杏MAP导航

Mario Mauro, L'Osservatore Romano, Vatikán

鈥濶á拧 vlak ho艡í a nejsou 啪ádná tla膷ítka, která bychom mohli zmá膷knout.鈥� T臎mito slovy, napsanými v roce 1988, ale stále ostrými a bolestiv臎 aktuálními, popsala skupina Akvarium 鈥� jedna z nejslavn臎j拧ích disidentských kapel sov臎tského Ruska, dnes bohu啪el uml膷ené, pocit beznad臎je generace, která v rozpadu Sov臎tského svazu vid臎la konec sv臎ta, který znala, a z n臎ho啪 dnes, po odstran臎ní ideologického komunistického závoje, nezbylo nic ne啪 chladná autokracie, která neváhá pou啪ít sílu jako nástroj zahrani膷ní i vnit艡ní politiky. Není ji啪 啪ádným tajemstvím, 啪e Putin si ka啪dý den zaji拧钮uje své p艡e啪ití tím, 啪e svým oligarch暖m dokazuje, 啪e on jediný má v ruce v拧echny trumfy.

Dne拧ní geopolitická situace kolem nás a z艡ejmé známky sv臎tové války na 膷ásti, která se ka啪dým dnem hrozí spojit v jeden velký konflikt, se zdají být v souladu s metaforou ho艡ícího vlaku 艡ítícího se plnou rychlostí vst艡íc katastrof臎.

Je to, co bylo vybudováno v letech 1973 a啪 1975 v Helsinkách na Konferenci o bezpe膷nosti a spolupráci v Evrop臎 (KSCE), stále aktuální? Existuje je拧t臎 mo啪nost dialogu s Ruskem po invazi na Ukrajinu a neustálých provokacích Kremlu na východní hranici? Jakou hodnotu má diplomacie v dne拧ním sv臎t臎? To jsou otázky, kterým musíme 膷elit, kdy啪 p艡emý拧líme o realit臎, která nás obklopuje.

P艡ed padesáti lety se t艡icet p臎t zemí rozhodlo zvolit cestu spolupráce a kulturní diplomacie, aby prolomily imperialistickou logiku jaderného odstra拧ování a takzvaných 鈥瀦ástupných válek鈥�, jimi啪 západní blok vedený Spojenými státy a zem臎mi NATO a sov臎tský blok vedený Sov臎tským svazem a Var拧avskou smlouvou monopolizovaly sv臎tovou politiku.

V Helsinkách vznikla organizace, kterou dnes známe pod názvem Organizace pro bezpe膷nost a spolupráci v Evrop臎 (OBSE), která se v roce 1995 stala stabilní mezinárodní organizací.

V posledních padesáti letech, a zejména po rozpadu SSSR, OBSE strukturovala svou 膷innost do t艡í dimenzí: politicko-vojenské, ekonomicko-environmentální a lidské.

Na politicko-vojenské úrovni bylo a stále je d臎láno mnoho v oblasti kontroly a ni膷ení lehkých zbraní a vále膷ných zbraní v zemích, které byly nebo stále jsou d臎ji拧t臎m ozbrojených konflikt暖. Vzpome艌me na neúnavné úsilí po vypuknutí nep艡átelství na Ukrajin臎 s válkou v Donbasu v roce 2014, která dnes kv暖li ruské invazi p艡erostla v rozsáhlý konflikt. Ale také na to, co se ud臎lalo na Balkán臎 v oblasti humanitárního odminování a takzvaného 鈥瀕and-release鈥�, díky 膷emu啪 se v posledních dvaceti letech vrátily stovky 膷tvere膷ních kilometr暖 obyvatelstvu a celé komunity se mohly vrátit na svou p暖du.

V oblasti 啪ivotního prost艡edí se OBSE zasazovala o prosazování zásad dobré správy, boj proti korupci a podporu environmentálních témat. N臎které z nejvýznamn臎j拧ích p艡íklad暖 se vyskytly ve st艡edoasijských zemích, kde se OBSE po sta啪ení ruských vojsk zapojila do 艡e拧ení mimo艡ádn臎 záva啪ných situací, jako je mizení Aralského jezera, které zdevastovalo místní ekonomiku Kazachstánu a Uzbekistánu. Dal拧ím p艡íkladem je dlouhý a po léta utajovaný proces sanace jaderné základny v Semipalatinsku na severovýchod臎 Kazachstánu.

