杏MAP导航

杏MAP导航le?ní st?edou jsme vstoupili do postního období, ve kterém máme p?íle?itost, máme ?as, p?ipravit se na oslavu Kristova velikono?ního tajemství a hlouběji pro?ít, jak se realita vzk?í?ení dotýká i na?eho vlastního ?ivota.

Postní období je dobou intenzivněj?ího hledání Boha a touhy po skute?ném obrácení srdce. Pozorně se proto díváme na ná? ka?dodenní ?ivot a v?ímáme si toho, co nám na cestě k Bohu brání. Zkoumáme hodnoty a priority, podle kterých ?ijeme, i rozpor mezi tím, co ústy vyznáváme a tím, co skute?ně ?ijeme. U?íme se vidět, kde na?e skutky neodpovídají, nejsou v souladu s hodnotami, které vyznáváme a kterým v srdci vě?íme.

Kdy? benediktinský mnich John Main, jeden z velkých u?itel? modlitby, mluvil o h?íchu, mluvil o no?ní m??e sebest?ednosti, o uzav?ení se v sobě samém. O tom, jak h?ích vytvá?í a udr?uje iluzi, jakoby ná? ?ivot byl nějaké izolované bytí, jakási osamělá, od Boha izolovaná monáda. Je snadné cítit se neustále v centru dění, ve st?edu v?ech situací, ve st?edu v?ech na?ich vztah?. Skute?né obrácení pak podle Johna Maina znamená opu?tění této iluze; vnit?ní proměnu, změnu perspektivy, která nás z no?ní m?ry sebest?ednosti osvobozuje a otevírá nás Bohu a druhým lidem.

V evangeliu první neděle postní usly?íme, ?e Duch Svatý vodil Je?í?e 40 dní pou?tí a ?ábel ho pokou?el. Duch Svatý nikoho nepokou?í, ale ob?as nás vede cestou pou?tě a dopustí, abychom byli pokou?eni. Je?í?, fyzicky oslabený po dlouhém postu se ocitá tvá?í v tvá? hlubokým ko?en?m rozdělení, které se nacházejí v ka?dém lidském nitru. I jemu ?ábel navrhuje sv?j sebest?edný, egocentrický úhel pohledu na realitu: ?Jsi-li syn Bo?í, pak… m??e? to a ono, m??e? manipulovat realitou ve sv?j prospěch, ve prospěch tvých pot?eb, tvé moci a slávy… nemusí? brát ohledy na Boha ani na ostatní...“ Je?í? tento ?ábelský hlas rozpoznal a smetl poslední zbytky iluze touhy po moci a slávě, aby se vrátil zpět k lidem s novým, hlub?ím uvědomím toho, kým skute?ně je a co je jeho pravé poslání.

Kdy? upadáme do poku?ení, zdaleka ne v?dy doká?eme tak hbitě ?ábelský hlas rozpoznat a odmítnout. Upadáme-li do poku?ení, otázky a pochyby neberou konce. Zpochybňujeme motivaci toho, kdo nám něco p?ikázal, hledáme na?i vlastní motivaci a ocitáme se v nebezpe?í neposlu?nosti. Poku?ení nás v?ak také u?í ně?emu velmi d?le?itému. Díky němu se - mnohdy bolestně - dozvídáme pravdu o nás samých: zji??ujeme, kde konkrétně jsme rozvá?ní, silní a plní d?věry v Boha a kde konkrétně jsme jen ustra?ení, egocentri?tí a slabí. Skrze poku?ení v sobě objevujeme r?zné vrstvy na?ich návyk?, závislostí a strach?, které nás dr?í spoutané, uzav?ené v sobě samých.

Výzva k pokání, kterou nám postní doba nabízí, je výzvou vtělit na?i touhu po obrácení do konkrétního ?ivota. Pokání se v?ak nesmí stát p?ehnaným zaobíráním se sebou samým, dal?ím krou?ením kolem sebe sama, kolem na?ich neúspěch? a chyb. Spí?e ne? jako sebe trestání se za to, ?e jsme poru?ili nějaké pravidlo, m??eme na pokání pohlí?et jako na konkrétní snahu opustit nějakou iluzi, něco, co nás dr?í uzav?ené a vzdálené od Boha a ostatních lidí.

