Pasolini: Pro univerzálněj?í a inkluzivněj?í naději
Isabella Piro - Vatikán
?Adresujeme milý pozdrav Svatému otci, který, jak jsme si jisti, bude za chvíli s námi, ú?astníkem ?ivota své církve“. Takto zahájil kapucín Roberto Pasolini dnes dopoledne, v pátek 11. b?ezna, v Aule Pavla VI. poslední ze ?ty? postních kázání, p?ístupných v?em, na téma ?Zakotveni v Kristu. Zako?enění a zakotvení v naději nového ?ivota“.
Po prvních t?ech zamy?leních se dnes kazatel zastavil u tématu ?Roz?í?ená naděje - odpovědnost nanebevstoupení“, p?i?em? zd?razňuje t?i aspekty - obrácení, p?evrácení vzh?ru nohama a synergii - a opakuje, ?e vědět, jak odejít, kdy? u? bylo vykonáno v?e pot?ebné, roz?í?ením hranic naděje, je u?ení, které Je?í? nabídl lidstvu právě svým nanebevstoupením.
Nepodléhejte syndromu opu?těnosti
P?i rozboru úryvku z Janova evangelia, který vypráví o setkání Je?í?e a Má?í Magdalény po zmrtvýchvstání, otec Pasolini nejprve zd?razňuje, ?e je d?le?ité nepropadnout syndromu opu?těnosti, jaký za?ívá u?ednice uzav?ená ve svém zármutku a tou?ící spolu s Je?í?ovými ostatky balzamovat také vzpomínku na jeho lásku. Tato tendence balzamovat nep?ítomnost, upozorňuje otec kapucín, m??e vá?ně po?kodit srdce lidstva a zabránit mu znovu se otev?ít novému ?ivotu.
Vzk?í?ení se neobrací zpět, ale otevírá se nové naději
Naopak, jakmile ji Zmrtvýchvstalý Pán osloví jménem, cítí se Marie Magdaléna povolána k nové ?ivotní naději a právě k ní - zd?razňuje kazatel - nás chce Zmrtvýchvstání p?ivést k definitivnímu obrácení: k tomu, které umo?ní srdci lidstva osvobodit se od smutku a uskute?nit osobní setkání s Kristem a s novostí, kterou On zahajuje. Po Zmrtvýchvstání se toti? nem??eme vrátit zpět, ale krá?íme vp?ed, k Otci, proměněni v nové stvo?ení. Se Zmrtvýchvstáním,“ pokra?uje otec Pasolini, “je tedy p?ekonáno poku?ení uzav?ít Boha v ?ase nebo místě, jak by to chtěla udělat Magdaléna.
Velikonoce nejsou nábo?enskou modloslu?bou
Naopak, Pán vyzývá u?ednici, aby jeho zmrtvýchvstání zvěstovala ostatním a aby v lidstvu spat?ila jeho tvá?. Vyhýbá se proto riziku, ?e by se Velikonoce změnily v pouhou nábo?enskou modloslu?bu, Kristus vystoupil na nebesa, aby v dějinách p?inesl své podivuhodné znamení: vztahy, které umíme v jeho jménu sp?ádat a opatrovat.
Nanebevstoupení ?vzh?ru nohama“: Kristus nechává prostor ?lověku
V tomto smyslu, vysvětluje dále otec Pasolini, vytvá?í Nanebevstoupení ?p?evrácení naruby“, tj. definitivní zvrat na existenciální úrovni, proto?e Kristus opou?tí jevi?tě dějin, aby uvolnil místo lidstvu a my se mohli stát ?ivou p?ítomností Boha v ?ase a prostoru. Je?í? v podstatě odchází, aby u?edníky vyvedl za hranice sebe sama, za hranice iluzí a zklamání, do bodu, kdy se mohou stát plně lidskými, solidárními se svými bratry a sestrami. Nanebevstoupení tak nep?ipomíná ideální a abstraktní ?ivot, ale spí?e umo?ňuje nalézt Pánovu p?ítomnost na jakémkoli místě a za jakýchkoli okolností a obrací ?ád věcí: Duch je ve viditelných skute?nostech, tělo vstupuje do neviditelných skute?ností. Krist?v návrat do nebe se toti? uskute?ňuje spolu s postupem k nebi jeho těla, tedy lidstva, které ka?dý den vydává svědectví o největ?í lásce.
