MAP

O. Roberto Pasolini O. Roberto Pasolini   (VATICAN MEDIA Divisione Foto)

Papežský kazatel Pasolini: Papež je „s námi“, i když není přítomen

Kazatel Papežského domu ilustruje téma postních duchovních cvičení ve ղپáu „Naděje na věčný život“: „V době tolik zaměřené na materialismus se vrací silná nostalgie po věčnosti“. O papeži hospitalizovaném v nemocnici Gemelli: „Jeho nepřítomnost je pro nás slovem. Jeho svědectví doprovází všechna svědectví lidí, kteří v tichosti prožívají tajemství utrpení a zla válek a násilí“.

Salvatore Cernuzio - Vatikán

„Papežova nepřítomnost nebude úplnou nepřítomností, především proto, že se za něj budeme s větší intenzitou modlit. A pak proto, že právě jeho nepřítomnost bude pro nás slovem“. Otec Roberto Pasolini, 53letý kapucínský řeholník, biblista a od listopadu 2024 nový kazatel Papežského domu, se chystá od zítřka, neděle 9. března, do pátku 14. března kázat v Aule Pavla VI. postní duchovní cvičení pro členy římské kurie. Budou to duchovní cvičení bez papeže Františka, který je hospitalizován v nemocnici Gemelli. „Jeho utrpení je hluboce sugestivní,“ řekl Pasolini vatikánským médiím: to znamená, že evokuje bolest řady lidí, kteří jsou dnes obětí utrpení nebo násilí. „Se Svatým otcem prožijeme duchovní společenství“.

„Naděje na věčný život“. Otče Roberto, vysvětlete nám význam tématu, které bylo vybráno pro letošní postní duchovní cvičení. Co je jeho jádrem?

Tím jádrem je jistě věčný život, který je také jedním z článků Nicejského vyznání víry, ústřední formulace víry nás křesťanů, jejíž 1700. výročí připadá na tento jubilejní rok. Výraz Naděje na věčný život jsem převzal z Nového zákona a svým způsobem je sám o sobě jádrem křesťanské naděje, tedy skutečností, že život, který nám Bůh dal už na tomto světě, je dobrou věcí, něčím, co nemá smysl jen v rámci pozemského života, ale ukazuje na věčnost, jejíž předzvěsti a znamení už máme, abychom ji mohli plně pochopit.

Když myslíme na věčný život, myslíme na smrt, jak tedy naděje souvisí s tématem věčného života, který je ostatně označován za „zaslíbení“?

Žijeme v tomto světě a víme, že před sebou máme velkou překážku, kterou je právě smrt, spojená s naším hříchem, jak nám říká naše duchovní tradice. Příslib, který nám Bůh dal tím, že nám dal život, spočívá v tom, že smrt nebude posledním slovem, nebylo by pro nás štěstí ani možné naděje, kdybychom nedokázali čelit této překážce, která je tak konečná, tak vážná, totiž přerušení života. Samozřejmě, že věčný život, má-li být autentický, musí projevit své rysy a kvalitu již před smrtí, jinak nám hrozí, že se stane pouhou mlhavou nadějí, abychom se nemuseli bát okamžiku smrti. To bylo také cílem Ježíšova kázání: trvat na tom, že věčný život začíná již nyní a je jím pro nás Kristus.

A jak toto poselství předat světu, jako je ten dnešní? Světu, kde se zdá, že sekularizace jako taková byla překonána, ale převládá pocit lhostejnosti, zejména mezi mladými lidmi.

Je pravda, že dnes jsme velmi soustředěni na „to, co je na zemi“, abychom použili Pavlův jazyk, takže je pro nás obtížné „stoupat mezi hvězdy“, které nás směřují jinam. Přesto se domnívám, že v době tak zaměřené na materialismus, na tolik věcí, které se nám lesknou před očima, se ve skutečnosti vrací velká nostalgie po věčnosti, přinejmenším jako kvalitě života, kráse, lidskosti, která nám musí zářit před očima na tomto světě. Takže jistě, tento svět možná ztratil ze zřetele konečné skutečnosti, takzvaný eschatologický horizont, ale je nesmírně citlivý na vše, co je lidské a hluboce lidské. A právě tam jsme my křesťané vyzýváni, naléhavě vyzýváni, abychom vyzařovali kvalitu věčného života.

Podle jaké osnovy se bude odvíjet vaše kázání na duchovních cvičeních?

Budeme vycházet z poněkud teologických údajů Katechismu o věčném životě, abychom se začlenili do tradice. Pak se budeme snažit účastníky exercicií vést spíše biblickou cestou skrze Písmo svaté tím, že budeme naslouchat tomu, co říká o věčném životě, právě proto, abychom obnovili smysl tohoto života již v horizontu lidského života, a tak již „zakusili“ aspekty věčného života, které můžeme žít a přijímat již nyní.

Postní cvičení probíhají „v duchovním společenství“ s papežem. Co to znamená?

Znamená to, že Svatý otec se jich zřejmě kvůli nemoci nebude moci zúčastnit tak, jak by si přál. Jeho nepřítomnost však nebude úplnou absencí, především proto, že na něj budeme myslet a shromažďovat se kolem Božího slova v modlitbě, a to zvláštním způsobem a s větší intenzitou. A pak proto, že právě jeho nepřítomnost bude pro nás slovem.

Tedy přítomnost v nepřítomnosti, která je zároveň svědectvím.

Rozhodně je to tak. Jeho svědectví je doprovázeno všemi svědectvími lidí, kteří v tichosti, ve skrytu, ve všech částech světa prožívají stejné tajemství utrpení, ale také zla kvůli válkám, násilí a smrti. Jeho utrpení je tedy hluboce sugestivní také proto, že všichni tito lidé jsou stále ve slovech, srdci a modlitbách Svatého otce.

Když už mluvíme o papeži, je tu něco, co byste Františkovi osobně přál?

Přání, které osobně Svatému otci vyslovuji, je, aby v těchto hodinách pokračoval v tom, co vždycky dělal, tedy aby před námi jako univerzální pastýř církve setrvával s celou svou vírou v Pána Ježíše, v jeho Paschu a především v jeho evangelium.

 

8. března 2025, 15:12