Papežové a umění
Silvia Kritzenberger - Vatikán
Papežové vždy hráli důležitou roli při podpoře umění, zejména v období renesance a baroka. Velcí umělci té doby byli papeži pověřeni vytvořením mistrovských děl, která můžeme ve Vatikánu obdivovat dodnes. Například papež Julius II. pověřil Michelangela vymalováním Sixtinské kaple a Rafaela vymalováním slavných „sálů“, které nyní nesou jeho jméno. Papež Urban VIII. byl velkým mecenášem Berniniho, který nejen navrhl Svatopetrské náměstí, ale je také zodpovědný za bronzový baldachýn ve Svatopetrské bazilice. Svým mecenášstvím papežové významně ovlivnili dějiny umění a učinili z Říma centrum uměleckých inovací.
Papež František: umění, výraz krásy a lidskosti
Stejně jako jeho předchůdci si i papež František cení umění jako výrazu krásy a lidskosti. Opakovaně podporuje sociální umělecké projekty, zejména pro chudé. Jak František rád zdůrazňuje, umění je „univerzální jazyk, který je výzvou, inspiruje a povznáší lidi“. A tak například požádal umělce, s nimiž se setkal na Benátském bienále umění: „Představte si města, která na mapě ještě neexistují; města, kde nikdo není považován za cizince. Takže místo toho, abychom říkali 'všude cizinci', náš návrh zní: 'všude bratři a sestry'“ (proslov k umělcům, 28. dubna 2024).
Pavel VI.: Církev a umění v dialogu
Papež Pavel VI (1963-1978) se snažil dát nový impuls dialogu mezi církví a uměním. V roce 1964 pozval umělce do Sixtinské kaple, aby podpořil obnovení dialogu. Připomněl, že posláním církve je učinit neviditelné, nevyjádřitelné, a tedy Boží svět srozumitelnými. Umělci na jeho pozvání velkoryse reagovali a obohatili církev o nové umění. A tak z iniciativy Pavla VI, kterého si mnozí pamatují jen jako papeže, který zakázal antikoncepční pilulky, vzniklo v listopadu 1973 nové umělecké oddělení: Sbírka moderního a současného umění Vatikánských muzeí.
Benedikt XVI.: Nerozlučné pouto krásy, pravdy a víry
Papež Benedikt XVI (2005-2013) si velmi vážil umění, zejména klasické hudby, architektury a malířství. Jeho přístup byl silně charakterizován myšlenkou, že krása, pravda a víra jsou nerozlučně spjaty. Stejně jako Pavel VI. se i Benedikt zasazoval o obnovení dialogu mezi církví a umělci. V roce 2009 pozval řadu umělců na setkání do Vatikánu, aby posílil historické spojení mezi uměním a církví. Na památném setkání v Sixtinské kapli bavorský papež řekl: „Víra nic neubírá vašemu géniu ani vašemu umění: naopak, povznáší je a živí, povzbuzuje je, aby překročili práh a fascinovaně a s vnitřním pohnutím kontemplovali konečný a definitivní cíl, slunce, které nikdy nezapadá, slunce, které osvětluje přítomnost a činí ji krásnou.“ (Setkání s umělci, Sixtinská kaple, 21. listopadu 2009).
Jan Pavel II.: Umění, podstatná součást lidské existence
Jeho předchůdce Jan Pavel II(1978-2005) měl sám umělecké ambice, v mládí byl hercem a básníkem. Karol Wojtyła již v mládí psal básně a divadelní hry, které formovaly jeho zvláštní citlivost vůči umění a kultuře. Jeho„Dopis umělcům“ z roku 1999 je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších církevních dokumentů o umění v moderní době. Odráží se v něm jeho hluboká víra v sílu umění dotýkat se lidských srdcí a vést je blíže k Bohu. Jan Pavel II. byl papežem, který chápal umění jako podstatnou součást lidské existence a náboženské zkušenosti. Během svého pontifikátu se polský papež pravidelně setkával s umělci, podporoval umělecké iniciativy a zasazoval se o obnovu sakrálních uměleckých děl. Vatikán se za jeho působení stal významným centrem umění a kultury.