Sedisvakance a jubileum: historické paralely s jubileem roku 1700
Paolo Ondarza, Vatikán
Současná sedisvakance vykazuje několik podobností s tou z roku 1700. V tom roce zemřel papež Inocenc XII. před koncem svatého roku, který vyhlásil.
Papež Inocenc XII., známý svým chatrným zdravím v pozdějších letech, trpěl dnou, formou revmatického onemocnění, které mu zabránilo osobně otevřít Svatou bránu o Vánocích 1699. Zemřel 27. září 1700 ve věku 85 let. Jeho smrt znamenala začátek téměř dvouměsíčního období sedisvakance, které trvalo až do volby jeho nástupce, papeže Klementa XI., 23. listopadu.
Slib Ducha Svatého, že nenechá věřící jako sirotky
Na památku téměř dvou měsíců, kdy byl Petrův stolec neobsazen, byla ražena mince, která je nyní vystavena ve sbírce medailí Vatikánské apoštolské knihovny. Na její zadní straně je vyobrazena holubice Ducha Svatého s latinským veršem z Janova evangelia: Non vos relinquam orphans, což znamená „Neopustím vás jako sirotky“ (Jan 14,18).
„Odkazuje to na smrt Inocence XII., ale také vysílá jasný vzkaz naděje pro konkláve, které mělo brzy začít,“ vysvětluje pro Vatican News profesorka Eleonora Giampiccolo, ředitelka numismatického oddělení Vatikánské knihovny.
Inocenc XII. a jeho nasazení pro chudé
„Orphanos“ odkazuje na věřící křesťany, kteří zůstali bez duchovního vedení Inocence XII., známého jako ‚otec chudých‘ a jehož přístup se velmi podobal přístupu papeže Františka.
Je připomínán pro svou péči o chudé a marginalizované: “Během svého pontifikátu zahájil projekty na pomoc sirotkům a bezdomovcům. Jedním z příkladů je instituce, kterou založil v Lateránském paláci nebo komplexu San Michele v Ripa Grande, kde byli ubytováni mladí římští sirotci a učili se řemeslům,“ řekla Giampiccolová.
Podobnosti mezi těmito dvěma papeži však nekončí. Po své smrti Innocent XII. daroval veškerý svůj majetek chudým, což podle ní odráží rozhodnutí papeže Františka věnovat svůj majetek na podporu rehabilitace vězňů.
Duch Svatý nad konkláve
„Holubice Ducha Svatého,“ vysvětluje Giampiccolová dále, “se od 17. století stala typickým symbolem sedisvacance: vyjadřuje božské vedení při volbě nového papeže.“
Ve spodní části tohoto vyobrazení na rubu mince je nápis Anno Iubil („Jubilejní rok“): na rozdíl od jubilea, které zahájil papež František minulý Štědrý večer, rituální zahájení Svatého roku 1700 – tradičně prováděné třemi údery kladiva – nebylo kvůli těžké nemoci Innocenta XII. předsedáno jím.
Svatá brána neotevřená papežem
Kardinálové museli rozhodnout o náhradníkovi. Sešli se kamerlengo, vicekancléř a děkan kardinálského kolegia. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu děkana padla volba na proděkana, kardinála de Bouillon. „Byl to on, kdo otevřel Svatou bránu na Štědrý večer v roce 1699,“ vysvětluje Giampiccolocá. „Když byla vydána výroční medaile z roku 1700, rytec se rozhodl nezobrazit kardinála, který prolomil zeď a nahradil papeže, ale místo toho vyobrazil již otevřené Svaté dveře, kterými prochází procesí věřících.“
Poselství vložené do mincí
Mince a medaile uchovávané v numismatickém oddělení Vatikánské knihovny mají silnou komunikační sílu: „Byly nezbytným komunikačním prostředkem. Obrazy na nich byly srozumitelné i pro ty, kteří neuměli číst,“ říká vědec. „Mince je také prostředkem směny, zatímco medaile je především dokumentem, komunikačním médiem. Stává se dokumentem pro nás, vědce budoucích generací.“
Papež, který dal život za církev
Další medaile symbolizuje blízkost Inocence XII. k chudým. Na přední straně je busty papeže, na zadní straně je vyobrazena Charita pomáhající chudým. „Nápis odkazuje na odkaz. Cituje knihu Sirach, kde se píše, že rod spravedlivých zůstane navždy.“
Lásku papeže Inocence XII. k jeho dětem a k církvi připomíná také poslední, větší medaile, kterou nám Giampiccolová ukazuje: „Vyrobila ji žena, Beatrice Amerani, členka jedné z nejvýznamnějších rodin rytců v papežské mincovně. Na rubu je pelikán, který si rozervává hruď, aby nakrmil svá mláďata svou krví.“ Tento obraz tradičně symbolizuje Kristovu oběť a jeho lásku k lidstvu.