Mocní této země i zavr?ení, v?ichni s Franti?kem v objetí bratrství
Paolo Ruffini
V?ichni. Dnes byli na Svatopetrském náměstí opravdu v?ichni. Bylo tam tolik lidí, ?e se tam u? nikdo dal?í neve?el. A pak ve Via della Conciliazione, v okolních ulicích a podél cesty k bazilice Santa Maria Maggiore. Byli tam v?ichni, v?ichni, v?ichni. Jak tolikrát opakoval pape? Franti?ek od 厂惫ě迟ového dne mláde?e a? po své poslední rozlou?ení v den Vzk?í?ení Páně: ?Po?ehnané Velikonoce v?em“.
Byli tam sta?í lidé i děti, některé jen několik měsíc? staré, které p?inesli rodi?e, aby i ony mohly být svědky tohoto výjime?ného okam?iku svým mladým ?ivotem. Byli tam (vlastně o moc star?í) teenage?i, mnoho, mnoho; jako by je zavolala nějaká re?ie, která je a nás p?esahuje, aby p?evzali ?tafetu víry od pape?e, který uměl mluvit jejich jazykem a vyzval je, aby vě?ili, doufali, snili a dokázali, ?e je mo?né ?ít v míru a krok za krokem budovat lep?í svět. Na vlastní o?i viděli, ?e naděje, která je sem p?ivedla na jejich jubileum, p?esahuje smrt. Bylo tam mnoho kně?í, kte?í koncelebrovali. Biskupové, kardinálové, pok?tění laici. Vzájemně se utvrzovali ve ví?e. Byli tam mocní tohoto světa, bohatí i chudí, aby pozdravili Franti?ka a p?emý?leli o tom, jaká bude budoucnost. Byli tam i nevě?ící nebo vě?ící jiných nábo?enství. P?átelé i nep?átelé.
V?ichni poslouchají slova Petra: ?Ve skute?nosti si uvědomuji, ?e B?h nedává p?ednost ?ádným lidem, ale p?ijímá ty, kdo se ho bojí a konají spravedlnost, a? pat?í k jakémukoli národu. Toto je slovo, které poslal syn?m Izraele, kdy? ohla?oval mír skrze Je?í?e Krista: On je Pán v?ech.“
V?ichni si p?ipomínali v homilii kardinála Re slova Franti?ka o míru, o válce, která je v?dy porá?kou, a o bratrství, které tak ?asto popíráme; o nutnosti pochopit, ?e nikdo se nezachrání sám, a o církvi jako polní nemocnici, domě s otev?enými dve?mi. Pro v?echny.
A dnes tam byli opravdu v?ichni. Stejně jako kdy? bylo náměstí svatého Petra zaplněno pouze p?ítomností samotného pape?e Franti?ka během pandemie covidu, bylo tam opravdu v?echno, celý svět propojený prost?ednictvím v?ech komunika?ních prost?edk?. A pod bezmra?nou oblohou se odhalovalo tajemství jednoduchého spole?enství, které spojuje celé lidstvo, Bo?í lid, sjednocený v jediném objetí. Je to mo?né. Ba dokonce skute?né. P?ed zraky v?ech. Jako v p?ímě?í na jeden výjime?ný den. Svátek. Den, kdy jsou tajemství r??ence slavná. Který proměňuje smutek v zpěv. A spole?ně oslavuje smrt a ?ivot. Smrt a vzk?í?ení.
To pak symbolizuje i spontánní potlesk u rakve, zvednuté jako na vzájemný pozdrav: spí?e sbohem ne? rozlou?ení. A závazek. Který se týká nás v?ech. Bez výjimky.
