杏MAP导航

杏MAP导航le膷ní st艡edou jsme vstoupili do postního období, ve kterém máme p艡íle啪itost, máme 膷as, p艡ipravit se na oslavu Kristova velikono膷ního tajemství a hloub臎ji pro啪ít, jak se realita vzk艡í拧ení dotýká i na拧eho vlastního 啪ivota.

Postní období je dobou intenzivn臎j拧ího hledání Boha a touhy po skute膷ném obrácení srdce. Pozorn臎 se proto díváme na ná拧 ka啪dodenní 啪ivot a v拧ímáme si toho, co nám na cest臎 k Bohu brání. Zkoumáme hodnoty a priority, podle kterých 啪ijeme, i rozpor mezi tím, co ústy vyznáváme a tím, co skute膷n臎 啪ijeme. U膷íme se vid臎t, kde na拧e skutky neodpovídají, nejsou v souladu s hodnotami, které vyznáváme a kterým v srdci v臎艡íme.

Kdy啪 benediktinský mnich John Main, jeden z velkých u膷itel暖 modlitby, mluvil o h艡íchu, mluvil o no膷ní m暖艡e sebest艡ednosti, o uzav艡ení se v sob臎 samém. O tom, jak h艡ích vytvá艡í a udr啪uje iluzi, jakoby ná拧 啪ivot byl n臎jaké izolované bytí, jakási osam臎lá, od Boha izolovaná monáda. Je snadné cítit se neustále v centru d臎ní, ve st艡edu v拧ech situací, ve st艡edu v拧ech na拧ich vztah暖. Skute膷né obrácení pak podle Johna Maina znamená opu拧t臎ní této iluze; vnit艡ní prom臎nu, zm臎nu perspektivy, která nás z no膷ní m暖ry sebest艡ednosti osvobozuje a otevírá nás Bohu a druhým lidem.

V evangeliu první ned臎le postní usly拧íme, 啪e Duch Svatý vodil Je啪í拧e 40 dní pou拧tí a 膹ábel ho pokou拧el. Duch Svatý nikoho nepokou拧í, ale ob膷as nás vede cestou pou拧t臎 a dopustí, abychom byli pokou拧eni. Je啪í拧, fyzicky oslabený po dlouhém postu se ocitá tvá艡í v tvá艡 hlubokým ko艡en暖m rozd臎lení, které se nacházejí v ka啪dém lidském nitru. I jemu 膹ábel navrhuje sv暖j sebest艡edný, egocentrický úhel pohledu na realitu: 鈥濲si-li syn Bo啪í, pak鈥� m暖啪e拧 to a ono, m暖啪e拧 manipulovat realitou ve sv暖j prosp臎ch, ve prosp臎ch tvých pot艡eb, tvé moci a slávy鈥� nemusí拧 brát ohledy na Boha ani na ostatní...鈥� Je啪í拧 tento 膹ábelský hlas rozpoznal a smetl poslední zbytky iluze touhy po moci a sláv臎, aby se vrátil zp臎t k lidem s novým, hlub拧ím uv臎domím toho, kým skute膷n臎 je a co je jeho pravé poslání.

Kdy啪 upadáme do poku拧ení, zdaleka ne v啪dy doká啪eme tak hbit臎 膹ábelský hlas rozpoznat a odmítnout. Upadáme-li do poku拧ení, otázky a pochyby neberou konce. Zpochyb艌ujeme motivaci toho, kdo nám n臎co p艡ikázal, hledáme na拧i vlastní motivaci a ocitáme se v nebezpe膷í neposlu拧nosti. Poku拧ení nás v拧ak také u膷í n臎膷emu velmi d暖le啪itému. Díky n臎mu se - mnohdy bolestn臎 - dozvídáme pravdu o nás samých: zji拧钮ujeme, kde konkrétn臎 jsme rozvá啪ní, silní a plní d暖v臎ry v Boha a kde konkrétn臎 jsme jen ustra拧ení, egocentri膷tí a slabí. Skrze poku拧ení v sob臎 objevujeme r暖zné vrstvy na拧ich návyk暖, závislostí a strach暖, které nás dr啪í spoutané, uzav艡ené v sob臎 samých.

Výzva k pokání, kterou nám postní doba nabízí, je výzvou vt臎lit na拧i touhu po obrácení do konkrétního 啪ivota. Pokání se v拧ak nesmí stát p艡ehnaným zaobíráním se sebou samým, dal拧ím krou啪ením kolem sebe sama, kolem na拧ich neúsp臎ch暖 a chyb. Spí拧e ne啪 jako sebe trestání se za to, 啪e jsme poru拧ili n臎jaké pravidlo, m暖啪eme na pokání pohlí啪et jako na konkrétní snahu opustit n臎jakou iluzi, n臎co, co nás dr啪í uzav艡ené a vzdálené od Boha a ostatních lidí.

