PODCAST: O významu Františkových ženských nominací
L´Osservatore Romano
Aniž by se jednalo o proklamativní prohlášení, sestra Simona Brambillová hned ve svém prvním oficiálním úkonu přechýlila svůj titul. Poté, co ji papež František 6. ledna jmenoval první ženou v čele vatikánského dikasteria, zatímco mnozí a mnohé na toto téma váhali, podepsala 10. ledna dokument, kde je pod jejím jménem prostý, ale výmluvný profesionální ženský rod: prefektka. Jediná mezi patnácti muži.
Mezi komentáři, úvahami a distancemi zaznamenanými o významu a „váze“ tohoto jmenování v církvi a v Dikasteriu pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, jehož byla navíc již od roku 2023 sekretářkou v němž byl ve stejné době jmenován viceprefektem kardinál Ángel Fernández Artime, se tak přirozeně prosadil podstatný fakt, a to právě onen podpis.
Protože ať se na to díváme z jakéhokoli úhlu pohledu, historický okamžik tu je: poprvé po dvou tisících letech přebírá žena ve vatikánské kurii tak významnou funkci, která byla dosud vyhrazena výlučně mužům.
První kroky a budoucí výzvy
Galaxie tohoto dikasteria je obrovská: více než 800 000 řeholníků a řeholnic, přičemž ženské komunity tvoří více než dvě třetiny.
Simona Brambilla se bude muset vypořádat s palčivými otázkami a lidskými obtížemi: úbytkem řeholního života v západním světě, sexuálním, mocenským a duchovním násilím a zneužíváním, vztahem mezi poslušností a autoritou, na jemné hranici mezi změnami a věrností... Její první opatření ve funkci prefektky se týká správcovství činnosti dvou řeholních institutů: kněžského Verbo Encarnado a jeho ženské větve Servidoras del Senor y de la Virgen de Matarà. Pro druhý jmenovaný institut byla papežskou delegátkou jmenována sestra Clara Echarte, 71letá španělská Dcera Ježíšova, a i to je další malá revoluce: dosud byli k pilotování otevřených krizí v kongregacích jmenováni pouze kněží. Ženy, ať už laičky nebo řeholnice, se účastnily jako vizitátorky nebo spolupracovnice.
Určité směry, jimiž se bude Brambillová ubírat, jsme mohli zahlédnout 10. ledna v sídle Unie vyšších představených ženských řeholí (UISG), kde se konalo shromáždění římských představených. Prefektka ve svém projevu zdůraznila, že synodalita je základním prvkem při budování církve schopné reagovat na současné výzvy. Uvedla, že duchovní autorita nesmí být vnímána jako moc a že je nezbytné, aby se řeholní společenství zavázala k nápravě a obnově takovýchto vztahů a vytvořila prostředí přijetí, podpory a vzájemného růstu. Poté vyzvala generální představené, aby zvážily potřebu revitalizace struktur, a na závěr vybídla k hlubšímu vzdělávání formátorek, zejména těch, které jsou povolány doprovázet mladé řeholnice.
Oddanost a odborné znalosti
Italka Simona Brambillová, narozená v roce 1965 v Monze, zasvětila velkou část svého života misijní činnosti a má za sebou významné zkušenosti z Mosambiku.
V roce 1986 vystudovala na zdravotní sestru a pracovala v nemocnici Leopolda Mandiče v Merate (Lecco). O dva roky později vstoupila do řádu Misionářek Consolata a v roce 1991 složila své první řeholní sliby. V roce 1998 získala licenciát z psychologie na Papežské gregoriánské univerzitě. Od roku 1999, po složení věčných slibů, byla zodpovědná za pastoraci mládeže ve studijním středisku Macua Xirima v mosambickém Maua. Poté v letech 2002-2006 vyučovala na Gregoriánském institutu psychologie a v roce 2008 získala doktorát z psychologie. V rámci své kongregace byla generální představenou do roku 2023. Poté následovala dráha v římské kurii na základě papežského jmenování: 8. července 2019 se spolu s dalšími šesti ženami stala členkou Dikasteria pro zasvěcený život. Byly to vůbec první ženy na těchto pozicích. V roce 2023 byla sekretářkou téhož dikasteria; v prosinci 2024 členkou řádné rady generálního sekretariátu synody; 6. ledna 2025 prefektkou.
