Byly zveřejněny Osnovy k realizační fázi synody, které mají vést k dosažení „synodální konverze“
Salvatore Cernuzio – Vatikán
Na jedné straně nabídnout místním církvím po celém světě společný referenční rámec, který usnadní společnou cestu. Na druhé straně podporovat dialog, který povede celou církev k církevnímu shromáždění v říjnu 2028. Těmito směry se řídí dokument zveřejněný dnes, 7. července, Generálním sekretariátem synody s názvem Osnovy k realizační fázi synody. Šedesátistránkový dokument se skládá ze čtyř kapitol a obsahuje pokyny a směrnice, které mají doprovázet poslední fázi synodálního procesu zahájeného v roce 2021 papežem Františkem a nyní obnoveného papežem Lvem XIV.
Papež Lev XIV. ustavil dvě nové studijní skupiny
Text byl schválen XVI. řádnou radou generálního sekretariátu synody, která se v uplynulých dnech sešla v Římě. Členové rady vyslechli 26. června papeže Lva, který je povzbudil, aby pokračovali ve „stylu“ synodality, „přístupu, který nám pomáhá být církví“.
A podle dnešního dokumentu potvrdil sám Lev XIV. studijní skupiny, které loni zřídil papež František, aby se hlouběji zamyslely nad určitými tématy z kanonického, teologického a pastoračního hlediska, a doplnil je o dvě nové: jednu na téma „Liturgie v synodální perspektivě“ a druhou na téma „Statut biskupských konferencí, církevních shromáždění a zvláštních koncilů“.
Úkolem generálního sekretariátu synody je „zajistit, aby rozhodnutí papeže, která vzešla také z výsledků těchto skupin, byla harmonicky začleněna do probíhajícího synodálního procesu“.
Úvod kardinála Grecha
Osnovy začínají úvodem kardinála Maria Grecha, generálního sekretáře synody, který zdůrazňuje, že v tomto světě, který „se točí ve spirále násilí a nekonečné války a stále více se mu nedaří vytvářet příležitosti k setkávání a dialogu“, je více než kdy jindy zapotřebí církev, která by uměla být „znamením a nástrojem“ „jednoty celého lidského rodu“.
Kardinál Grech dále připomíná, že mnoho místních církví po celém světě „s nadšením kráčí“ synodální cestou, zatímco jiné „stále ještě uvažují o tom, jak přistoupit k fázi realizace, nebo jsou teprve na počátku“. Dnešní dokument může být proto „horizontem, s nímž se lze konfrontovat“, a povzbuzením k „odvážnému postupu“ tváří v tvář odporu a obtížím. Generální sekretariát synody je všem k dispozici, ujišťuje kardinál Grech, aby naslouchal, doprovázel a „oživoval dialog a výměnu darů mezi církvemi“. Na základě obdržených příspěvků a otázek nabídne „další podněty a nástroje“.
Jubileum synodálních týmů
Na prvních stránkách dokumentu jsou uvedeny budoucí etapy synodální cesty a oznámena zvláštní událost: Jubileum synodálních týmů a participativních orgánů, které se bude konat ve dnech 24. až 26. října 2025. Bude to „příležitost k navazování vztahů, výměně zkušeností a lepšímu sladění“.
V první kapitole je pak podrobněji popsán „klíč k interpretaci realizační fáze synodálního procesu“, jehož cílem je „vyzkoušet nové praktiky a struktury“, aby se život církve „stával stále více synodálním“. Tato fáze tedy není „jakýmsi cvičením“, „dalším úkolem uloženým Římem“ ani časem pro formulování „abstraktních hypotéz“.
Není to ani „návrat zpět“ nebo „pouhé opakování toho, co již bylo prožito“. Prováděcí fáze – jak je objasněno – „je součástí běžného života církví“, které budou muset najít „formační cesty k dosažení hmatatelné synodální proměny v různých církevních realitách“.
Širší účast
Do fáze realizace se podle dokumentu zapojí ženy a muži s rozmanitými charismaty, povoláními a službami; malá křesťanská společenství nebo základní církevní společenství; farnosti, sdružení, hnutí; zasvěcené osoby. Zkrátka všichni, protože „nemůže jít o cestu omezenou na skupinu nadšenců“, zdůrazňuje text dokumentu; naopak je důležité přispět k „rozšíření možností účasti a výkonu diferencované spoluzodpovědnosti všech pokřtěných“.