A kone膷n臎, lidský rozm臎r je tím, co nám nejvíce doká啪e p艡iblí啪it hodnotu tak dlouhodobého a prozíravého projektu. Prost艡ednictvím Ú艡adu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), orgánu v rámci struktury OBSE, byla 膷lenským stát暖m poskytnuta pomoc p艡i ochran臎 základních svobod a p艡edev拧ím p艡i rozvoji nezávislého tisku a demokratického 啪ivota za hranicemi toho, co jsme do roku 1990 nazývali 鈥炁緀leznou oponou鈥�.

V poslední dob臎 se ODIHR op臎t zabývá Gruzií v souvislosti s kontroverzními volbami v roce 2024 a ka啪dý den úzce spolupracuje s gruzínskou ob膷anskou spole膷ností na obnov臎 sociální struktury a definitivním odstran臎ní stínu války z roku 2008 z mysli nové generace, která sní o Evrop臎 a lep拧í budoucnosti.

Podíváme-li se na realitu v terénu, duch Helsinek zdaleka nezmizel. P艡esto se sv臎t zdá být odhodlán pokra膷ovat zcela jiným sm臎rem. Od Blízkého východu po Ukrajinu, od Íránu po Tichomo艡í, p艡es bývalé kavkazské a st艡edoasijské republiky, je zapot艡ebí stejná ambice jako p艡ed padesáti lety.

Co dnes chybí? Chybí politika. Chybí lidé otev艡ení dialogu, kte艡í mají v暖li vrátit diplomacii a Evropu do centra jako místo setkání a dialogu mezi Východem a Západem.

V dne拧ní politice chybí schopnost budovat mosty. To, co se p艡ed padesáti lety stalo v Helsinkách, nebyl zázrak, ale výsledek media膷ní a diplomatické práce klí膷ových osobností mezinárodní politiky.

Mezi nimi byl Giorgio La Pira, bývalý starosta Florencie a politik, který z budování míru u膷inil skute膷né um臎ní prost艡ednictvím zapojení mláde啪e a politického a mezinábo啪enského dialogu.

Dal拧ím pilí艡em tohoto politického p艡ístupu byl bezpochyby bývalý p艡edseda vlády a p艡edseda K艡es钮anské demokracie Aldo Moro, který se po celou svou politickou kariéru sna啪il u膷init z Itálie most mezi Východem a Západem, p艡ekonat logiku protiklad暖 blok暖 a prosazovat opu拧t臎ní takzvané vzájemn臎 zaru膷ené destrukce (MAD), tedy doktríny vzájemného zni膷ení ze studené války.

Cesta k míru existuje a byla vyty膷ena. Nyní je na nových generacích, a p艡edev拧ím na politice, a to i v rámci samotné OBSE. Jak ji啪 zd暖raznil monsignor Richard Allen Gyhra, stálý zástupce Svatého stolce p艡i OBSE, musíme se znovu zam臎艡it na multilateralismus: mír není pouze absence války, ale neustálá a trp臎livá práce v拧ech 膷lenských stát暖; jinak riskujeme, 啪e se uzav艡eme do svého klubu a p艡edáme 拧tafetu diplomacie t臎m, kte艡í by ji nejrad臎ji zru拧ili. Evropa stojí na rozcestí: musí se rozhodnout, zda bude následovat cestu vyty膷enou p艡ed padesáti lety v Helsinkách, nebo se nechá p艡esv臎d膷it imperialistickou propagandou, 啪e v拧e je ji啪 p艡edem dané, 啪e 鈥瀗á拧 vlak ho艡í a není co zmá膷knout鈥� a 啪e neexistuje jiná cesta ne啪 válka.

Mario Mauro je bývalý ministr obrany Italské republiky a zvlá拧tní zástupce p艡edsednictví OBSE pro boj proti diskriminaci a pro nábo啪enskou svobodu.