杏MAP导航

Christopher Wells – Vatikán

Uplatnit a konkretizovat synodu na ?místní úrovni“ prost?ednictvím ?výměny dar?“ mezi církevními spole?enstvími po celém světě. To je jádrem dokumentu zve?ejněného v?era, 7. ?ervence, Generálním sekretariátem synody pod názvem ?Osnovy k realiza?ní fázi synody“.

Sestra Nathalie Becquartová, zástupkyně generálního sekretá?e synody, hovo?í v rozhovoru pro vatikánská média o cílech tohoto dokumentu a o nutnosti jeho ?p?ijetí“.

Sestro Becquartová, synoda zve?ejnila nový dokument ?Osnovy k realiza?ní fázi synody“, text podporující výměnu dar? mezi církvemi. M??ete vysvětlit, v ?em spo?ívá tato fáze realizace?

Tato fáze za?ala ihned po skon?ení synody v ?ímě v ?íjnu 2024. V na?í Constitutio Episcopalis communio bylo zd?razněno, ?e p?ijetí realizace synody – tedy uvedení jejích plod? do praxe – bude velmi d?le?itou fází. Pape? Franti?ek poprvé p?ímo schválil závěre?ný dokument. Nyní je sou?ástí ?ádného magisteria a je po?adováno, aby byl uveden do praxe, aby byly jeho plody kreativně realizovány v rozmanitých kontextech místních církví. Nyní se tedy nacházíme v této fázi, proto?e nesta?í mít dokument a nechat ho le?et na polici.

První dvě fáze synody, fáze naslouchání a poté konání synodního shromá?dění, měly stanovené ?asové lh?ty. Bude mít i fáze realizace tuto podmínku?

Je to otev?ené, ale to, co bylo zorganizováno s Generálním sekretariátem synody a schváleno pape?em Franti?kem a poté pape?em Lvem XIV., je t?íletý rámec pro podporu této fáze. V ?íjnu 2028 se v ?ímě uskute?ní církevní shromá?dění, na kterém budou sdíleny výsledky a provedeno jakési hodnocení. To za?ne také na místní úrovni, shromá?děními v diecézích, a poté na národní a kontinentální úrovni. Víme, ?e zavedení synodality v?ude, na v?ech úrovních církve, bude vy?adovat ?as. Nejd?le?itěj?í v?ak je proces, krok za krokem, a jít vp?ed. Tyto cesty pomohou těm, kte?í pot?ebují více praktických rad, aby se na tuto cestu vydali. Mnozí ji ji? zahájili od zve?ejnění závěre?ného dokumentu synody.

Opravdu jsme zaznamenali velkou odezvu celé církve na pojetí synodality jako celku a na pape?ovy iniciativy. Mnozí se mo?ná ptají: ?Co je to synodalita?“ Někte?í se ptají kriticky, ale mnozí jiní v dobré ví?e. M??ete uvést základní definici?

Ano. Definici máme nyní v závěre?ném dokumentu synody, na který v?dy odkazuji, ale synodalitu m??eme chápat dvěma r?znými zp?soby. V prvním p?ípadě ?asto cituji australského teologa Ormonda Rushe, který se synody ú?astnil a který ?íká: ?Synodalita je shrnutím druhého vatikánského koncilu.“ V?echny na?e dokumenty zd?razňují, ?e to, co děláme, skute?ně odkazuje na vizi koncilu. M??eme ?íci, ?e v této fázi p?ijímání je synodalita zp?sobem, jak rozumět ekleziologii II. vatikánského koncilu. Proto?e v jistém smyslu je?tě není v?ude plně realizována.

Druhý zp?sob – jednodu??í – odkazuje na na?e logo a zd?razňuje t?i klí?ová slova: spole?enství, ú?ast, poslání. M??eme ?íci, ?e synodalita je zp?sob, jak pomoci církvi stát se více misijní a participativní. Synodalita je tedy zp?sob, jakým B?h dnes volá církev, aby lépe plnila své poslání. Je to zp?sob, jak být církví, který vychází z její prvotní podoby a který p?ebíráme od II. vatikánského koncilu, p?i?em? zd?razňujeme, ?e jsme p?edev?ím v?ichni pok?tění a jako pok?tění jsme povoláni k tomu, abychom spole?ně pokra?ovali v poslání. Existuje rozmanitost povolání, charismat a slu?eb. Ale jsme Bo?í lid, který krá?í spolu s ostatními lidmi.

