Kardinál Fernández: Papež František byl pracovitý člověk, který s vášní prožíval své poslání
Tiziana Campisi – Vatikán
„V létě, když jste nikdy nenašli kněze, určitě jste našli jeho.“ Tuto vzpomínku na papeže Františka, když ještě působil v Buenos Aires, zprostředkoval kardinál Víctor Manuel Fernández, bývalý prefekt Dikasteria pro nauku víry. Argentinský kardinál se zaměřil na neúnavné úsilí, které papež vynaložil na „svou misii“ – prožívanou „s velkým nasazením, vášní a odhodláním“ – během šesté zádušní mše svaté, kterou celebroval 1. května v bazilice sv. Petra, ve sváteční den pracujících, kteří „byli papeži velmi blízcí“.
Odpověď na Boží lásku
Zádušní bohoslužby za papeže se zúčastnila římská kurie, „společenství služebníků, kteří jsou povoláni, aby každý ve svém oboru spolupracovali na petrovském úřadu, tedy na službě římského biskupa“, vysvětlil kardinál Fernández, který ve své homilii také představil papeže „jako pracujícího“ a popsal „jeho každodenní práci“ jako „odpověď na nekonečnou lásku Boha“ a „vyjádření jeho péče o blaho druhých“. Proto byla práce „jeho radostí, potravou i odpočinkem“, dodal Fernández a upřesnil, že Františka „neunavovalo poukazovat na důstojnost práce“ a že ho udivovalo, že ho někdo obviňuje z toho, že pohrdá „kulturou práce“, právě jeho, který byl “ potomkem Piemonťanů, kteří nepřišli do Argentiny s touhou po podpoře, ale s velkou chutí vyhrnout si rukávy a utvářet budoucnost pro své rodiny“.
Františkův život jako inspirace pro pracující
Kardinál Fernández, původem z Argentiny, dále vyprávěl, že Bergoglio „si nikdy nebral dovolenou“, navíc „nikdy nechodil na večeři, do divadla, na procházku nebo do kina, neměl ani jeden volný den“. „My, normální lidé, něčeho takového však nejsme schopni,“ poznamenal Fernández, který ve Františkově životě spatřuje “podnět k tomu, abychom svou práci vykonávali s velkorysostí”. Poté se zamyslel nad tím, jak papež, zejména v posledních letech, vykonával své poslání: „Pro mě bylo velkou záhadou, jak to mohl vydržet, když byl tak věkově pokročilý a trpěl různými nemocemi, jak mohl snášet tak náročný pracovní rytmus“. Prakticky papež „nepracoval jen dopoledne, kdy měl různé schůzky, audience, slavnosti a setkání, ale i celé odpoledne“, prozradil kardinál, který se také vyjádřil k poslednímu Svatému týdnu, který František prožil: „Jedna věc mi připadala opravdu hrdinská: že se s velmi malými silami, které mu v posledních dnech zbývaly, dokázal vzchopit a navštívit věznici“.
Práce vyjadřuje a živí důstojnost člověka
Svátek věnovaný pracujícím dal kardinálovi Fernándezovi podnět k tomu, aby zdůraznil, že „pro papeže Františka práce vyjadřuje a živí důstojnost lidské bytosti, umožňuje jí rozvíjet své schopnosti, pomáhá jí rozvíjet vztahy, umožňuje jí cítit se jako spolupracovník Boha při péči o tento svět a jeho zlepšování, dává jí pocit užitečnosti ve společnosti a solidarity s jejími blízkými“. „Práce, přes veškerou námahu a obtíže, je cestou k lidské a křesťanské zralosti“, prohlásil Fernández a zdůraznil, že papež považoval práci za „nejlepší pomoc pro chudé“ a že „není horší chudoby než té, která zbavuje člověka práce a důstojnosti práce“. Kardinál v této souvislosti citoval několik Františkových projevů, například ten, který pronesl v Janově, kde zdůraznil, že „v souvislosti s prací se buduje celá společenská smlouva“.
Falešná meritokracie
Papežova velká láska k práci souvisí s „pevným přesvědčením“ o „nekonečné hodnotě každého člověka, o jeho nesmírné důstojnosti, která se nikdy nesmí ztratit a kterou nelze v žádném případě ignorovat“. A respektovat důstojnost každého člověka znamená „podporovat ho“, pokračoval kardinál Fernández, zajistit, „aby mohl rozvíjet vše dobré, co v sobě má, aby si mohl vydělat na živobytí dary, které mu dal Bůh, aby mohl rozvíjet své schopnosti“, proto „je práce tak důležitá“. Zavrhněme tedy „falešnou ‚meritokracii‘, která nás vede k myšlence, že zásluhy mají pouze ti, kteří v životě dosáhli úspěchu“, jak zdůraznil papež. Ale „nemají snad slabí stejnou důstojnost jako my? Ti, kteří se narodili s menšími možnostmi, se musí omezit pouze na přežití? Nemají šanci získat práci, která by jim, i jim, umožnila růst, rozvíjet se a vytvořit něco lepšího pro své děti?“, zamyslel se argentinský kardinál.
Být zodpovědní
V homilii při zádušní mši za papeže Františka, která připadla na 1. květen, nechyběla ani myšlenka na „pracovníky, kteří někdy musí pracovat v nepříjemných podmínkách“: kardinál Fernández vyjádřil přání, aby všichni „našli způsob, jak svou práci vykonávat důstojně“ a dostávali „odměnu, která jim a jejich rodinám umožní dívat se do budoucnosti s nadějí“. Poté se Fernández obrátil na římskou kurii a vyzval všechny, kdo v ní pracují, aby „byli zodpovědní“ a „usilovali“ o plnění svých různých „závazků“. „Zodpovědnost za práci je i pro nás v kurii cestou zrání a posvěcení,“ zdůraznil.
Bergogliova úcta ke svatému Josefovi
Na závěr kardinál Fernández připomněl „lásku papeže Františka ke svatému Josefovi, tomuto silnému a pokornému dělníkovi, tesaři z malé zapomenuté vesnice, který svou prací pečoval o Marii a Ježíše“, a také zvyk, který zesnulý papež měl, když „měl velký problém“, a sice vložit „lístek s prosbou“ pod sošku tohoto patrona univerzální církve, kterou měl na pracovním stole.
