杏MAP导航

Lorena Pacho

Augustiniánský biskup Luis Marín de San Martín, podsekretá? Generálního sekretariátu synody, pro?il 8. května zvlá?tní emoce, kdy? usly?el jméno nového pape?e. Pro ?ty?ia?edesátiletého madridského biskupa je Lev XIV. p?ítelem, bratrem a druhem na cestě. Dokonale zná jeho hodnoty, jeho odhodlání, jeho vnímavost a zp?sob ?ízení. Monsignor Marín toti? p?ijel do ?íma v roce 2008 na ?ádost Roberta Francise Prevosta, tehdej?ího generálního p?evora augustinián?, aby se staral o generální archiv tohoto ?ádu a ú?astnil se r?zných komisí augustiniánské kurie. Pět let sdíleli stejný domov, byli sou?ástí stejné komunity v ?ímě a vídali se ka?dý den, co? jim umo?nilo prohloubit jejich p?átelství. Kdy? se Prevost kv?li svým povinnostem odstěhoval do jiných ?ástí světa, z?stali v kontaktu. Během svého biskupského p?sobení v Chiclayo sou?asný pape? několikrát zavolal Marína do Peru a svě?il mu formaci kléru.

Marín sdílel základní okam?iky a etapy ?ivota a slu?by nového pape?e. V tomto rozhovoru pro vatikánská média nabízí ?panělský biskup cenné klí?e k pochopení za?ínajícího pontifikátu a intelektuálního, duchovního a pastora?ního zázemí Lva XIV.

Nově zvolený pape? se p?edstavil jako ?syn svatého Augustina“. Jaký otisk zanechává augustiniánství? Jaké augustiniánské rysy uvidíme v jeho pontifikátu?

13. května, kdy? p?i?el do na?eho domu slavit eucharistii a poobědvat s námi, pronesl velmi krásná slova: ?Budu se muset vzdát mnoha věcí, m?j ?ivot se změnil, ale nikdy se nevzdám toho, ?e jsem augustinián.“ Tato slova mě hluboce dojala. Pro nás je st?edobodem, který v?e dr?í pohromadě, spole?enství. Odtud pramení pape?ovo naléhání na spole?enství, na jednotu. Spole?enství chápeme nejen jako spole?né bydlení pod jednou st?echou nebo spole?nou práci, ale, jak ?teme ve Skutcích apo?tol?, jako skute?nost, ?e máme jedno srdce a jednu du?i na cestě k Bohu. To je spole?ný jmenovatel, který v?e spojuje.

Jaké dal?í rysy lze za?adit do této augustinovské perspektivy?

Vnit?ní ?ivot, hluboký ?ivot modlitby, osobní setkání s Bohem. A zároveň p?ítomnost ve světě. Augustinova spiritualita není spiritualitou odlou?ení nebo nep?ítomnosti, ale p?ítomnosti. Existují i jiné spirituality, odli?né od na?í, stejně krásné a d?le?ité, ale my augustiniáni jsme povoláni vycházet do světa, evangelizovat, být ve světě, po boku lidí, zejména s osobitou citlivostí k chudým, k sociálním otázkám, v boji za spravedlnost a mír. Charakterizuje nás také láska k církvi. Augustiniáni jsou otev?eni v?em formám apo?tolátu, p?ipraveni dělat to, co od nich církev vy?aduje. Proto máme farnosti, univerzity, nemocnice, vězeňskou pastoraci, misie.

Jaké byly první signály, které nám umo?nily nahlédnout do priorit pontifikátu Lva XIV.?

Nacházíme je ji? v samotném jméně, které odkazuje na Lva XIII., pape?e, který uměl ?íst znamení doby. ?asy se mění, a dnes se mění neuvě?itelnou rychlostí. Nejde tedy o to reagovat na výzvy, které mo?ná ji? neexistují, nebo pokra?ovat v ?ivotě ve světě, který ji? zanikl. Je zásadní pochopit, jaké jsou výzvy na?í doby. Kromě toho pape? Pecci zahájil sociální nauku církve s výraznou citlivostí v??i nejvíce znevýhodněným a v??i světu práce. U pape?e Prevosta vidíme silný d?raz na mír. V?dy jedná v duchu spole?enství, vytvá?í vazby, integruje, nikdy nevychází z konfrontace nebo st?etu. Je to ?lověk, který staví mosty. V?dy jím byl: jako ?eholník, biskup a kardinál se sna?il sjednocovat a integrovat. Je to mu? Bo?í pro na?i dobu.

Jakým zp?sobem podle vás Prevostova pastora?ní zku?enost v Peru formovala jeho vizi o poslání církve dnes?

Jeho misioná?ský duch má ko?eny v několika zdrojích. Prvním z nich je jeho rodina, která byla v?dy velmi zapojena do ?ivota farnosti a k?es?anské komunity. Dal?ím zdrojem je augustiniánská spiritualita, která je spiritualitou misie, svědectví a otev?enosti. A za t?etí jeho osobní zku?enost. Odjel na misie velmi mladý a mnoho let p?sobil jako formátor augustiniánských kně?í v Chulucanas v Peru. Toto období bylo pro něj velmi významné. V?dy v sobě pěstoval silnou misijní citlivost. Poté se p?estěhoval do Chiclayo. A?koli se narodil ve Spojených státech, vět?inu ?ivota strávil mimo Severní Ameriku. Není typem ?lověka, který z?stává doma: je to ?lověk, který odchází, cestuje do jiných kultur, a? se dokonale asimiluje a integruje do kultury, ve které ?ije.

