PODCAST: Petr Vizina – B?h není zajatcem na?ich spor?
Obraz Mattia Pretiho, barokního malí?e p?ezdívaného Kalábrijský rytí?, vystihl scénu z po?átku osmé kapitoly Janova evangelia poutavě. Do o?í bije bělost odhalených prs? ?eny údajně p?isti?ené p?i cizolo?ství. Vojáci, kte?í ?enu p?ivlekli, jsou skrytí v polo?eru. Farizeus strnulý v gestu mudrce svírá v ruce kámen. Sta?ec, stojící za ním, úkosem hledí na Je?í?e, obli?ej má pok?ivený nenávistí. Je?í? se dívá kamsi dol?, o?i odvrácené od té hanebné podívané, od té nastra?ené pasti.
Má se za to, ?e jedna z nejcitovaněj?ích biblických scén byla k textu Janova evangelia p?idána později, anebo se naopak do pozděj?ích variant textu vrátila. P?vodně snad existovaly obavy, ?e by se vyprávění o Je?í?i odpou?tějícím cizolo?ství mohlo chápat jako kompromis v??i ?estému p?ikázání. Není snad p?ehnané ?íct, ?e ten ?ivý obraz nemluví ani tak o tom, jak rozumíme p?ikázání ?nezcizolo?í?“. Vyjevuje hluboké pravdy o Bo?ím charakteru a mluví k na?í vlastní situaci.
Vra?me se do Jeruzaléma v době Svátku stánk?, kdy se ná? p?íběh odehrává. A rovně? o jeden ver? zpět p?ed za?átek na?í perikopy. P?edchozí kapitola bobtná roz?ilením z u?itele Zákona, který p?ichází z Galileje do Jeruzaléma nenápadně a nepozorovaný, a?koliv u? o něm nábo?en?tí p?edáci dob?e vědí a tou?í s ním vyvolat konflikt. Je?í? u?í v chrámě a pro profesionály víry je p?inejlep?ím jakýmsi nadaným amatérem. Ba co h??, je pro ně posedlým sv?dcem lidu, který si dovolil v sobotu uzdravit nemocného. Na deseti místech se v jediné biblické pasá?i Je?í? odkazuje na v?li svého Otce a na své poslání. Odpovědí jsou leda pochyby městské smetánky, zda Mesiá? m??e pocházet z galilejského venkova. Je?tě nep?i?la Je?í?ova hodina, jak se tu pí?e. Ale u? to, co o sobě Syn Boha dá vědět, je pro nábo?enskou vrchnost v Jeruzalémě hluboce zneklidňující. Ve vzduchu visí tě?ká mra?na p?icházejícího konfliktu. Nenávist v??i Je?í?i zatím jen zlověstně tu a tam probleskne v hádkách a v proklínání. Kdesi v p?ítmí, diskrétně stranou, kují pikle velekně?í s chrámovou strá?í.
Unaveni ruchem nábo?enských svátk? a napětím kolem u?itele z Galileje se v?ichni rozcházejí do svých domov?, ?íká poslední ver? p?edcházející kapitoly. V?ichni, v?etně p?emý?livého Nikodéma.
V?ichni, kromě Je?í?e, který na noc odchází na Olivetskou horu. Je?í? nemá, kde by hlavu slo?il, jeho p?íbytek je v domě nebeského Otce, odchází se nejspí? na Olivetskou horu modlit, v biblické ?e?i je hora symbolem Bo?í blízkosti.
Tak za?íná p?íběh zpodobněný na Pretiho malbě. Obvykle je pojmenovaný Je?í? a cizolo?ná ?ena. Nespravedlivě, proto?e co se skute?ně stalo, z evangelia nevíme. Pro? byla p?ed Je?í?e p?ivedena pouze ?ena, kdy? by s ní měl podle ?idovského zákona v knize Deuteronomium být p?iveden i doty?ný mu??
Zdá se, ?e skute?ným ob?alovaným tu měl být Je?í?. Ti, kdo lé?ku nastra?ili, nejspí? věděli, ?e vypjatá situace ve skute?nosti nemá ?e?ení. A ?e o ?e?ení tu vlastně ani nejde. Kdyby Je?í? souhlasil s kamenováním, ?idov?tí p?edáci by jej oso?ili, ?e se protiví p?íkazu ?íman?, kte?í ?id?m zakázali vyná?et rozsudky smrti. Je?í?e milosrdného by naopak ozna?ili za odpadlíka od Moj?í?ova zákona. Podobný svár zákona a milosrdenství bude zanedlouho ?e?it Pilát, to u? bude ob?alovaným samotný Je?í?.
