N¨¢? vlak je v plamenech a nen¨ª co zm¨¢?knout
Mario Mauro, L'Osservatore Romano, Vatikán
?Ná? vlak ho?í a nejsou ?ádná tla?ítka, která bychom mohli zmá?knout.¡° T¨§mito slovy, napsanými v roce 1988, ale stále ostrými a bolestiv¨§ aktuálními, popsala skupina Akvarium ¨C jedna z nejslavn¨§j?ích disidentských kapel sov¨§tského Ruska, dnes bohu?el uml?ené, pocit beznad¨§je generace, která v rozpadu Sov¨§tského svazu vid¨§la konec sv¨§ta, který znala, a z n¨§ho? dnes, po odstran¨§ní ideologického komunistického závoje, nezbylo nic ne? chladná autokracie, která neváhá pou?ít sílu jako nástroj zahrani?ní i vnit?ní politiky. Není ji? ?ádným tajemstvím, ?e Putin si ka?dý den zaji??uje své p?e?ití tím, ?e svým oligarch?m dokazuje, ?e on jediný má v ruce v?echny trumfy.
Dne?ní geopolitická situace kolem nás a z?ejmé známky sv¨§tové války na ?ásti, která se ka?dým dnem hrozí spojit v jeden velký konflikt, se zdají být v souladu s metaforou ho?ícího vlaku ?ítícího se plnou rychlostí vst?íc katastrof¨§.
Je to, co bylo vybudováno v letech 1973 a? 1975 v Helsinkách na Konferenci o bezpe?nosti a spolupráci v Evrop¨§ (KSCE), stále aktuální? Existuje je?t¨§ mo?nost dialogu s Ruskem po invazi na Ukrajinu a neustálých provokacích Kremlu na východní hranici? Jakou hodnotu má diplomacie v dne?ním sv¨§t¨§? To jsou otázky, kterým musíme ?elit, kdy? p?emý?líme o realit¨§, která nás obklopuje.
P?ed padesáti lety se t?icet p¨§t zemí rozhodlo zvolit cestu spolupráce a kulturní diplomacie, aby prolomily imperialistickou logiku jaderného odstra?ování a takzvaných ?zástupných válek¡°, jimi? západní blok vedený Spojenými státy a zem¨§mi NATO a sov¨§tský blok vedený Sov¨§tským svazem a Var?avskou smlouvou monopolizovaly sv¨§tovou politiku.
V Helsinkách vznikla organizace, kterou dnes známe pod názvem Organizace pro bezpe?nost a spolupráci v Evrop¨§ (OBSE), která se v roce 1995 stala stabilní mezinárodní organizací.
V posledních padesáti letech, a zejména po rozpadu SSSR, OBSE strukturovala svou ?innost do t?í dimenzí: politicko-vojenské, ekonomicko-environmentální a lidské.
Na politicko-vojenské úrovni bylo a stále je d¨§láno mnoho v oblasti kontroly a ni?ení lehkých zbraní a vále?ných zbraní v zemích, které byly nebo stále jsou d¨§ji?t¨§m ozbrojených konflikt?. Vzpome¨¾me na neúnavné úsilí po vypuknutí nep?átelství na Ukrajin¨§ s válkou v Donbasu v roce 2014, která dnes kv?li ruské invazi p?erostla v rozsáhlý konflikt. Ale také na to, co se ud¨§lalo na Balkán¨§ v oblasti humanitárního odminování a takzvaného ?land-release¡°, díky ?emu? se v posledních dvaceti letech vrátily stovky ?tvere?ních kilometr? obyvatelstvu a celé komunity se mohly vrátit na svou p?du.
V oblasti ?ivotního prost?edí se OBSE zasazovala o prosazování zásad dobré správy, boj proti korupci a podporu environmentálních témat. N¨§které z nejvýznamn¨§j?ích p?íklad? se vyskytly ve st?edoasijských zemích, kde se OBSE po sta?ení ruských vojsk zapojila do ?e?ení mimo?ádn¨§ záva?ných situací, jako je mizení Aralského jezera, které zdevastovalo místní ekonomiku Kazachstánu a Uzbekistánu. Dal?ím p?íkladem je dlouhý a po léta utajovaný proces sanace jaderné základny v Semipalatinsku na severovýchod¨§ Kazachstánu.