Synodalitu tedy máme chápat oběma zp?soby: jako zp?sob, jak být církví, jako brat?i a sestry v Kristu, a jako zp?sob, jak být církví, spolupracující se v?emi ostatními. To jde ruku v ruce s ekumenismem, který byl jedním z nejvýznamněj?ích plod? synody, ale také s mezinábo?enským dialogem, dialogem se spole?ností, se v?emi lidmi; je d?le?ité zd?raznit nutnost naslouchat v?em, zejména chudým a marginalizovaným. Být církví, která p?ijímá v?echny a je ochotná spolupracovat se v?emi na hlásání evangelia.

P?ejděme nyní k dokumentu Osnovy k realiza?ní fázi synody: jaký je jeho ú?el a co od něj o?ekáváte?

Tento dokument odpovídá na jednoduché otázky; slou?í, jak jsem ji? ?ekla, p?edev?ím k podpo?e realizace synody na místní úrovni, ale zároveň také k tomu, ?emu ?íkáme ?výměna dar?“ mezi místními církvemi. Tento pojem je úst?edním bodem závěre?ného dokumentu. V?ichni máme co dát a co p?ijmout. Během svého p?sobení zde jsem měla to po?ehnání, stejně jako kardinál Grech, monsignor Ruiz a dal?í, ?e jsem mohla hodně cestovat a podporovat synodální cestu místních církví. Tam m??eme vidět krásu na?ich spole?enství. Jsme jedna církev, ale s rozmanitými situacemi, kulturami a kontexty. Zp?sob, jakým ?ijeme misii v rozmanitosti, je tedy také utvá?en kulturou.

Ka?dá místní církev má svou vlastní cestu, ale nem??e být izolovaná. Tento dokument proto také zd?razňuje, ?e synodální obnovu nelze uskute?nit samostatně, ale je velmi d?le?ité spolupracovat jako r?zné místní církve. Synoda ?ádá, aby se na ně kladl vět?í d?raz, ale zároveň zd?razňuje význam silněj?ího dialogu mezi r?znými komunitami. M??e se odehrávat na úrovni církevní provincie, mezi několika diecézemi, v biskupských konferencích (obvykle na národní úrovni) a na kontinentální úrovni.

Tento dokument také pomáhá podpo?it význam sdílení plod? iniciativ synodální cesty na místní úrovni s ostatními. Proto plán dal?ích fází, schválený pape?em Franti?kem a poté pape?em Lvem XIV., po?ítá s několika etapami, s konáním shromá?dění v diecézích a eparchiích východních církví, poté na národní a kontinentální úrovni. A nakonec se v ?ímě uskute?ní církevní shromá?dění, které zajistí, ?e budeme jako místní církve spolupracovat.

Opakovaně jsme zmínili, ?e fáze realizace je velmi konkrétní. M??ete nabídnout nějaké konkrétní návrhy, jak mohou místní církve, ale i jednotliví pok?tění vě?ící – proto?e v?ichni jsme povoláni, abychom se tohoto procesu ú?astnili – za?ít p?ispívat k realizaci synody? A jaký by mohl být první krok pro lidi, kte?í ?tou tento dokument a kladou si otázku: ?Jak se mohu zapojit do cesty synodality?“

Tento dokument je d?le?itý, ale odkazuje na závěre?ný dokument synody. V jistém smyslu jsou tedy tyto Osnovy nástrojem, který pomáhá pono?it se do závěre?ného dokumentu, p?ijmout ho a realizovat na místní úrovni, a to i s kreativitou, která pochází od Ducha svatého, proto?e neexistuje jediný zp?sob, který by byl platný pro v?echny na světě.

