ivot暖. Proto啪e poru拧ovat d暖stojnost lidské bytosti znamená v kone膷ném d暖sledku urá啪et Boha, jeho啪 obrazem je 膷lov臎k. Popírat vlastní historii, její啪 sou膷ástí je ka啪dý z nás. Ni膷it zázrak stvo艡ení, které je na拧ím spole膷ným domovem.
Ve filmu Gravitace, který v roce 2013 získal Oscara, dva astronauti obdivují Zemi z vesmíru a jeden se ptá druhého: 鈥濳de jsi postavil stan?鈥� Silný výraz, vzhledem k tomu, 啪e v prologu Janova evangelia je napsáno, 啪e Slovo Bo啪í 鈥瀙艡ebývalo mezi námi鈥�. Na拧e malá planeta, rozervaná válkami, byla obda艡ena tak bohatým p艡íslibem, zapsaným ji啪 v aktu stvo艡ení, 啪e se B暖h sám rozhodl ji obydlet, a tak ji vykoupit. Proto války, které ji pusto拧í, nakonec nezvít臎zí.
