杏MAP导航

Obraz Mattia Pretiho, barokního malí艡e p艡ezdívaného Kalábrijský rytí艡, vystihl scénu z po膷átku osmé kapitoly Janova evangelia poutav臎. Do o膷í bije b臎lost odhalených prs暖 啪eny údajn臎 p艡isti啪ené p艡i cizolo啪ství. Vojáci, kte艡í 啪enu p艡ivlekli, jsou skrytí v polo拧eru. Farizeus strnulý v gestu mudrce svírá v ruce kámen. Sta艡ec, stojící za ním, úkosem hledí na Je啪í拧e, obli膷ej má pok艡ivený nenávistí. Je啪í拧 se dívá kamsi dol暖, o膷i odvrácené od té hanebné podívané, od té nastra啪ené pasti.

Má se za to, 啪e jedna z nejcitovan臎j拧ích biblických scén byla k textu Janova evangelia p艡idána pozd臎ji, anebo se naopak do pozd臎j拧ích variant textu vrátila. P暖vodn臎 snad existovaly obavy, 啪e by se vypráv臎ní o Je啪í拧i odpou拧t臎jícím cizolo啪ství mohlo chápat jako kompromis v暖膷i 拧estému p艡ikázání. Není snad p艡ehnané 艡íct, 啪e ten 啪ivý obraz nemluví ani tak o tom, jak rozumíme p艡ikázání 鈥瀗ezcizolo啪í拧鈥�. Vyjevuje hluboké pravdy o Bo啪ím charakteru a mluví k na拧í vlastní situaci. 

Vra钮me se do Jeruzaléma v dob臎 Svátku stánk暖, kdy se ná拧 p艡íb臎h odehrává. A rovn臎啪 o jeden ver拧 zp臎t p艡ed za膷átek na拧í perikopy. P艡edchozí kapitola bobtná roz膷ilením z u膷itele Zákona, který p艡ichází z Galileje do Jeruzaléma nenápadn臎 a nepozorovaný, a膷koliv u啪 o n臎m nábo啪en拧tí p艡edáci dob艡e v臎dí a tou啪í s ním vyvolat konflikt. Je啪í拧 u膷í v chrám臎 a pro profesionály víry je p艡inejlep拧ím jakýmsi nadaným amatérem. Ba co h暖艡, je pro n臎 posedlým sv暖dcem lidu, který si dovolil v sobotu uzdravit nemocného. Na deseti místech se v jediné biblické pasá啪i Je啪í拧 odkazuje na v暖li svého Otce a na své poslání. Odpov臎dí jsou leda pochyby m臎stské smetánky, zda Mesiá拧 m暖啪e pocházet z galilejského venkova. Je拧t臎 nep艡i拧la Je啪í拧ova hodina, jak se tu pí拧e. Ale u啪 to, co o sob臎 Syn Boha dá v臎d臎t, je pro nábo啪enskou vrchnost v Jeruzalém臎 hluboce zneklid艌ující. Ve vzduchu visí t臎啪ká mra膷na p艡icházejícího konfliktu. Nenávist v暖膷i Je啪í拧i zatím jen zlov臎stn臎 tu a tam probleskne v hádkách a v proklínání. Kdesi v p艡ítmí, diskrétn臎 stranou, kují pikle velekn臎啪í s chrámovou strá啪í. 

Unaveni ruchem nábo啪enských svátk暖 a nap臎tím kolem u膷itele z Galileje se v拧ichni rozcházejí do svých domov暖, 艡íká poslední ver拧 p艡edcházející kapitoly. V拧ichni, v膷etn臎 p艡emý拧livého Nikodéma.

V拧ichni, krom臎 Je啪í拧e, který na noc odchází na Olivetskou horu. Je啪í拧 nemá, kde by hlavu slo啪il, jeho p艡íbytek je v dom臎 nebeského Otce, odchází se nejspí拧 na Olivetskou horu modlit, v biblické 艡e膷i je hora symbolem Bo啪í blízkosti.

Tak za膷íná p艡íb臎h zpodobn臎ný na Pretiho malb臎. Obvykle je pojmenovaný Je啪í拧 a cizolo啪ná 啪ena. Nespravedliv臎, proto啪e co se skute膷n臎 stalo, z evangelia nevíme. Pro膷 byla p艡ed Je啪í拧e p艡ivedena pouze 啪ena, kdy啪 by s ní m臎l podle 啪idovského zákona v knize Deuteronomium být p艡iveden i doty膷ný mu啪?

Zdá se, 啪e skute膷ným ob啪alovaným tu m臎l být Je啪í拧. Ti, kdo lé膷ku nastra啪ili, nejspí拧 v臎d臎li, 啪e vypjatá situace ve skute膷nosti nemá 艡e拧ení. A 啪e o 艡e拧ení tu vlastn臎 ani nejde. Kdyby Je啪í拧 souhlasil s kamenováním, 啪idov拧tí p艡edáci by jej oso膷ili, 啪e se protiví p艡íkazu 艠íman暖, kte艡í 啪id暖m zakázali vyná拧et rozsudky smrti. Je啪í拧e milosrdného by naopak ozna膷ili za odpadlíka od Moj啪í拧ova zákona. Podobný svár zákona a milosrdenství bude zanedlouho 艡e拧it Pilát, to u啪 bude ob啪alovaným samotný Je啪í拧.   