V tomto smyslu je zásadní zapojit ty, kteří dosud zůstávali „na okraji“ synodální cesty, „lidi a skupiny různých kulturních identit a sociálních podmínek“, zejména chudé a vyloučené. Stejně tak je třeba „zvláštní péče“ o „naslouchání těm, kteří projevili pochybnosti a odpor“. V tomto smyslu jsou církve vyzývány, aby hledaly „nástroje naslouchání“ v různých kontextech, a to nejen ve farnostech, ale například na univerzitách, v poradenských a přijímacích centrech, v nemocnicích a věznicích, v digitálním prostředí.
Úkol biskupa a role synodálních týmů
V textu se dále zdůrazňuje, že „první odpovědnost“ za prováděcí fázi v každé místní církvi nese diecézní nebo eparchiální biskup, který bude muset využít dalších osob a orgánů, jako jsou různé rady (kněžská, pastorační, ekonomická) a především diecézní/eparchiální synodální týmy, jejichž práce byla v konzultační fázi „neocenitelná“. „Jejich příspěvek bude zásadní i ve fázi realizace“, uvádí dokument. Z tohoto důvodu je třeba stávající týmy docenit a obnovit, znovu aktivovat, pokud byly pozastaveny, případně doplnit a vytvořit tam, kde neexistují. Do týmů patří „laici, kněží a jáhni, zasvěcené osoby různého věku a nositelé různých kultur a modelů formace“. Je třeba zvážit možnost pozvat jako „pozorovatele“ zástupce jiných křesťanských společenství nebo náboženství. Biskup, pokud není členem týmu, má být „pravidelně informován“ o jeho práci a měl by se s týmem setkávat „v případě potřeby“.
Dveře vždy „otevřené“
Dokument se dlouze zabývá úkoly Generálního sekretariátu synody, který, jak se v něm píše, sděluje, že bude mít vždy „otevřené dveře“, aby naslouchal potřebám, postřehům a návrhům místních církví, „usnadňoval“ jejich práci a odpovídal na dotazy týkající se obsahu a metodiky. V této souvislosti budou pořádány konference, studijní semináře a společná setkání k zamyšlení. Bude doprovázena organizace kontinentálních hodnotících shromáždění (1. čtvrtletí 2028) a církevního shromáždění v říjnu 2028, které budou příležitostí „ke sdílení zkušeností s obnovou praktik a struktur v synodálním smyslu“, aby byly předloženy papeži ke „konečnému schválení“.
Povzbuzovat k seznámení se závěrečným dokumentem
V osnovách se dále zkoumá struktura a obsah závěrečného dokumentu synodního zasedání v roce 2024, „bohatého a uceleného“ textu, s nímž „je nezbytné se seznámit“. Doporučuje se „vhodně“ naplánovat „okamžiky a/nebo nástroje pro formaci, doprovázení a vedení při jeho četbě“. V dokumentu jsou pak identifikovány „některé hlavní linie“, jako je „ekleziologická perspektiva“ ukotvená v koncilu; ekumenický impuls; vize „dialogu“ s jinými náboženskými tradicemi a společností.
S ohledem na potřebu „postupovat společně jako celá církev“ dokument znovu vyzývá místní církve, „aby sdílely kroky učiněné v některých konkrétních oblastech“. Jedním z nich je „skutečný přístup k odpovědným funkcím a vedoucím rolím, které nevyžadují svátost kněžského svěcení, pro ženy a muže, kteří nejsou vysvěceni, ať už jsou to laici, nebo zasvěcené osoby“.
Procesy „synodálního stylu“
Obecně se doporučuje, aby se synodální metoda nezredukovala „na soubor metod k řízení setkání“ , ale byla prožívána jako „duchovní a církevní zkušenost, která předpokládá růst v novém způsobu bytí církve“. Metodické pokyny budou proto rozděleny do různých procesů (rozlišování, správa, naslouchání, formace atd.), které se budou vyznačovat různými cíli, ale budou mít společné to, že „se budou odehrávat v synodálním stylu“.
S důvěrou hledět do budoucnosti
V závěrečné části je církev vyzvána, aby „s důvěrou hleděla na cestu“ v nadcházejících letech, počínaje jubileem synodálních týmů: „Ať se příležitost fyzicky kráčet společně ke Svaté bráně stane příležitostí k výměně darů a oslavě naděje, která nezklame“.