Je velmi d?le?ité zd?raznit, kdo se má ú?astnit fáze realizace. První odpovědnost samoz?ejmě nese diecézní nebo eparchiální biskup. Zd?razňujeme v?ak, ?e v?ichni mají svou roli, není to jen biskup, kdo ji m??e plnit. Proto ?ádáme ka?dou diecézi a ka?dou biskupskou konferenci, aby měla synodální tým, který ji? mnohé mají, který by pomáhal biskupovi p?i hledání cesty vp?ed. Jak jsem ji? ?ekla, v?ichni pok?tění jsou povoláni, aby se aktivně podíleli na p?ijetí synody a její realizaci, a mohou podnikat iniciativy ve svých spole?enstvích. Samoz?ejmě v?dy v dialogu se svými pastý?i.

Zd?razňujeme také roli seskupení církví. Jak jsem ?ekla, m??e se jednat o církevní provincii, biskupskou konferenci, dokonce i kontinentální – některé ji? existují: nap?íklad v Asii je to Fabc (Federace asijských biskupských konferencí) nebo v Latinské Americe Celam (Rada latinskoamerických episkopát?). Jak v?dy zd?razňuji a jak zd?razňujeme, nikdo není sám. Nejde jen o to, co lze udělat ve farnostech a diecézích, ale také ve v?ech typech církevních organizací. Nap?íklad, pokud chceme synodální církev, je velmi d?le?ité zavést synodalitu v katolických ?kolách a univerzitách, v pastoraci mláde?e, v charitativních organizacích, jako je Charita. Do synody a jejího provádění jsou ji? velmi zapojeni také ?eholníci a ?eholnice, kte?í skute?ně p?ijali tuto výzvu k synodalitě.

Jedním ze slov, které jste několikrát pou?ila, je ?p?ijetí“. Lidé mo?ná mají spole?nou p?edstavu o tom, co znamená ?p?ijmout“ něco, ale v této my?lence p?ijetí II. vatikánského koncilu, p?ijetí synody, je ur?itá teologická hloubka. M??ete nám ?íci, co p?ijetí znamená?

Ano, m??eme ?íci, ?e p?ijetí je konkrétní skute?nost. Kdy? se koná koncil nebo synoda, jde o to rozeznat Bo?í volání, hledat pravdu. Od po?átku církve byly synody a koncily svolávány, aby se zabývaly ur?itými tématy nebo otázkami, zejména v p?ípadě konflikt?, aby skute?ně hledaly pravdu. A uznáváme, ?e zp?sob, jakým Duch svatý promlouvá a volá nás, je p?iná?ení harmonie. A na konci ka?dého koncilu a synody je velmi d?le?itá my?lenka konsensu.

Ti, kte?í se ú?astní – a viděli jsme, ?e to funguje na synodním shromá?dění –, mají skute?ně hlubokou duchovní, lidskou a církevní zku?enost a stávají se pak misioná?i synodality.

Ale pokud to, co bylo rozhodnuto jako cesta, kterou se máme ubírat, není p?ijato – p?ijato, akceptováno – na základní úrovni, je to problém. Nesta?í, ?e to p?ijme jen několik lidí nebo ?e se to stane dokumentem. My?lenka p?ijetí je tedy právě my?lenka p?ijetí plod? a cest, které byly sděleny. A obvykle vidíme, nap?íklad v historii církve, ?e p?ijetí koncilu m??e trvat a? 100 nebo 150 let. Uvedu velmi konkrétní p?íklad, aby to bylo srozumitelněj?í. Kdy? byl svolán Tridentský koncil, jedním z d?le?itých témat byla formace kně?í; a vyno?ila se my?lenka zorganizovat formaci kně?í v seminá?ích, jak je známe dnes. Ale v některých zemích trvalo více ne? 100 let, ne? se doporu?ení koncilu skute?ně p?ijala a uvedla do praxe.

Pape? Franti?ek jistě dal podnět k synodě o synodalitě. Jak vidíte pokra?ování synodality v církvi za pontifikátu pape?e Lva XIV.?

Od zvolení pape?e Lva XIV. jsme v r?zných projevech a r?znými zp?soby viděli zd?razňování v?le být synodální církví. Skute?ně zd?raznil význam synodality a závazek pokra?ovat na této synodální cestě.

A kdy? pape? Franti?ek zem?el, velmi se mě dotklo a dojalo mne, ?e mu okam?itě p?i?li vzdát hold v?ichni lidé v rozmanitosti Bo?ího lidu. Franti?ek byl spjatý s lidmi, byl s nimi sjednocený.