Lé?ka je nastra?ena, z pasti zdánlivě neexistuje ?ádné východisko. Je?í? ?elí lidskému hněvu a surovosti. Rozehrané drama má ale ne?ekaný zvrat; Je?í? nehraje podle pravidel lidské umanutosti, mění dynamiku situace, nehraje podle not zlovolník?, nenechává sebou manipulovat. Sklání o?i k zemi a cosi pí?e prstem do prachu. Vybuzená atmosféra se rázem mění. Vyklada?e Písma toto místo nep?estává fascinovat, nejen proto, ?e jde o jedinou biblickou pasá?, v ní? evangelista vypráví o pí?ícím Je?í?i. Nad tím, co psal, si vyklada?i Bible lámou hlavy. Jedni tvrdí, ?e ?lo o pasá? z knihy proroka Jeremiá?e: ?Ti, kdo se od tebe odvracejí, budou zapsáni v prachu země, proto?e Hospodina opustili.“ Podle jiného výkladu si Je?í?, ?ivé Bo?í Slovo, poznamenal do prachu země to, co Hospodin Izraeli diktoval prost?ednictvím Moj?í?e, jak je to slovo zaznamenáno v knize Exodus: ?Nevinného a spravedlivého nezabije?.“
Svatý Augustin k tomu poznamenává, ?e kamenná srdce těch, kdo situaci na Je?í?e nastra?ili, zplodila méně u?itku ne? země, do ní? Je?í? prstem cosi psal.
Jak se situace vyvinula dál, je dob?e známé, ten p?íběh znají i to, kdo nechodí do kostela. Je?í? nachází cestu ze zdánlivé bezvýchodné situace tím, ?e mění úhel pohledu a nenechá si diktovat agendu. Celý ten nastra?ený humbuk vyústí v Je?í?ově rozhovoru s obviněnou ?enou, od srdce k srdci, v intimitě Boha s ?lověkem.
B?h nebude zajatcem na?ich spor?, dokonce ani těch nábo?enských a nenechá sebou manipulovat, p?ipomíná nám situace z osmé kapitoly Janova evangelia. Ti, kdo se Bohem zaklínají, by p?i ?tení evangelia měli zpozornět. Je?í? promlouvá do na?ich ?ivot?, ale usly?íme ho teprve, kdy? opustíme vlastní agendu, ty na?e silné a nesmi?itelné názory i hodnocení druhých. ?Jako jsou nebesa vy??í ne? země, tak p?evy?ují cesty mé cesty va?e a úmysly mé úmysly va?e,“ vzkazuje Hospodin prost?ednictvím proroka Izaiá?e na adresu lidské tvrdohlavosti a umíněnosti.
Barokní obraz Mattia Pretiho ukazuje motivy srdcí v dramatickém výjevu tvá?í a gest. Text Písma nám odhaluje dal?í souvislosti, zkusme tedy scénu rekapitulovat od po?átku.
Kdy? si lidé rozru?ení spory kolem Je?í?e odná?ejí celý ten zmatek a rozladěnost s sebou dom?, vychází Je?í? na Olivetskou horu, na místo zti?ení a modlitby, do blízkosti Otce. Ve sporu o cizolo?ství nep?ijímá manipulaci, ani demagogii těch, kdo hledají záminku ke konfliktu. Nevyvrací jim pok?ivené vidění světa, i kdy? se zaklínají Bohem a tím, co je podle nich správné. Je?í? odvrací sv?j pohled od hanebnosti. Ne snad proto, aby unikl situaci, ale aby byl co nejblí?e ?lověku zraněnému, provinilému a vydanému na pospas druhým, jako ta ?ena, jako jsme my sami.
Hněvivě umanuté tvá?e na obraze Kalábrijského rytí?e nás p?es ?ty?i století varují: Nenechme se opanovat hněvem a nesná?enlivostí, nenechme se oklamat logikou ?kdo z koho“. Nechme se proměnit modlitbou a blízkostí nebeského Otce.
Petr Vizina je noviná? a teolog