Změna perspektivy
František zrychluje. Od jeho zvolení v roce 2013 až do roku 2023 se podíl žen na pozicích ve Svatém stolci a ve správě vatikánského státu zvýšil již z 19,2 % na 23,4 %.
Po jmenování Brambillové učinil papež v lednu druhý, zdánlivě nečekaný, ale přímočarý krok. Dne 19. ledna během rozhovoru v televizním pořadu „Che tempo che fa“ František na otázku, zda počítá s rolí žen v církvi budoucnosti, odpověděl bez obalu: „ale i současnosti“. A oznámil jmenování sestry Raffaelly Petriniové předsedkyní Governatorátu městského státu Vatikán, jehož je v současnosti generální sekretářkou, které proběhne v únoru s platností od 1. března, přičemž zdůraznil, že „ženy umí hospodařit lépe než my, muži“. Jmenování Petriniové, která se narodila v Římě v roce 1969 a patří k řádu eucharistických františkánek, představuje další historické prvenství. Role předsedy Governatorátu totiž vždy náležela kardinálovi, ale již jmenováním Petriniové sekretářkou Governatorátu v roce 2021 se tato řeholnice, označovaná za velmi diskrétní a velmi výkonnou, stala první ženou s nejvyšší administrativní funkcí ve Vatikánu. Její úloha bude zároveň manažerská: povinnosti guvernérky sahají od Vatikánských muzeí, zahrad, údržby budov, po smlouvy, platy, vztahy s dodavateli...
Když se Petriniová 4. ledna letošního roku v Římě účastnila kurzu pro profesory teologie, který pořádala Italská teologická asociace, hovořila o „humanistickém“ manažerství, manažerství „péče“, jehož cílem je vytvářet hodnoty i z morálního hlediska. Podle jejího názoru „ztráta smyslu lidské práce v hospodářských organizacích - církevních i jiných - představuje prvek hluboké krize, protože představuje také ztrátu smyslu života“. Z toho „vyplývá pojmová priorita práce před takzvaným kapitálem, který je vždy jen souborem nástrojů, jejichž prostřednictvím je člověk, „subjekt“ vlastní práce, schopen využívat prostředky, které má k dispozici, a přetvářet své okolí“.
Kombinace profesionality a povolání
Petriniová, která složila slavné sliby v roce 2007, vystudovala politologii se specializací na průmyslovou práci na univerzitě Luiss-Guido Carli v Římě. Poté získala doktorát ze sociálních věd na Papežské univerzitě svatého Tomáše Akvinského a magisterský titul v oboru organizačního chování na Barney School of Business na Hartfordské univerzitě v USA. V letech 2015 až 2019 vyučovala sociální nauku církve a sociologii zdravotnictví na Mezinárodním institutu pastorální teologie zdravotnictví Camillianum v Římě. V roce 2019 se stala řádnou profesorkou ekonomie blahobytu a sociologie ekonomických procesů na Fakultě sociálních věd Univerzity svatého Tomáše Akvinského. V červenci 2022 ji František také jmenoval členkou dikasteria pro biskupy a od té doby se účastní procesu volby nových diecézních pastýřů.
Znamení změny
Jmenování Simony Brambillové a Raffaelly Petriniové je nejen historicky prvním, ale i konkrétním krokem směrem k inkluzivnější církvi, kde kompetence a angažovanost začínají převažovat nad tradičními genderovými bariérami. Výzvou nyní bude dokázat, že tato změna není pouze symbolická, ale může vést k obnově ve vedení církevních institucí.
Po jmenování Brambillové prohlásila Véronique Margronová, řeholnice Milosrdných sester dominikánek a předsedkyně Konference francouzských řeholnic, v rozhovoru pro list „La Croix“, že pociťuje „úlevu“: „Nebylo normální, že ve Vatikánu neměla žádná žena takovou zodpovědnost“.