V bazilice svatého Petra bylo mo?né vidět takovou rozmanitost lidí, kte?í mu p?i?li vzdát hold: chudí, rodiny s dětmi, modlící se muslimský imám, pak pravoslavný biskup, lidé nejr?zněj?ího p?vodu, v?etně lidí s posti?ením, kte?í se sna?ili vstát z invalidního vozíku. A p?i poh?bu bylo beze slov vidět p?esně to, jaká je vize církve.

Vyjád?ila se rozmanitostí p?ítomných lidí; nejen katolickými vě?ícími, ale také mnoha ekumenickými delegáty, více ne? 100 zástupci jiných nábo?enství, prezidenty, politiky, rozmanitostí spole?nosti.

A p?esně to samé se stalo, kdy? byl zvolen pape? Lev XIV. Stál p?ed ním zástup lidí a on s ním okam?itě navázal spojení. Prost?ednictvím pape?? – pape?e Franti?ka a pape?e Lva – je tedy okam?itě patrné úzké spojení s lidmi. Byli jsme svědky synodality v akci. Pape? Prevost zahájil synodu, kdy? byl biskupem v Peru. Pro?el fází naslouchání, fází konzultací ve své diecézi. Byl velmi zapojený. Poté p?ijel sem do ?íma v době kontinentálních setkání synody. Vzpomínám si, kdy? sem poprvé p?ijel, p?ipravovali jsme Instrumentum Laboris pro shromá?dění a po?ádali jsme v?echny prefekty, aby p?i?li s námi diskutovat. Poté se zú?astnil shromá?dění jako prefekt v ?íjnu 2023 a poté v ?íjnu 2024. Zú?astnil se dvou studijních skupin. Do synody byl tedy zapojen od samého za?átku.

Je vidět, ?e má velmi podobný styl vedení, opravdu naslouchá s hlubokou spiritualitou, proto?e synodalita za?íná v nás samých. Je to p?edev?ím duchovní postoj, ale pak se musí promítnout do struktur, do konkrétních ?in?. A proto na?e Osnovy k realiza?ní fázi synody nejen zd?razňují význam na?í osobní konverze, spirituality synodality – co? je první ?ást závěre?ného dokumentu –, ale také nás vyzývají, abychom se zamysleli nad velmi konkrétními kroky, které m??eme podniknout v rozhodovacích orgánech, nap?íklad zavedením rad, jako jsou farní rady nebo diecézní pastora?ní rady. Vidíme, ?e pape? Lev XIV. nejen hovo?í o synodalitě a jejím významu, ale ?e ji p?ijal ji? p?edtím, ne? byla formálně strukturována. A ji? vykonává své pape?ské poslání synodálním stylem. Kdy? p?i?el do sekretariátu synody, měli jsme s ním ji? navázán dialog.

Chcete je?tě něco dodat?

Ráda bych něco dodala, pokud to bude mo?né – také proto, ?e si myslím, ?e je d?le?ité podat p?edstavu o tom, jak Duch svatý provázel synodu od samého po?átku. Proto?e pokud správně chápeme synodalitu, je to skute?ně Bo?í výzva pro církev, aby byla více misijní. Celý tento proces je toti? zamě?en na misii. A to, co zd?razňujeme v Osnovách, je právě skute?nost, ?e to, co děláme, je zamě?eno na misii. A pokud p?ijmeme lep?í synodální styl, p?ineseme více ovoce. A tak bude církev moci lépe hlásat evangelium, p?edávat víru, milovat a slou?it lidem. Proto?e to je poslání církve.

Zároveň bych chtěla zd?raznit to, co ji? probíhá, proto?e, jak jsem ?ekla, mnozí ne?ekali na tento dokument, ale ji? za?ali. Doufáme, ?e s tímto dokumentem mnoho dal?ích v tomto synodálním procesu bude pokra?ovat. Vidíme, ?e mnoho biskupských konferencí, kontinentálních orgán?, ale i organizací, jako je Mezinárodní unie generálních p?edstavených ?enských ?eholí a dal?ích mezinárodních hnutí, ji? vytvo?ily své synodální týmy, a doufáme, ?e mnoho dal?ích bude pokra?ovat.

