MAP

Setkání kardinála Czernyho se syrskými uprchlíky v Kfardlakosu v severním Libanonu Setkání kardinála Czernyho se syrskými uprchlíky v Kfardlakosu v severním Libanonu 

Kardinál Czerny a syrští uprchlíci v severním Libanonu

Kardinál Czerny věnoval během své mise v Libanonu čas návštěvě uprchlického tábora v Kfardlakosu u Tripolisu. Na tomto území se nacházejí stany a malé stavby poskytující minimální přístřeší syrským uprchlíkům, kterým Caritas poskytuje humanitární pomoc a také mobilní zdravotní kliniku.

Salvatore Cernuzio, Vatican News, Kfardlakos, Libanon

Uprchlický tábor 004 pro syrské uprchlíky ve vesnici Kfardlakos v okrese Zgharta na severu Libanonu je jedním z padesáti táborů rozesetých po celé zemi. Jedenáct let po útěku ze Sýrie, kde je život ještě těžší, zde 125 lidí, 25 rodin a více než 60 nezletilých, stále zápasí v obtížných životních podmínkách. Kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje, si přál navštívit toto místo během své mise v Libanonu.

Kardinál Czerny na návštěvě u uprchlíků v táboře
Kardinál Czerny na návštěvě u uprchlíků v táboře

Děti na ulicích

Problém je složitý a je zde také blokování humanitárních koridorů ze strany evropských vlád. Také dotace OSN nejsou schopny pokrýt potřeby lidí. Každý získaný dolar spolknou dluhy, které rodiny hromadí v okolních obchodech na nákup potravin a dalšího zboží. Tisíc, patnáct set, dva tisíce dolarů. „Dluhy, to je to, co máme. Nic jiného,“ říká padesátiletý Fteim, Syřan z Hany, který je v Libanonu od vypuknutí války v roce 2011. Vypráví během rozhovoru s kardinálem ve stanu, kam zatéká déšť: „Vodu máme všude, nahoře i dole, ale ne na to, abychom se umyli. Naše děti jsou špinavé, nemají čisté oblečení a nechodí do školy, protože nesmějí nastoupit do autobusů“. Děti jsou posílány pracovat na pole nebo prodávat balíčky kapesníků na ulici.

Jeden z přístřešků v uprchlickém táboře
Jeden z přístřešků v uprchlickém táboře

Hlad a zima

„Máme hlad a nic nemáme,“ opakuje shawish, místní vůdce. „Za chvíli začne ramadán, chceme ten měsíc pořádně prožít.“ "Děti těžce nesou zimu, jsou nemocné," vysvětluje další žena. „Můj syn tuhle viděl v telefonu dítě, které jedlo maso. Velmi se rozzlobil...“ Všichni křičí, jako by chtěli přehnat své požadavky, aby v nejbližší době vůbec něco dostali.

Dospělí pláčou, děti se usmívají. Zkoušejí zpívat a zdravit se italsky s otcem Michelem Abboudem, karmelitánským prezidentem Caritas Libanon. Chodí za kardinálem po táboře a zvědavě pozorují tohoto vysokého muže v červené čapce a s dřevěným pektorálem s hřebíkem. Celou dobu křičí a hrají si, s oblečením, které jim nepasuje, bez hraček, ale používají vše, co najdou na zemi.

Uprchlický tábor 004 v Kfardlakosu v severním Libanonu
Uprchlický tábor 004 v Kfardlakosu v severním Libanonu

Mobilní klinika pro ženy

Některé matky jsou velmi mladé. Ženy tvoří polovinu populace a z náboženských důvodů nechodí do zdravotnických center, pokud je nedoprovází manžel nebo otec. Caritas proto zřídila mobilní kliniku: na voze je lékárna, kde se měří krevní tlak a distribuují léky. V jedné z „místností“, malém kamenném tunelu, vlhkém a studeném, který slouží jako lékařská ordinace, si lékaři Dalia a Pierre zřídili lůžko a přenosný ultrazvukový přístroj. "Denně navštívíme nejméně padesát lidí a 10-15 případů je těhotenských," vysvětlují. Stejnou službu poskytuje místní Caritas prostřednictvím jedenácti mobilních jednotek v ostatních uprchlických táborech a pro Libanonce v nejchudších vesnicích. Neexistují žádné priority ani preference, pouze naléhavé případy.

Kardinál Czerny hovoří s lékaři v táboře
Kardinál Czerny hovoří s lékaři v táboře

Fteima ukazuje svůj „domov“

V táboře 004 Kfardlakos je nouze nepřetržitá: někdy kvůli infekcím, nedostatku vody a elektřiny, ale hlavně kvůli nedostatku jídla a nemožnosti žít v kamenné buňce se sedmi, osmi nebo dokonce deseti lidmi - jako tomu bylo za války - s koberci na podlaze a stěnách a malou kuchyňkou za závěsem, která slouží i jako šatník.

"Pojďte, ukážu vám to," vyzývá stále Fteima a zve kardinála a delegaci do svého "domova". Gesty rukou ukazuje stísněný prostor, nemocného manžela, tříletého vnuka spícího pod dvěma dekami: "Právě nám přinesli deky z Caritas, ale podívejte se sem - říká a ukazuje na 'kuchyň' - tady nic není." Žena s pláčem tiskne čelo na ruku kardinála, který ji objímá a sklání hlavu k jejímu závoji. K objetí se přidává i manžel a také sedmatřicetiletý Mohamed, který se náhle objevil. Křičel, že má sedm dětí a potřebuje zákrok. Pláče jasnýma, téměř skelnýma očima, které vynikají na pozadí jeho tmavé pleti. Usmívá se se zuby, které se zdají být slepené, což je známka toho, že jeho tělo nepřijímá dostatek tekutin. Přikývne, když mu otec Abboud vysvětluje, že musí zavolat na linku pomoci Caritas, aby se zaregistroval a dostal pomoc, ale pak sleduje všechny kněze a šeptá, aby mu dali nějaké peníze.

Společně s uprchlíky
Společně s uprchlíky

Naděje na návrat do Sýrie

Přáním všech je vrátit se domů do Sýrie: "Chceme, aby se život vrátil do starých kolejí," říká shawish. Problém je, že „v Sýrii nic není“. Nikdo nešel situaci prověřit a panují obavy, že se "nová situace" může změnit a stát se horší než to, před čím utekli. Mezitím Libanonci, které tíží hospodářská krize, klesající mzdy a nedostatek práce, už nemohou uživit jeden a půl milionu lidí na svém území. Nekonečný koloběh. „Když nám někdo zaručí dům v Sýrii, můžeme se vrátit,“ říkají. „Pomozte nám,“ křičí. A vyjadřují poděkování za přítomnost tak váženého hosta v táboře. „Baba František!“ - „Ne, to není papež František. Je to jeden z jeho spolupracovníků,“ opravuje ho kněz.

„Papež pláče s vámi“

„Poznali jsme vás, nasloucháme vám a sdílíme vaši naději na návrat domů, do Sýrie,“ prohlásí kardinál Czerny. "Papež je rád, že jsem tady mezi vámi. Pláčeme nad vaším utrpením. Papež pláče s vámi, má vás rád.“ Na zpáteční cestě do Harissy komentuje návštěvu: „Nemám slov poté, co jsem viděl život žitý na hranici možností. Podmínky jsou nemožné, lidé bojují o přežití, chtějí se vrátit domů, ale vědí, že v Sýrii je to těžké. Ve skutečnosti tam už žádný domov není.“

Ž&ܳٱ;&ܳٱ;
Ž&ܳٱ;&ܳٱ;

 

 

24. února 2025, 10:40