杏MAP导航

Isabella Piro

?Ná? dne?ní pozdrav Svatému otci by k němu mohl témě? dorazit, proto?e je zde, blízko nás, i kdy? s námi nem??e být fyzicky. V?ichni se v?ak velmi radujeme z jeho návratu dom?“, po 38 dnech hospitalizace na klinice Gemelli: takto zahájil italský kapucín, otec Roberto Pasolini, dnes ráno, v pátek 28. b?ezna, v aule Pavla VI. druhé ze ?ty? postních kázání, otev?ených pro v?echny zájemce, na téma ?Zakotvení v Kristu. Zako?eněni a utvrzeni v naději na nový ?ivot“.

Po prvním zamy?lení z 21. b?ezna, zamě?eném na téma ?U?it se p?ijímat - logika k?tu“, se dnes kazatel Pape?ského domu zastavil u tématu ?Jít jinam - svoboda v Duchu“ a nastínil některé epizody Je?í?ova ve?ejného ?ivota, v nich? se projevuje jeho hluboká svoboda a zp?sob, jak p?iná?et světu spásu. Kristus, věrný svému poslání, se osvobozuje od poku?ení v?emohoucnosti a skrze modlitbu demaskuje riziko záměny autentické slu?by s hledáním osobního uznání.

Otec Pasolini v této souvislosti poukázal na t?i nauky Bo?ího Syna: ned?vě?ovat hned, umět zklamat a ne?ádat. K vysvětlení první z nich pape?ský kazatel odkázal na pasá? z Janova evangelia (2,23-25), v ní? se vypráví o tom, jak Je?í?, a?koli ho mnozí v Jeruzalémě uznávali, jim ned?vě?oval, proto?e ?věděl, co je v ?lověku“. Tato odta?itá reakce, zd?raznil kapucínský kněz, je dezorientující i dnes, v době, kdy p?evládá individualismus a bezuzdná konkurence a pot?eba být neustále oceňován pohání k neustálému hledání lajk?.

Ale právě od takového rychlého a povrchního poznání z?stává Kristus vzdálen, proto?e ví, ?e lidské srdce, a?koli je sídlem Bo?ího ducha a hlasu, je také nesmírně k?ehké, manipulovatelné, nestálé, bojácné.

?Jako Mistr,“ pokra?oval kazatel Pape?ského domu, ?Je?í? o?ekává od ?lověka vědoměj?í a zralej?í odpově?. Zkrátka r?st, který nep?edstavuje mechanický evolu?ní proces, ale spí?e schopnost posoudit okolnosti a umět zvládat slo?itost vztah?. Proto?e d?le?ité věci vy?adují ?as, trpělivost, nasazení a obětavost. To, co se tedy u Je?í?e jeví jako chladná odta?itost,“ zd?raznil otec Pasolini, ?je ve skute?nosti moudrost a hluboká úcta k sobě samému i k druhým“.

Druhé Kristovo u?ení se naopak týká schopnosti umět zklamat o?ekávání. Pro analýzu tohoto tématu si otec Pasolini vzal za východisko úryvek z evangelisty Matou?e (15,23b-24), v něm? pohanská ?ena volá k Pánu, aby uzdravil její dceru. On jí v?ak ?neoslovil ani slovem“, ani milosrdným pohledem.

?Je?í?ova zdánlivá necitlivost tvá?í v tvá? utrpení,“ vysvětlil pape?ský kazatel, ?pramení z toho, ?e Kristus se nehalí do spasitelského hávu, aby se cítil d?le?itý, a nebojí se, ?e bude v o?ích druhých bezvýznamný. Naopak: paradoxně zachraňuje svět právě proto, ?e se nepot?ebuje cítit pot?ebný, ale v?dy a pouze u?ite?ný“.

Kdy? pak pohanská ?ena trvá na svém a tvrdo?íjně a odvá?ně p?istupuje ke Kristu, ani? by se uzavírala do pýchy a pocitu oběti, pak Je?í? poznává její velkou víru, jedinou, jak zd?raznil otec Pasolini, schopnou doufat, ?e se věci mohou změnit k lep?ímu. Je?í?ova zdánlivá lhostejnost pak není ni?ím jiným ne? výchovou, která v ?lověku probouzí d?věru v jeho srdce, d?věru v lep?í ?ivot.

T?etí a poslední Kristovou naukou je kone?ně jeho schopnost umět se distancovat od konsenzu dav?. P?íkladem toho je epizoda rozmno?ení chleb? a ryb, o ní? vypráví Janovo evangelium (6,14). Je to událost, která mezi p?ítomnými lidmi vzbuzuje velké nad?ení; Je?í? se v?ak od ní distancuje, ustupuje do pozadí, odchází na osamělé místo.

Proto?e, jak upozornil otec Pasolini, ?zná vnit?ní k?ehkost ?lověka, který se pova?uje za bezvýznamného a manipulovaného nejr?zněj?ími vlivy a influencery, místo aby ?elil zápasu víry v sebe sama“.

Je?í? se k u?edník?m vrací a? později, kdy? se ocitnou v nesnázích a jsou zmítáni bou?í p?i plavbě p?es Galilejské jezero. Je to bou?e, která p?edstavuje v?echny lidské strachy a neschopnost rozpoznat sílu skrytou v k?ehkosti. P?esto i v těch nejtemněj?ích nocích je Je?í? nadějí, která nikdy nezklame a p?iná?í pokoj.

Kdy? pak Kristus vysvětluje hluboký význam rozmno?ení chleb? a ryb, význam pokrmu, který vede k vě?nému ?ivotu skrze dar sebe sama, mnozí z jeho u?edník? ho opou?tějí. V tu chvíli se Je?í? ptá Dvanácti, svých nejbli??ích následovník?: ?Chcete také odejít?“. A jeho otázka, vysvětlil otec Pasolini, není ironická ani vyděra?ská, proto?e Je?í? nepot?ebuje nějaká potvrzení, aby pokra?oval ve své cestě, a neztrácí směr své ?ivotní volby.

Naopak, jeho otázka je zrcadlem hluboké vnit?ní svobody, která se na cenu své touhy neptá nikoho jiného ne? sebe sama.

Tento aspekt, pokra?oval kazatel, je patrný i ve slovesných zp?sobech, které se v evangeliích opakují a v jejich? rámci dochází k postupnému posunu od rozkazovacího k podmiňovacímu, aby se do centra dostaly po?adavky volby, svobodné a vědomé lásky.

?Pán toti?,“ dodal otec Pasolini, ?nepo?aduje, aby jeho děti byly v?dy p?ipraveny a ochotny plnit jeho v?li; naopak, vyvolává v něm obavy, pokud tyto děti nemají svobodu projevovat své vlastní pocity a kon?í uzav?eny v ohradě zbyte?né samolibosti, jsou otroky sebe sama a o?ekávání druhých. Odvaha up?ímně vyjád?it svá p?ání naopak otevírá ?lověku cestu k lep?ímu ?ivotu a p?ibli?uje ho k Bo?ímu království. Proto?e pravda a láska se nepot?ebují vnucovat, ale umí ?ekat, a? věci dozrají, v plném p?ilnutí a svobodě, uzav?el kazatel Pape?ského domu

A právě tak Kristus zachraňuje svět.