Kardinál Czerny a syr?tí uprchlíci v severním Libanonu
Salvatore Cernuzio, Vatican News, Kfardlakos, Libanon
Uprchlický tábor 004 pro syrské uprchlíky ve vesnici Kfardlakos v okrese Zgharta na severu Libanonu je jedním z padesáti tábor? rozesetých po celé zemi. Jedenáct let po útěku ze Sýrie, kde je ?ivot je?tě tě??í, zde 125 lidí, 25 rodin a více ne? 60 nezletilých, stále zápasí v obtí?ných ?ivotních podmínkách. Kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje, si p?ál nav?tívit toto místo během své mise v Libanonu.
Děti na ulicích
Problém je slo?itý a je zde také blokování humanitárních koridor? ze strany evropských vlád. Také dotace OSN nejsou schopny pokrýt pot?eby lidí. Ka?dý získaný dolar spolknou dluhy, které rodiny hromadí v okolních obchodech na nákup potravin a dal?ího zbo?í. Tisíc, patnáct set, dva tisíce dolar?. ?Dluhy, to je to, co máme. Nic jiného,“ ?íká padesátiletý Fteim, Sy?an z Hany, který je v Libanonu od vypuknutí války v roce 2011. Vypráví během rozhovoru s kardinálem ve stanu, kam zatéká dé??: ?Vodu máme v?ude, naho?e i dole, ale ne na to, abychom se umyli. Na?e děti jsou ?pinavé, nemají ?isté oble?ení a nechodí do ?koly, proto?e nesmějí nastoupit do autobus?“. Děti jsou posílány pracovat na pole nebo prodávat balí?ky kapesník? na ulici.
Hlad a zima
?Máme hlad a nic nemáme,“ opakuje shawish, místní v?dce. ?Za chvíli za?ne ramadán, chceme ten měsíc po?ádně pro?ít.“ "Děti tě?ce nesou zimu, jsou nemocné," vysvětluje dal?í ?ena. ?M?j syn tuhle viděl v telefonu dítě, které jedlo maso. Velmi se rozzlobil...“ V?ichni k?i?í, jako by chtěli p?ehnat své po?adavky, aby v nejbli??í době v?bec něco dostali.
Dospělí plá?ou, děti se usmívají. Zkou?ejí zpívat a zdravit se italsky s otcem Michelem Abboudem, karmelitánským prezidentem Caritas Libanon. Chodí za kardinálem po tábo?e a zvědavě pozorují tohoto vysokého mu?e v ?ervené ?apce a s d?evěným pektorálem s h?ebíkem. Celou dobu k?i?í a hrají si, s oble?ením, které jim nepasuje, bez hra?ek, ale pou?ívají v?e, co najdou na zemi.
Mobilní klinika pro ?eny
Některé matky jsou velmi mladé. ?eny tvo?í polovinu populace a z nábo?enských d?vod? nechodí do zdravotnických center, pokud je nedoprovází man?el nebo otec. Caritas proto z?ídila mobilní kliniku: na voze je lékárna, kde se mě?í krevní tlak a distribuují léky. V jedné z ?místností“, malém kamenném tunelu, vlhkém a studeném, který slou?í jako léka?ská ordinace, si léka?i Dalia a Pierre z?ídili l??ko a p?enosný ultrazvukový p?ístroj. "Denně nav?tívíme nejméně padesát lidí a 10-15 p?ípad? je těhotenských," vysvětlují. Stejnou slu?bu poskytuje místní Caritas prost?ednictvím jedenácti mobilních jednotek v ostatních uprchlických táborech a pro Libanonce v nejchud?ích vesnicích. Neexistují ?ádné priority ani preference, pouze naléhavé p?ípady.
Fteima ukazuje sv?j ?domov“
V tábo?e 004 Kfardlakos je nouze nep?etr?itá: někdy kv?li infekcím, nedostatku vody a elekt?iny, ale hlavně kv?li nedostatku jídla a nemo?nosti ?ít v kamenné buňce se sedmi, osmi nebo dokonce deseti lidmi - jako tomu bylo za války - s koberci na podlaze a stěnách a malou kuchyňkou za závěsem, která slou?í i jako ?atník.
"Poj?te, uká?u vám to," vyzývá stále Fteima a zve kardinála a delegaci do svého "domova". Gesty rukou ukazuje stísněný prostor, nemocného man?ela, t?íletého vnuka spícího pod dvěma dekami: "Právě nám p?inesli deky z Caritas, ale podívejte se sem - ?íká a ukazuje na 'kuchyň' - tady nic není." ?ena s plá?em tiskne ?elo na ruku kardinála, který ji objímá a sklání hlavu k jejímu závoji. K objetí se p?idává i man?el a také sedmat?icetiletý Mohamed, který se náhle objevil. K?i?el, ?e má sedm dětí a pot?ebuje zákrok. Plá?e jasnýma, témě? skelnýma o?ima, které vynikají na pozadí jeho tmavé pleti. Usmívá se se zuby, které se zdají být slepené, co? je známka toho, ?e jeho tělo nep?ijímá dostatek tekutin. P?ikývne, kdy? mu otec Abboud vysvětluje, ?e musí zavolat na linku pomoci Caritas, aby se zaregistroval a dostal pomoc, ale pak sleduje v?echny kněze a ?eptá, aby mu dali nějaké peníze.
Naděje na návrat do Sýrie
P?áním v?ech je vrátit se dom? do Sýrie: "Chceme, aby se ?ivot vrátil do starých kolejí," ?íká shawish. Problém je, ?e ?v Sýrii nic není“. Nikdo ne?el situaci prově?it a panují obavy, ?e se "nová situace" m??e změnit a stát se hor?í ne? to, p?ed ?ím utekli. Mezitím Libanonci, které tí?í hospodá?ská krize, klesající mzdy a nedostatek práce, u? nemohou u?ivit jeden a p?l milionu lidí na svém území. Nekone?ný koloběh. ?Kdy? nám někdo zaru?í d?m v Sýrii, m??eme se vrátit,“ ?íkají. ?Pomozte nám,“ k?i?í. A vyjad?ují poděkování za p?ítomnost tak vá?eného hosta v tábo?e. ?Baba Franti?ek!“ - ?Ne, to není pape? Franti?ek. Je to jeden z jeho spolupracovník?,“ opravuje ho kněz.
?Pape? plá?e s vámi“
?Poznali jsme vás, nasloucháme vám a sdílíme va?i naději na návrat dom?, do Sýrie,“ prohlásí kardinál Czerny. "Pape? je rád, ?e jsem tady mezi vámi. Plá?eme nad va?ím utrpením. Pape? plá?e s vámi, má vás rád.“ Na zpáte?ní cestě do Harissy komentuje náv?těvu: ?Nemám slov poté, co jsem viděl ?ivot ?itý na hranici mo?ností. Podmínky jsou nemo?né, lidé bojují o p?e?ití, chtějí se vrátit dom?, ale vědí, ?e v Sýrii je to tě?ké. Ve skute?nosti tam u? ?ádný domov není.“
