Stát Palestina a odpovědnost mezinárodního společenství
Andrea Tornielli
Prezident Emmanuel Macron oznámil, že Francie uzná Stát Palestina a že slavnostní oznámení se uskuteční během Valného shromáždění OSN v září tohoto roku. Mezitím se pracuje na organizaci „Mezinárodní konference na vysoké úrovni pro mírové řešení palestinské otázky a realizaci řešení dvou států“, která se měla konat v červnu v sídle OSN v New Yorku pod záštitou vlád Francie a Saúdské Arábie, ale byla odložena kvůli izraelskému útoku na Írán.
Dramatická situace v Gaze, opakované masakry desítek tisíc nevinných civilistů, kteří přišli o život pod bombami a nyní umírají hladem a vyčerpáním nebo jsou zabíjeni při pokusech o získání jídla, by měly všem jasně ukázat, jak naléhavé je zastavit vojenské útoky, které způsobují krveprolití, a zároveň jak nezbytné je najít řešení palestinské otázky. Řešení, které Svatý stolec neustále požaduje již desítky let a kterého nelze dosáhnout bez aktivního přispění mezinárodního společenství i přímo dotčených zemí.
V této souvislosti je užitečné připomenout, že Svatý stolec již před dvaceti pěti lety podepsal první základní dohodu s Organizací pro osvobození Palestiny. Poté, před deseti lety, podepsal Globální dohodu se Státem Palestina, která vstoupila v platnost v lednu 2016. Tato rozhodnutí a uznání jsou v souladu s obavami o stav Svatých míst a osud Palestinců, které papežové vyjadřují od roku 1948. Pavel VI. byl prvním papežem, který výslovně prohlásil, že Palestinci jsou a vždy byli národem, a nikoli pouze skupinou válečných uprchlíků. Ve vánočním poselství z roku 1975 papež Montini vyzval děti židovského národa, které již byly svědky upevnění svého suverénního státu Izrael, aby „uznaly práva a legitimní aspirace jiného národa, který rovněž dlouho trpěl, palestinského národa“.
Na počátku 90. let navázal Jan Pavel II. vztahy jak se Státem Izrael (1993), tak s Organizací pro osvobození Palestiny (1994), v době, kdy se zdálo, že se strany blíží dohodě a uznání obou států. V únoru 2000, několik měsíců před vstupem izraelského premiéra Ariela Šarona na Chrámovou horu, který odstartoval druhou intifádu, podepsal Svatý stolec již zmíněnou základní dohodu s Organizací pro osvobození Palestiny. Při příjezdu do Betléma v březnu 2000 Jan Pavel II. řekl: „Svatý stolec vždy uznával, že palestinský národ má přirozené právo na vlast a právo žít v míru a klidu s ostatními národy této oblasti. Na mezinárodní úrovni jsme já i moji předchůdci opakovaně prohlašovali, že smutný konflikt ve Svaté zemi nelze ukončit bez pevných záruk práv všech zúčastněných národů na základě mezinárodních zákonů a důležitých rezolucí a prohlášení Organizace spojených národů.“
O devět let později Benedikt XVI. během své návštěvy Svaté země zopakoval: „Ať je všeobecně uznáno, že Stát Izrael má právo na existenci a na mír a bezpečnost v mezinárodně uznaných hranicích. Stejně tak ať je uznáno, že palestinský národ má právo na nezávislou suverénní vlast, na důstojný život a na svobodu pohybu. Ať se „řešení dvou států“ stane skutečností a nezůstane jen snem.“ V roce 2012 Svatý stolec podpořil přijetí „Státu Palestina“ jako pozorovatelského člena Organizace spojených národů.
Papež František během své cesty do Svaté země v květnu 2014 zopakoval před palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem: „Nastal čas, aby všichni měli odvahu k velkorysosti a kreativitě ve službě dobra, odvahu k míru, který spočívá v uznání práva obou států na existenci a na mír a bezpečnost v mezinárodně uznaných hranicích.“ Poprvé také označil zemi, která ho hostila, jako „Stát Palestina“.
Tak bylo dosaženo Globální dohody mezi Svatým stolcem a Státem Palestina z června 2015, která trvá na řešení dvou států, které již bylo obsaženo v rezoluci OSN č. 181 z listopadu 1947. Preambule této dohody odkazuje na mezinárodní právo a vymezuje některé klíčové body, mezi nimiž jsou: sebeurčení palestinského národa, cíl dvoustátního řešení, nejen symbolický význam Jeruzaléma a jeho posvátný charakter pro židy, křesťany a muslimy, jeho univerzální náboženská a kulturní hodnota jako poklad pro celé lidstvo. V preambuli je tedy znovu potvrzeno právo palestinského národa, který by žil v míru a bezpečí se všemi svými sousedy, „na svobodu, bezpečnost a důstojnost ve vlastním nezávislém státě“, „nezávislém, suverénním, demokratickém a životaschopném Státu Palestina na základě hranic před rokem 1967, na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, a v pásmu Gazy“.
S odvoláním na Základní dohodu s Organizací pro osvobození Palestiny z roku 2000 Globální dohoda obnovila požadavek „spravedlivého řešení otázky Jeruzaléma na základě mezinárodních rezolucí“ a prohlásila, že „jednostranná rozhodnutí a kroky, které mění specifický charakter a status Jeruzaléma, jsou morálně a právně nepřijatelné“ a že „jakékoli jednostranné nezákonné opatření je neplatné a bezcenné“ a „představuje překážku v úsilí o mír“.
Tento stručný exkurz dokládá lineárnost a realismus postoje obsaženého v apelech posledních papežů, v prohlášeních Svatého stolce přednesených v OSN a v dosud podepsaných dohodách. Bezprostředně po nelidském teroristickém útoku spáchaném Hamásem dne 7. října 2023 papež František odsoudil tento masakr a několikrát veřejně vyzval k propuštění všech rukojmích. Zároveň Svatý stolec uznává právo Izraele na sebeobranu a opakovaně – marně – žádal, aby nebyl bez rozdílu zasahován veškerý palestinský lid v Pásmu, a rovněž žádal o zastavení útoků osadníků na palestinské obyvatelstvo žijící na územích Státu Palestina, běžně označovaných jako Západní břeh. Bohužel se tak nestalo: v Gaze, a nejen v Gaze, dochází k útokům, které nelze nijak ospravedlnit a které představují masakr, jenž tíží svědomí nás všech.
Jak jasně a jednoznačně řekl Lev XIV. při modlitbě Anděl Páně v neděli 20. července, je naléhavě nutné „dodržovat humanitární právo“ a „respektovat povinnost chránit civilisty, jakož i zákaz kolektivního trestu, nerozlišujícího použití síly a nuceného přesunu obyvatelstva“. Mezinárodní společenství nemůže nadále nečinně přihlížet probíhajícímu masakru. Doufáme, že mezinárodní konference na vysoké úrovni pro mírové řešení palestinské otázky a realizaci řešení dvou států, která si je vědoma naléhavosti společné reakce na dramatickou situaci Palestinců, bude s odhodláním usilovat o řešení, které tomuto lidu konečně zajistí stát s bezpečnými, respektovanými a uznávanými hranicemi.