Lé膷ka je nastra啪ena, z pasti zdánliv臎 neexistuje 啪ádné východisko. Je啪í拧 膷elí lidskému hn臎vu a surovosti. Rozehrané drama má ale ne膷ekaný zvrat; Je啪í拧 nehraje podle pravidel lidské umanutosti, m臎ní dynamiku situace, nehraje podle not zlovolník暖, nenechává sebou manipulovat. Sklání o膷i k zemi a cosi pí拧e prstem do prachu. Vybuzená atmosféra se rázem m臎ní. Vyklada膷e Písma toto místo nep艡estává fascinovat, nejen proto, 啪e jde o jedinou biblickou pasá啪, v ní啪 evangelista vypráví o pí拧ícím Je啪í拧i. Nad tím, co psal, si vyklada膷i Bible lámou hlavy. Jedni tvrdí, 啪e 拧lo o pasá啪 z knihy proroka Jeremiá拧e: 鈥濼i, kdo se od tebe odvracejí, budou zapsáni v prachu zem臎, proto啪e Hospodina opustili.鈥� Podle jiného výkladu si Je啪í拧, 啪ivé Bo啪í Slovo, poznamenal do prachu zem臎 to, co Hospodin Izraeli diktoval prost艡ednictvím Moj啪í拧e, jak je to slovo zaznamenáno v knize Exodus: 鈥濶evinného a spravedlivého nezabije拧.鈥�

Svatý Augustin k tomu poznamenává, 啪e kamenná srdce t臎ch, kdo situaci na Je啪í拧e nastra啪ili, zplodila mén臎 u啪itku ne啪 zem臎, do ní啪 Je啪í拧 prstem cosi psal.

Jak se situace vyvinula dál, je dob艡e známé, ten p艡íb臎h znají i to, kdo nechodí do kostela. Je啪í拧 nachází cestu ze zdánlivé bezvýchodné situace tím, 啪e m臎ní úhel pohledu a nenechá si diktovat agendu. Celý ten nastra啪ený humbuk vyústí v Je啪í拧ov臎 rozhovoru s obvin臎nou 啪enou, od srdce k srdci, v intimit臎 Boha s 膷lov臎kem. 

B暖h nebude zajatcem na拧ich spor暖, dokonce ani t臎ch nábo啪enských a nenechá sebou manipulovat, p艡ipomíná nám situace z osmé kapitoly Janova evangelia. Ti, kdo se Bohem zaklínají, by p艡i 膷tení evangelia m臎li zpozorn臎t. Je啪í拧 promlouvá do na拧ich 啪ivot暖, ale usly拧íme ho teprve, kdy啪 opustíme vlastní agendu, ty na拧e silné a nesmi艡itelné názory i hodnocení druhých. 鈥濲ako jsou nebesa vy拧拧í ne啪 zem臎, tak p艡evy拧ují cesty mé cesty va拧e a úmysly mé úmysly va拧e,鈥� vzkazuje Hospodin prost艡ednictvím proroka Izaiá拧e na adresu lidské tvrdohlavosti a umín臎nosti.

Barokní obraz Mattia Pretiho ukazuje motivy srdcí v dramatickém výjevu tvá艡í a gest. Text Písma nám odhaluje dal拧í souvislosti, zkusme tedy scénu rekapitulovat od po膷átku.

Kdy啪 si lidé rozru拧ení spory kolem Je啪í拧e odná拧ejí celý ten zmatek a rozlad臎nost s sebou dom暖, vychází Je啪í拧 na Olivetskou horu, na místo zti拧ení a modlitby, do blízkosti Otce. Ve sporu o cizolo啪ství nep艡ijímá manipulaci, ani demagogii t臎ch, kdo hledají záminku ke konfliktu. Nevyvrací jim pok艡ivené vid臎ní sv臎ta, i kdy啪 se zaklínají Bohem a tím, co je podle nich správné. Je啪í拧 odvrací sv暖j pohled od hanebnosti. Ne snad proto, aby unikl situaci, ale aby byl co nejblí啪e 膷lov臎ku zran臎nému, provinilému a vydanému na pospas druhým, jako ta 啪ena, jako jsme my sami.

Hn臎viv臎 umanuté tvá艡e na obraze Kalábrijského rytí艡e nás p艡es 膷ty艡i století varují: Nenechme se opanovat hn臎vem a nesná拧enlivostí, nenechme se oklamat logikou 鈥瀔do z koho鈥�. Nechme se prom臎nit modlitbou a blízkostí nebeského Otce.  

Petr Vizina je noviná艡 a teolog