A kone?n¨§, lidský rozm¨§r je tím, co nám nejvíce doká?e p?iblí?it hodnotu tak dlouhodobého a prozíravého projektu. Prost?ednictvím Ú?adu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), orgánu v rámci struktury OBSE, byla ?lenským stát?m poskytnuta pomoc p?i ochran¨§ základních svobod a p?edev?ím p?i rozvoji nezávislého tisku a demokratického ?ivota za hranicemi toho, co jsme do roku 1990 nazývali ??eleznou oponou¡°.
V poslední dob¨§ se ODIHR op¨§t zabývá Gruzií v souvislosti s kontroverzními volbami v roce 2024 a ka?dý den úzce spolupracuje s gruzínskou ob?anskou spole?ností na obnov¨§ sociální struktury a definitivním odstran¨§ní stínu války z roku 2008 z mysli nové generace, která sní o Evrop¨§ a lep?í budoucnosti.
Podíváme-li se na realitu v terénu, duch Helsinek zdaleka nezmizel. P?esto se sv¨§t zdá být odhodlán pokra?ovat zcela jiným sm¨§rem. Od Blízkého východu po Ukrajinu, od Íránu po Tichomo?í, p?es bývalé kavkazské a st?edoasijské republiky, je zapot?ebí stejná ambice jako p?ed padesáti lety.
Co dnes chybí? Chybí politika. Chybí lidé otev?ení dialogu, kte?í mají v?li vrátit diplomacii a Evropu do centra jako místo setkání a dialogu mezi Východem a Západem.
V dne?ní politice chybí schopnost budovat mosty. To, co se p?ed padesáti lety stalo v Helsinkách, nebyl zázrak, ale výsledek media?ní a diplomatické práce klí?ových osobností mezinárodní politiky.
Mezi nimi byl Giorgio La Pira, bývalý starosta Florencie a politik, který z budování míru u?inil skute?né um¨§ní prost?ednictvím zapojení mláde?e a politického a mezinábo?enského dialogu.
Dal?ím pilí?em tohoto politického p?ístupu byl bezpochyby bývalý p?edseda vlády a p?edseda K?es?anské demokracie Aldo Moro, který se po celou svou politickou kariéru sna?il u?init z Itálie most mezi Východem a Západem, p?ekonat logiku protiklad? blok? a prosazovat opu?t¨§ní takzvané vzájemn¨§ zaru?ené destrukce (MAD), tedy doktríny vzájemného zni?ení ze studené války.
Cesta k míru existuje a byla vyty?ena. Nyní je na nových generacích, a p?edev?ím na politice, a to i v rámci samotné OBSE. Jak ji? zd?raznil monsignor Richard Allen Gyhra, stálý zástupce Svatého stolce p?i OBSE, musíme se znovu zam¨§?it na multilateralismus: mír není pouze absence války, ale neustálá a trp¨§livá práce v?ech ?lenských stát?; jinak riskujeme, ?e se uzav?eme do svého klubu a p?edáme ?tafetu diplomacie t¨§m, kte?í by ji nejrad¨§ji zru?ili. Evropa stojí na rozcestí: musí se rozhodnout, zda bude následovat cestu vyty?enou p?ed padesáti lety v Helsinkách, nebo se nechá p?esv¨§d?it imperialistickou propagandou, ?e v?e je ji? p?edem dané, ?e ?ná? vlak ho?í a není co zmá?knout¡° a ?e neexistuje jiná cesta ne? válka.
Mario Mauro je bývalý ministr obrany Italské republiky a zvlá?tní zástupce p?edsednictví OBSE pro boj proti diskriminaci a pro nábo?enskou svobodu.