Poznávání krásy a dobroty ka?dého stvo?ení
Dobrodru?ství evangelia, zd?razňuje kazatel, pokra?uje na zemi, mezi prachem a nebem, v synergii. Apo?tolové jsou toti? povoláni jít v?ude a hlásat radostnou zvěst v?emu stvo?ení. U tohoto pojmu - ?stvo?ení“ - se otec Pasolini dále zastavuje a p?ipomíná, ?e v okam?iku stvo?ení B?h viděl, ?e v?echno je krásné a dobré. Z toho vyplývá výzva dívat se na druhé nikoli jako na lidské bytosti, které proto podléhají soud?m a po?adavk?m, ale jako na tvory, jejich? krásu a dobrotu m??eme rozpoznat.
Je?í?ova mírnost
Evangelizovat tedy, zd?razňuje kapucínský otec, znamená p?edev?ím vidět v bli?ním tvora, t?eba i k?ehkého a rozervaného, t?eba i se světly a stíny. Ale p?esto ho rozpoznat a s laskavostí p?ijmout takového, jaký je. To je mírnost Je?í?e, který za primární nepova?uje ?init druhému dobro, ale p?edev?ím prohlásit, ?e druhý je dobrý. A v této historické době, pokra?oval kazatel, to p?edstavuje pro církev novou p?íle?itost: proplouvat dějinami ka?dého ?lověka s pokorou a úctou, uznávat cestu jednotlivce, ani? by se do ní okam?itě nebo ukvapeně zahrnovalo morální hodnocení.
Naslouchání, p?ijetí a rozli?ování
Nakonec, dodává otec Pasolini, donést evangelium a? na konec světa neznamená pouze dosáhnout míst vzdálených v prostoru a ?ase, ale také proniknout s pozorností a úctou do srdce ka?dého ?lověka, p?ijmout jeho slo?itost, obývat s evangelijní moudrostí a pastora?ní láskou jedine?nost ka?dého z nich a ponechat prostor pro tiché Bo?í p?sobení. Naslouchání, p?ijímání a rozli?ování jsou tedy základními postoji, abychom z?stali věrní evangeliu, p?ipomíná kazatel, a do centra pozornosti postavili dějiny a d?stojnost ka?dého ?lověka, který ?eká, i kdy? o tom neví, na setkání s Bo?í tvá?í.
Umět se vzdálit a zároveň z?stat v hlubokém spole?enství
S nanebevstoupením Páně, pokra?uje kazatel, u?edníci pochopili mo?nost ?ít a jednat spole?ně s ním, a to skrze sílu Ducha. A to nav?dy ukon?ilo no?ní m?ru osamění, proto?e díky Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení se lidský ?ivot proměnil v jakýsi tanec, pas de deux mezi nebem a zemí. Proto, zd?razňuje otec Pasolini, v době, kdy se sna?íme ?vystoupit ze scény“, nám Je?í? ukazuje, jak cenné je umět vystoupit, abychom z?stali v hlub?ím a autenti?těj?ím spole?enství.
Výraz univerzální naděje
?ivot je vě?ný, nenechává se uvěznit, ?íká otec kapucín: zdánlivá nep?ítomnost Boha na jevi?ti dějin je ve skute?nosti pozváním pro lidstvo, které je povoláno vtělit se a vydávat svědectví o pravdě evangelia, ani? by ustupovalo protagonism?m a monopol?m, ale zjevovalo světu plnost ?asu. A to, uzavírá otec Pasolini, je největ?í naděje, kterou je t?eba během jubilea pěstovat: ?e svět ve ví?e a tradici církve rozpozná něco krásného a nového, co je schopno vzbudit záchvěv v?eobecné naděje.