Postní doba nám také p艡ipomíná, 啪e si m暖啪eme dovolit pro啪ít lítost. N臎kdy pot艡ebujeme odvahu plakat a cítit lítost nad zlem, temnotou, egocentrismem, které se rozmáhají nejen ve sv臎t臎, ale n臎kdy i uvnit艡 nás. Je啪í拧ovo blahoslavenství: blahoslavení pla膷ící, nebo钮 oni budou pot臎拧eni se mo啪ná vztahuje práv臎 na tento typ lítosti. Pokud si dovolíme pro啪ít skute膷nou lítost, m暖啪eme za啪ít út臎chu a objevit novou hloubku touhy po odpu拧t臎ní a obrácení.

Církev nám nabízí 3 tradi膷ní prost艡edky, které nám mají pomoci realizovat na拧i touhu po obrácení: p暖st, almu啪nu a modlitbu. Za膷átek postního období m暖啪e být dobrou p艡íle啪itostí podívat se na tyto t艡i pilí艡e duchovního 啪ivota a najít konkrétní cesty, jak je m暖啪eme uskute膷nit, praktikovat v na拧í ka啪dodenní realit臎.

P暖st jako odvaha a svoboda 艡íct ne sob臎 samému. Je to schopnost n臎膷eho se vzdát, vzdát se n臎膷eho, co je navíc, n臎膷eho, o 膷em tu拧íme, 啪e nás to p艡ipoutává nebo nám to p艡iná拧í smutek do 啪ivota. Almu啪na pak znamená dávat n臎komu n臎co, o 膷em si myslíme, 啪e nám to pat艡í. Dát almu啪nu není toté啪 jako dát dárek. Kdy啪 dáváme dar, je obtí啪né, aby 鈥� i kdy啪 nev臎domky - nevznikl ur膷itý typ závazku, dluhu. Dát almu啪nu v拧ak znamená dát bez závazku, kdy ne膷ekáme naprosto nic nazp臎t, ani pod臎kování. Je啪í拧 o tomto anonymním dávání mluví, kdy啪 艡íká, a钮 neví tvá levice, co d臎lá tvá pravice

Kdy啪 tedy d臎láme dobré v臎ci, postíme se, modlíme nebo dáváme almu啪nu, nemáme o tom moc p艡emý拧let, nemáme se tím p艡íli拧 zabývat. Máme to prost臎 d臎lat, pokud se zdá, 啪e jde o dobrou v臎c: dovolit dobru, aby proudilo, a aby Duch Svatý sám rozhodl, kudy a kam bude vanout.

Svatý Augustin 艡íká, 啪e p暖st a almu啪na jsou dv臎 k艡ídla modlitby, která jí umo啪艌ují nabrat na síle a snáze dosáhnout Boha.  Pokud bychom si v p暖stu m臎li vybrat jedinou v臎c, které se budeme více v臎novat, mohla by to být práv臎 modlitba. Modlitba je esencí obrácení a protilék na sp艡ádání na拧ich iluzí. Má sílu nás osvobodit, otev艡ít na拧i mysl a na拧e srdce Bohu.

Kdy啪 usedáme k modlitb臎 m暖啪eme cítit, jakoby se otvíraly dve艡e na拧eho domova a my byli vítání zp臎t dom暖. A钮 se d臎je cokoliv, v啪dycky se m暖啪eme vrátit. A钮 jsme jakkoliv vystresovaní a desorientovaní, a钮 jsme jakkoliv zabloudili, v啪dycky se m暖啪eme vrátit dom暖, v啪dycky se m暖啪eme vrátit k modlitb臎.

Skute膷né obrácení je proces odvrácení se od na拧í posedlosti sebou samými, od nekone膷né sebeanalýzy a krou啪ení kolem vlastních obtí啪í a témat. Skute膷né obrácení srdce, metanoia, znamená objevit, 啪e ná拧 skute膷ný st艡ed není v nás samých, ale v Bohu. Biblický p艡íb臎h o stvo艡ení vypráví, 啪e jsme byli stvo艡ení k Bo啪ímu obrazu a podob臎. Máme se tedy stávat 啪ivým Bo啪ím obrazem, 啪ivou ikonou Boha a dovolit, aby skrze nás proudilo do sv臎ta stále více Bo啪ího sv臎tla.

Pokud se modlitba skute膷n臎 stane sou膷ástí na拧eho 啪ivota, bude neustále obnovovat na拧i touhu po Bohu a o啪ivovat na拧i motivaci stále znovu za膷ínat.

Po啪ehnaný a radostný p暖st v拧em.

Sestra Irena Göbelová CSTF je karmelitka a psycholo啪ka, v sou膷asné dob臎 p暖sobí v komunit臎 v 艠ím臎.