Jak byste interpretoval jeho styl biskupského vládnutí v Chiclayo a také během jeho mandátu jako p?evora augustinián?? Jaké rysy tohoto stylu se mohou odrá?et v jeho zp?sobu ?ízení univerzální církve?

Je to mu? s velmi jasnými p?edstavami. Má matematickou a kanonickou mysl. Je extrémně pe?livý, neúnavný v práci, p?emý?livý. Nikdy nerozhoduje lehkomyslně. Rozjímá, p?emý?lí a modlí se. Je to ?lověk, který za věrnosti augustiniánskému duchu v?dy pracuje v týmu. V tomto prost?edí se formoval a v?dy ?il. Jeho styl vedení byl v?dy charakterizován velkou schopností naslouchat. Je to ?lověk, který umí naslouchat, hodně naslouchá a vyslechne r?zné názory. To neznamená, ?e se v?emi souhlasí, ale naslouchá jim a vede dialog. Umí vládnout. Rozhoduje, ale v?dy ve stylu dialogu. To dělal v?dy ve svém ?ivotě. V Chiclayu podporoval velkou participaci, prosazoval synodalitu, spole?nou odpovědnost v?ech, aktivní ú?ast celé komunity.

Jedním z klí?ových pojm?, které zazněly v jeho prvním projevu, byla synodalita. Jak ji dosud pro?íval a uplatňoval?

Je to hluboce synodální ?lověk. Nejedná se v?ak o politickou synodalitu, ale o synodalitu církevní. Nejde jen o synodalitu teoretickou, ale také praktickou, konkrétní, která se musí ztělesnit v ?ivotě, strukturách a stylu církve. Ve své diecézi od samého po?átku podporoval kurzy o synodalitě, aby vysvětlil její význam, a v?dy se aktivně zapojoval do synodálních proces?. A bude v tom pokra?ovat.

Jakou roli p?idělí Lev XIV. laik?m ve světle svých zku?eností?

Úlohu, která jim nále?í v synodální perspektivě, která vychází ze spole?enství a má podobu diferencované spole?né odpovědnosti. Neměli bychom o?ekávat, ?e bude laiky klerikalizovat, ani ?e bude laicizovat klérus. Ka?dý podle svého poslání. Vycházíme tedy z rovnosti v?ech v k?tu a uznáváme, ?e právě k?est nás ?iní údy Kristovými. Tvo?íme jednotu: nejsou lep?í ani hor?í. Je v?ak t?eba respektovat rozmanitost povolání, charismat a slu?eb. Bylo by absurdní, kdyby biskup chtěl slou?it církvi jako laik nebo laik jako kněz. Ka?dý podle svého povolání, podle poslání, ke kterému byl povolán. Dal?ím d?le?itým aspektem, který pape? bude i nadále pěstovat, jako to v?dy ?inil, je propojení v?ech těchto r?zných povolání, charismat a slu?eb. Je nutné navazovat vztahy, vzájemně si pomáhat, propojovat se, obohacovat se a krá?et spole?ně. Toto propojení v?ech ?len? církve p?edstavuje výzvu, ale on je na ni dob?e p?ipraven, proto?e jí věnoval velkou pozornost po celý sv?j ?ivot.

Robert Francis Prevost se významně podílel v peruánské biskupské konferenci na prosazení Komise na ochranu dětí. Zneu?ívání dětí je pro něj znepokojivým tématem? Je to pro něj priorita?

Je to téma, které ho hluboce znepokojuje a ke kterému se od po?átku stavěl velmi jasně. Potvrzuje to i jeho osobní p?íběh. Je t?eba zd?raznit také nedávná prohlá?ení sou?asného biskupa Chiclayo a peruánské biskupské konference k tomuto tématu. Není o tom pochyb. V?dy stál na straně obětí. V?dy. A d?sledně dodr?oval v?echny protokoly. Jeho postup byl bezúhonný. Byl jedním z mála, kdo od samého po?átku stál po boku obětí. Samy oběti to zd?raznily: ?V?dy stál p?i nás.“ Byl jedním z mála, kdo je od za?átku dokázal doprovázet. Díky němu bylo dosa?eno spravedlnosti.

Myslíte si, ?e budete pokra?ovat ve stopách svého p?edch?dce, pape?e Franti?ka?

Rád pou?ívám výraz ?kontinuita v diskontinuitě“. Byl to Franti?ek, kdo objevil brilantní a bohatou osobnost Roberta Francise Prevosta. Jmenoval ho biskupem Chiclayo, povolal ho do ?íma jako prefekta Dikasteria pro biskupy, jmenoval ho kardinálem, ?asto ho p?ijímal... Je to Franti?k?v mu?, sdílí tuto linii. Oba jsou synové II. vatikánského koncilu. Ve v?ech těchto procesech obnovy synodální, misijní, otev?ené církve, církve milosrdenství, církve, která volá po míru a zasazuje se o mír ve světě, církve spole?né odpovědnosti, je cítit kontinuita. Existuje kontinuita, ale v diskontinuitě. Není to kopie: má sv?j vlastní styl. Bude velkým světovým v?dcem. Jeho hlas bude sly?et. Bude autoritativním hlasem v tomto světě, který tolik pot?ebuje osobnosti, které by byly skute?ným vzorem.