Postní doba nám také p?ipomíná, ?e si m??eme dovolit pro?ít lítost. Někdy pot?ebujeme odvahu plakat a cítit lítost nad zlem, temnotou, egocentrismem, které se rozmáhají nejen ve světě, ale někdy i uvnit? nás. Je?í?ovo blahoslavenství: blahoslavení pla?ící, nebo? oni budou potě?eni se mo?ná vztahuje právě na tento typ lítosti. Pokud si dovolíme pro?ít skute?nou lítost, m??eme za?ít útěchu a objevit novou hloubku touhy po odpu?tění a obrácení.

Církev nám nabízí 3 tradi?ní prost?edky, které nám mají pomoci realizovat na?i touhu po obrácení: p?st, almu?nu a modlitbu. Za?átek postního období m??e být dobrou p?íle?itostí podívat se na tyto t?i pilí?e duchovního ?ivota a najít konkrétní cesty, jak je m??eme uskute?nit, praktikovat v na?í ka?dodenní realitě.

P?st jako odvaha a svoboda ?íct ne sobě samému. Je to schopnost ně?eho se vzdát, vzdát se ně?eho, co je navíc, ně?eho, o ?em tu?íme, ?e nás to p?ipoutává nebo nám to p?iná?í smutek do ?ivota. Almu?na pak znamená dávat někomu něco, o ?em si myslíme, ?e nám to pat?í. Dát almu?nu není toté? jako dát dárek. Kdy? dáváme dar, je obtí?né, aby – i kdy? nevědomky - nevznikl ur?itý typ závazku, dluhu. Dát almu?nu v?ak znamená dát bez závazku, kdy ne?ekáme naprosto nic nazpět, ani poděkování. Je?í? o tomto anonymním dávání mluví, kdy? ?íká, a? neví tvá levice, co dělá tvá pravice

Kdy? tedy děláme dobré věci, postíme se, modlíme nebo dáváme almu?nu, nemáme o tom moc p?emý?let, nemáme se tím p?íli? zabývat. Máme to prostě dělat, pokud se zdá, ?e jde o dobrou věc: dovolit dobru, aby proudilo, a aby Duch Svatý sám rozhodl, kudy a kam bude vanout.

Svatý Augustin ?íká, ?e p?st a almu?na jsou dvě k?ídla modlitby, která jí umo?ňují nabrat na síle a snáze dosáhnout Boha.  Pokud bychom si v p?stu měli vybrat jedinou věc, které se budeme více věnovat, mohla by to být právě modlitba. Modlitba je esencí obrácení a protilék na sp?ádání na?ich iluzí. Má sílu nás osvobodit, otev?ít na?i mysl a na?e srdce Bohu.

Kdy? usedáme k modlitbě m??eme cítit, jakoby se otvíraly dve?e na?eho domova a my byli vítání zpět dom?. A? se děje cokoliv, v?dycky se m??eme vrátit. A? jsme jakkoliv vystresovaní a desorientovaní, a? jsme jakkoliv zabloudili, v?dycky se m??eme vrátit dom?, v?dycky se m??eme vrátit k modlitbě.

Skute?né obrácení je proces odvrácení se od na?í posedlosti sebou samými, od nekone?né sebeanalýzy a krou?ení kolem vlastních obtí?í a témat. Skute?né obrácení srdce, metanoia, znamená objevit, ?e ná? skute?ný st?ed není v nás samých, ale v Bohu. Biblický p?íběh o stvo?ení vypráví, ?e jsme byli stvo?ení k Bo?ímu obrazu a podobě. Máme se tedy stávat ?ivým Bo?ím obrazem, ?ivou ikonou Boha a dovolit, aby skrze nás proudilo do světa stále více Bo?ího světla.

Pokud se modlitba skute?ně stane sou?ástí na?eho ?ivota, bude neustále obnovovat na?i touhu po Bohu a o?ivovat na?i motivaci stále znovu za?ínat.

Po?ehnaný a radostný p?st v?em.

Sestra Irena Göbelová CSTF je karmelitka a psycholo?ka, v sou?asné době p?sobí v komunitě v ?ímě.