Na jihoitalské hoře svatého Onufria povoleno pouze soukromé uctívání Matky Boží
Vatican News
Duchovní zkušenost spojená s údajnými nadpřirozenými jevy, které se týkají především hory Monte Sant'Onofrio v obci Agnone jihoitalského kraje Molise, obdržela od Dikasteria pro nauku víry rozhodnutí „prae oculis habeatur“. Oznámil to prefekt Dikasteria, kardinál Víctor Manuel Fernández, , v němž potvrdil rozhodnutí navrhované diecézním ordinářem.
To znamená – vysvětluje kardinál Fernández – že „ačkoli jsou uznány významné pozitivní znaky, jsou zde také některé prvky nesrovnalostí nebo možných rizik, které vyžadují pečlivé rozlišování a dialog s příjemci dané duchovní zkušenosti ze strany diecézního biskupa. Pokud by existovaly nějaká poselství nebo zprávy, mohlo by být nutné doktrinální vyjasnění“ (Normy pro rozlišování údajných nadpřirozených jevů, č. 18).
Případ se týká údajných zjevení Panny Marie, která se od roku 2010 odehrávají především na hoře Monte Sant'Onofrio.
„Z četby bohatého materiálu“, který obdrželo dikasterium, zdůrazňuje kardinál Fernández, „můžeme vyvodit, že v této duchovní zkušenosti jsou různé pozitivní aspekty a známky působení Ducha svatého v tomto údajném duchovním jevu“.
V údajných poselstvích Panny Marie se neustále připomínají základní prostředky posvěcení, Slovo Boží, Eucharistie, smíření, spolu s výzvou k solidaritě se světem, ve kterém žijeme: Panna Maria vybízí ke spolupráci s Bohem pro dobro lidstva a žádá konkrétní skutky lásky k trpícím. „Je důležité – poznamenává kardinál prefekt – zdůraznit, že Panna Maria nás vždy směřuje k Ježíši Kristu“. V poselstvích se pak často objevuje výzva k Duchu svatému.
Nicméně – dodává kardinál Fernández – „je třeba věnovat zvláštní pozornost dvěma aspektům“: prvním je, že předchozí biskup Triventa, Claudio Palumbo, poukázal na „nedodržování předpisů místního ordináře týkajících se zákazu jakékoli formy veřejného nebo soukromého uctívání“. Toto upozornění se však nevztahovalo přímo na postoje údajného vizionáře, ale na „některé církevní hodnostáře“, kteří chtějí toto nedodržování podporovat „bez ohledu na názor církve“, čímž vytvářejí „de facto paralelní magisterium“ a způsobují „ránu v církevní jednotě, která rozhodně není pozitivním znamením“. Na druhou stranu – poznamenává kardinál Fernández – se v údajných poselstvích nachází výzva k poslušnosti.
Druhým aspektem, který je třeba zvážit s obzvláštní pozorností, je skutečnost, že v dopise s názorem předchozího biskupa z Triventa na údajné jevy se odkazovalo také na možnou nejasnost „ohledně povahy vztahů mezi dušemi zemřelých“ a církví žijící v dějinách. Ačkoli tato „nejasnost“ nevyplývá z výslovných a konkrétních tvrzení ani z praxe údajného vizionáře, je rovněž pravda, že existují „možná rizika“, která spolu s hodnocením pozitivních znaků odůvodňují nutnost určitého období bdělosti.
Kardinál Fernández tedy objasňuje, v čem spočívá rozhodnutí „prae oculis habeatur“. Především zatím nepovoluje veřejnou úctu, přičemž tímto výrazem se rozumí liturgické úkony konané „jménem církve právoplatně pověřenými osobami a to úkony schválenými církevní autoritou (Kodex kanonického práva, kán. 834 §2). V důsledku toho tento úsudek č následující prvky: slavení liturgických obřadů na místech spojených s tímto jevem bez výslovného souhlasu příslušné církevní autority; poutě nebo jiné pastorační akce veřejného významu pořádané farnostmi nebo jinými církevními strukturami; možnost šířit bez souhlasu církevní autority informace o tomto jevu a jeho údajných poselstvích; ubytování osob za účelem sdílení této zkušenosti.
Nicméně – upřesňuje prefekt Dikasteria pro nauku víry – „vzhledem k tomu, že se neobjevily žádné závažné skutečnosti, které by vyžadovaly další zásahy, je povoleno soukromé uctívání: osobní návštěva, v páru nebo ve velmi malých skupinách, v tomto případě na místě kříže postaveného na hoře sv. Onufria v období před začátkem údajných jevů, nebo podél trasy Křížové cesty, která byla zřízena, aby doprovázela modlitbami výstup na tuto horu. Znamená to tedy, že osoby spojené s tímto jevem musí zachovávat pokoru a otevřenost k dialogu s církevními autoritami, které jsou povinny učinit vše pro to, aby vyhodnotily průběh této zkušenosti a napravily případné nejasnosti“.
Ve druhé části dopisu kardinál Fernández podává krátkou katechezi na téma vztahů mezi zemřelými a putující církví a připomíná rozdíl mezi modlitbou za zemřelé, která je vyjádřením tajemství společenství svatých, a vyvoláváním mrtvých prostřednictvím spiritistických praktik, které církev odsuzuje.
V tomto případě je zvláštní skutečnost, že některé duše zemřelých se údajně zjevují vizionáři prostřednictvím anděla strážného. „Je zřejmé, že – jak tvrdí prefekt vatikánského dikasteria – zdůrazněním zprostředkování andělů (přítomného v různých textech Písma, jako například: Gn 16,7-11; 21,17-18; Ex 23-20,21; 1Kr 19,5-7; Tb 5,4; Dn 3,49; 6,23; Mt 1,20-24; 2,13; Lk 1,19.26; 2,9-10), se chce na jedné straně vyloučit jakýkoli projev těchto duší jako „mediánu“ nebo „kontaktní“ jev v projevu těchto duší a tyto události spíše přičíst milosrdné iniciativě Boha; na druhé straně se výslovně odmítá jakákoli technika vyvolávání, jakož i jakákoli zvědavost týkající se posmrtného života, a veškeré vztahy s zemřelými se podle církevní praxe vyjadřují v modlitbě za jejich spásu.
Kardinál Fernández tedy „s ohledem na to, že hranice mezi povolenými a riskantními praktikami je poměrně úzká“, vyzývá biskupa z Triventa, „aby potvrdil, že v rámci skupiny, která sleduje a podporuje duchovní zkušenosti spojené s údajnými zjeveními, neexistují v tomto bodě žádné pochybnosti“. A uzavírá: „Zralost ohledně dvou výše uvedených kritických připomínek, tj. obnovení plného církevního pokoje a vyjasnění doktrinálních nejasností přítomných v poselstvích, nám snad v budoucnu umožní vydat „nulla osta“, pokud a kdy to budete považovat za vhodné“.
