Duch svatý a konkláve
Vatican News
Při vstupu do Sixtinské kaple kardinálové zpívají starý svatodušní hymnus „Veni Creator Spiritus“ a svolávají tak pomoc Ducha svatého na své shromáždění. Navazují tak na pradávnou scénu, kdy Duch Boží proměnil vystrašené učedníky v jeruzalémské večeřadle v odvážné posly evangelia. Také prosby před prvním hlasováním každého dne konkláve výslovně vzývají Ducha svatého a chválí ho jako dárce všech darů, jako obnovitele života ve světě.
Jan Pavel II.
Jan Pavel II., který se sám dvakrát účastnil konkláve, později popsal svou vlastní volbu v roce 1978 dojemnými slovy. Při znovuotevření Sixtinské kaple v roce 1994 řekl: „Právě zde, v tomto svatém prostoru, se shromažďují kardinálové a čekají na projevení vůle Kristovy ohledně osoby nástupce sv. Petra. […] Zde jsem v duchu poslušnosti Kristu a s důvěrou v jeho matku přijal volbu konkláve.“ Pro Jana Pavla II. byla Sixtina „místem působení Ducha svatého".
Benedikt XVI.
Kardinál Joseph Ratzinger, který se v roce 2005 stal jako Benedikt XVI. nástupcem Jana Pavla II., to viděl střízlivěji. V roce 1998 v rozhovoru s Augustem Everdingem řekl: „Neřekl bych, že Duch svatý vybírá konkrétního papeže, protože existuje příliš mnoho důkazů proti tomu, bylo jich mnoho, které Duch svatý evidentně nevybral.“ A dodal: „Ale že celkově věc nenechává úplně vlastnímu osudu, že nás vede jako dobrý vychovatel na velmi volném vodítku, dává nám velkou svobodu, ale nenechává nás úplně volně se odtrhnout, to bych řekl. Bylo by to tedy třeba chápat v mnohem širším smyslu a ne tak, že řekne: teď si musíte vybrat tohohle.“
Papež František
Papež František, který byl v roce 2013 zvolen papežem, ocenil zvláštní společenství mezi kardinály během konkláve. Dva dny po bílém kouři je přijal a hovořil o „atmosféře velké srdečnosti“ v Sixtinské kapli, v níž „vzrostlo vzájemné poznání a otevřenost“. „A toto poznání a vzájemná otevřenost nám usnadnily následovat působení Ducha svatého. On, Paraklet, je nejvyšším protagonistou každé iniciativy a projevu víry.“
Při této a jiných příležitostech František popsal Ducha svatého jako toho, „kdo vytváří všechny rozdíly v církvi“, ale také „vytváří jednotu těchto rozdílů, nikoli v ‚stejnosti‘, ale v harmonii“. Pro Františka byl Duch svatý rozhodující silou, která udržuje církev živou v rozmanitosti. V Evangelii Gaudium napsal: Duch „vytváří rozmanité a různorodé bohatství darů a zároveň jednotu, která nikdy není uniformitou, ale přitažlivou mnohotvárnou harmonií“.
Konkláve tak zůstává přísně regulovaným tajným procesem – a zároveň vnitřně duchovní událostí. Žije z napětí mezi lidskou odpovědností a Boží pomocí. Kardinálové dělají, co mohou, tím, že se otevírají působení Ducha svatého, a věří, že „Přímluvce“, což je doslovný význam slova Parakletos, řídí dění v církvi.
(gs)