杏MAP导航

Alessandro Di Bussolo - Vatikán

Jan Pavel II. v lásce k Je?í?i Kristu ?pova?oval tajemství Vtělení za st?edobod univerzálních dějin“ natolik, ?e v první homilii svého pontifikátu zvolal: ?Otev?ete doko?án dve?e Kristu! Jedině Kristus ví, co je v ?lověku“. A toto pevné p?esvěd?ení mu umo?nilo oslovit nejen katolické vě?ící, ale také národy a vládce, ?aby si byli vědomi své odpovědnosti za obranu spravedlnosti, d?stojnosti ?lověka a míru“. Kardinál státní sekretá? Pietro Parolin tak v homilii p?i m?i svaté k 20. výro?í úmrtí pape?e Jana Pavla II. p?ipomněl jeden z hlavních rys? jeho magisteria, toti? skute?nost, ?e byl prorokem míru.

Mnoho prorockých výzev k míru, které nebyly vysly?eny

P?i bohoslu?bě ve st?edu 2. dubna, věnované svatému polskému pape?i, ve Svatopetrské bazilice plné koncelebrant?, vě?ících a státních p?edstavitel?, v?etně italské premiérky Giorgie Meloniové, kardinál Parolin p?ipomněl ?neúnavnou slu?bu míru Jana Pavla II., jeho naléhavá varování, jeho diplomatické iniciativy, kterými se do poslední chvíle sna?il odvrátit války“. A to a? do krajních okam?ik? svého ?ivota, kdy se ji? projevovala k?ehkost jeho fyzických sil, a p?esto?e mnohé jeho výzvy a varování bohu?el z?staly nevysly?eny, jak se to stává i velkým prorok?m.

P?ímluvce za ?rodinu národ?“

Kv?li tomuto jeho pevnému a ?ivému svědectví, pokra?oval kardinál Parolin, se k němu dnes m??eme obracet jako k p?ímluvci“, abychom obdr?eli ?bo?skou milost, kterou dnes pot?ebujeme“.

Milost pro cestu církve, milost pro spásu v?ech lidí. Milost k neustálému obnovování míru uvnit? národ? i mezi nimi, aby opět mělo smysl mluvit o ?rodině národ?“ - jak to u?inil tento svatý pape?, kdy? v lásce objal celý svět.

Od Via Crucis k poslednímu tichému po?ehnání

Státní sekretá? zahájil svou homilii vzpomínkou na dny p?ed dvaceti lety: Od k?í?ové cesty na Velký pátek v Koloseu, ?kdy modlitbu zástupu doprovázel obraz pape?e opírajícího se o k?í? v jeho kapli“, a? po jeho vystoupení u okna na Svatopetrském náměstí ?k velikono?nímu po?ehnání beze slov“. A kone?ně o?ekávání, spolu s celou církví a velkou ?ástí lidstva, ?kdy se setká s Pánem, k ?emu? do?lo v p?edve?er neděle Bo?ího milosrdenství“. A pak ?rostoucí, nep?edstavitelný p?íliv, plný citu a vdě?nosti“, zástup?, které p?i?ly do ?íma ?na poslední pozemské rozlou?ení se svým velkým Pastý?em“.

?ivot pod Bo?ím pohledem

Kardinál Parolin p?ipomněl poslední básnickou skladbu Jana Pavla II., ?ímský triptych, z roku 2003, a zd?raznil, jak rozjímal a ?etl ?celou skute?nost od stvo?ení a? po soud ve světle Bo?ího pohledu, jako Bo?í vizi“. A není pochyb, pokra?oval, ??e celý jeho ?ivot a poslání se odvíjely v naprosté nep?etr?ité pr?zra?nosti p?ed Bo?íma o?ima. Proto cítil, ?e nemá co skrývat, a nebál se lidských pohled?“.

V tom jistě spo?ívá jeden ze základ? mimo?ádné odvahy a stálosti svědectví víry Jana Pavla II. p?ed lidmi, a to v ka?dé situaci, po celý jeho ?ivot i po celou výjime?nou dobu jeho pontifikátu. Nikdy se nesna?il zalíbit lidem, ale Bohu. ?il p?ed jeho o?ima.

Zachráněn p?ed smrtí Bo?í Proz?etelností

Pape? Wojtyla, jak p?ipomněl státní sekretá?, ?poznal, ?e byl Bohem povolán ke slu?bě pontifikátu, ale také ?e mu B?h mimo?ádným zp?sobem pomáhal a chránil ho“, jako p?i útoku na Svatopetrském náměstí, kdy, jak poznamenal ve své závěti: ?Bo?í Proz?etelnost mě zázra?ným zp?sobem zachránila p?ed smrtí... Sama mi prodlou?ila tento ?ivot, ur?itým zp?sobem mi ho znovu darovala. Od této chvíle tento ?ivot pat?í je?tě více Bohu“.

Neúnavný poutník a? na konec světa

Jan Pavel II. se podle slov kardinála Wyszyńského v den svého zvolení měl p?ipravit na úkol ?uvést církev do t?etího tisíciletí“. Podle kardinála Parolina se během ?estadvaceti let svého pontifikátu vydal do nejvzdáleněj?ích kout? planety, jako neúnavný poutník ?a? na konec světa“, aby tam p?inesl hlásání Je?í?ova evangelia.

Státní sekretá? pak vymezil ustanovení Velkého jubilea roku 2000 jako ?vrcholný okam?ik jeho existence, témě? dosa?ení naplnění jeho poslání“, tedy p?ivést v?echny rozměry skute?nosti, církve a lidské ?innosti, ?aby znovu objevily sv?j smysl ve vztahu k osobě Krista, ?jediného Vykupitele ?lověka‘“. A ve výzvě pape?e Wojtyly na konci onoho Svatého roku, aby ?lo? církve znovu s d?věrou vyplula na mo?e t?etího tisíciletí“, se objevují slova, která ?zaznívají v projevech jeho nástupce Franti?ka“ i v tomto novém jubileu.

O tomto jubileu jsme církví, ?která vyplouvá“, navigátory v neklidných vodách, ale stále jmse poutníky za nadějí k pramen?m milosrdenství a milosti, vedeni Petrovým nástupcem, poutníky, jim? pomáhá Duch svatý.

Na závěr Parolin zd?raznil, ?e pro Jana Pavla II., koncilního otce ?od prvního do posledního dne“, byl II. vatikánský koncil ?kompasem orientace v univerzální pastora?ní slu?bě, pro církev a pro celé lidstvo“.

Po?ehnej nám, abychom poznali bohatství Bo?í lásky

Na závěr kardinál Parolin p?ipomněl slova kardinála Ratzingera, tehdej?ího děkana kardinálského kolegia a o několik dní později nástupce Jana Pavla II., na poh?bu tohoto polského pape?e, kdy ?tlumo?il jistotu lidu o svatosti zesnulého pape?e“.

Dnes, stejně jako nespo?et poutník?, kte?í neustále p?icházejí do této baziliky a prosí o jeho p?ímluvu u oltá?e, kde odpo?ívá jeho tělo, i my opakujeme: ?Po?ehnej nám, Svatý ot?e, Jane Pavle II. Po?ehnej této církvi Páně na cestě, aby byla poutníkem naděje. Po?ehnej tomuto rozpolcenému a zbloudilému lidstvu, aby na?lo cestu ke své d?stojnosti a svému nejvy??ímu poslání, aby poznalo bohatství milosrdenství, Bo?í lásky!