Před hrůzou v Gaze nelze odvrátit zrak
Massimiliano Menichetti
Jak dlouho ještě budeme čekat, co ještě musíme vidět, abychom zastavili barbarství války, které denně přichází z Gazy, jak nedávno zdůraznil i papež Lev? Každá válka je strašná a musí být zastavena: na Ukrajině, v Súdánu, Myanmaru, Jemenu... i zabití jediného člověka znamená změnu pro celé lidstvo, ale v Gaze už lidé neumírají jen kvůli hrůzám války, už nejen kvůli zbraním, umírají hlady: děti přestávají plakat, staří lidé objímat, dospělí chodit, protože srdce se zastaví, bez dechu a síly, tělo nemá žádné zdroje.
Bez jídla a vody umírají hlady před informovaným, technologickým světem, který vypráví, dokumentuje a hltá každou událost prostřednictvím videí, fotografií a který nedokáže porazit nelidskost. Tváří v tvář tomu všemu nelze zůstat lhostejným, nelze otupět nebo odvrátit zrak poté, co jsme viděli hrůzy a násilí. Všichni jsme povoláni být tvůrci míru, přijetí, dialogu, bratrství, naděje a každý z nás je hlasem, který může podporovat dobro, důstojnost a život. A mnoho hlasů, které se mění v pomoc, zprostředkování a podporu, nelze ignorovat: politika a vlády nemohou předstírat, že se nic neděje. Tak se posiluje práce diplomacie, konkretizují se cesty pomoci a utváří se skutečné lidstvo, v němž mír není jen slovo, ale skutečnost.