Národní komise a diecéze tedy pracují kreativně. Vidíme také, ?e v některých diecézích byly zavedeny nové funkce: nap?íklad generální viká? pro synodalitu nebo lai?ka jako ?editelka pro implementaci synodality. M??eme ?íci, ?e na mnoha místech je synodalita p?ijata v institucionálních strukturách.

Dále vidíme, ?e mnoho diecézí nyní organizuje diecézní synody, aby zjistily, jak implementovat synodalitu na místní úrovni. Nap?íklad v Austrálii se konalo plenární zasedání a poté synoda o synodalitě. Nyní tedy témě? v?echny diecéze po?ádají – ji? uspo?ádaly nebo po?ádají – diecézní synody, aby implementovaly plody plenárního zasedání a synody o synodalitě ve svých diecézích. V jiných diecézích po celém světě se někdy konají diecézní synody, ale také synodální shromá?dění, synodální procesy. Mohu uvést p?íklad: v arcidiecézi Abidjan na Pob?e?í slonoviny se rozhodli, ?e tématem pastora?ního roku bude vedení synodální církve. Na konci pastora?ního roku pak provedli jakousi bilanci a zd?raznili mnoho plod?. Je to velmi zajímavé.

Místní biskupové pí?í pastý?ské listy o synodalitě, jak tomu je nyní v diecézi Milán. Mnozí také zorganizovali dny implementace pro r?zné kategorie, někdy pro kněze, jindy pro pastora?ní pracovníky, pro r?zné kategorie nebo pro v?echny spole?ně. Někte?í ji? sepsali, a to je velmi zajímavé, p?íru?ku pro zavedení závěre?ného dokumentu synody do svého kontextu, ?ím? se tedy tohoto dokumentu ujímají.

Dal?í oblastí, kde máme mnoho iniciativ, je formace a výchova k synodalitě. Nyní existují stálé ?koly synodality: nap?íklad ve frankofonní Africe jedna ?eholnice, která se zú?astnila synody, po prvním zasedání zorganizovala ?kolu synodality a nyní se vrací k závěre?nému dokumentu; některé organizace, jako je 厂惫ě迟ová unie katolických ?enských organizací, zalo?ily ?kolu synodality. Některé univerzity zahajují kurzy nebo ?koly na toto téma. V teologickém a akademickém světě tedy existuje mnoho iniciativ v oblasti vzdělávacích kurz?, nových kateder, nap?íklad katedra synodality, a vidíme stále více doktorand? nebo diplomových prací právě na téma synodality. Existuje mnoho publikací a výzkum?, mnoho program? a workshop?.

Mohu také zd?raznit – a to je velmi zajímavé – co se děje v rámci vzdělávacích a pedagogických projekt?, v katolických ?kolách, nap?íklad na Filipínách, kde se tato věc bere velmi vá?ně. Nyní mají u?ebnice nebo knihy, které integrují princip synodality. Pak máme také kreativní a kulturní iniciativy. V některých ?ástech světa byly zorganizovány koncerty o synodalitě, kde byly sbory nebo jednotlivci po?ádáni, aby napsali písně a hymny o synodě, a závěre?ný dokument byl p?elo?en do hudby a p?ednesen na koncertě.

Pak je zde také mnoho iniciativ z duchovního hlediska, duchovní cvi?ení o synodalitě a r?zné iniciativy tohoto typu. Na závěr bych chtěla zd?raznit také d?le?itý ekumenický rozměr synody: synody se zú?astnili r?zní delegáti; mnoho dal?ích církví nyní podporuje dialog a sdílí své zku?enosti se synodalitou. A v některých zemích se synodalita odrá?í a zd?razňuje prost?ednictvím vnit?ních nábo?enských dialog?. Duch svatý tedy ji? p?sobí. A to v?e sdílíme na na?ich synodních stránkách ?Synod Resources“, aby to mohlo inspirovat dal?í, ale ne aby se to jednodu?e ?kopírovalo a vkládalo“, nýbr? aby se v konkrétním kontextu rozli?ovalo, jak pokra?ovat v této synodální proměně a jak uplatňovat plody synody, a to na základě závěre?ného dokumentu.