杏MAP导航

Vatican News

Blahoslavená Terezie od svatého Augustina a patnáct dru?ek z ?ádu bosých karmelitánek z Compiègne, které byly zabity in odium fidei během Francouzské revoluce, jsou nyní svaté. Stanovil to pape? Franti?ek během dne?ní audience udělené kardinálovi prefektovi Marcellu Semerovi, p?i ní? také pově?il Dikasterium pro svato?e?ení, aby vyhlásilo dekrety týkající se blaho?e?ení dvou mu?edník?: mu?edníka komunismu, arcibiskupa Eduarda Profittlicha, a mu?edníka nacismu, kněze Elia Cominiho. Ctihodnými se stali rovně? Bo?í slu?ebníci Áron Márton, rumunský biskup, Giuseppe Maria Leone, italský kněz, a Pierre Goursat, francouzský laik.

Terezie od svatého Augustina a patnáct dru?ek, bosých karmelitánek, z Compiègne

Po schválení kladných hlas? ?ádného zasedání kardinál? a biskup?, ?len? dikasteria, se proto pape? rozhodl roz?í?it na v?eobecnou církev kult blahoslavené Terezie od svatého Augustina (rozené Marie Magdaleny Claudie Lidoinové) a jejích patnácti spole?nic bosých karmelitánek z Compiègne, které utrpěly mu?ednickou smrt 17. ?ervence 1794 v Pa?í?i (Francie), tím, ?e je p?ímo zapsal do katalogu svatých. V jejich p?ípadě byl pou?it postup ekvipolentní kanonizace, praxe iniciovaná Benediktem XIV. a spo?ívající v tom, ?e pape? dekretem roz?í?í kult dosud nekanonizovaného Bo?ího slu?ebníka na celou církev.

Komunita v Compiègne byla padesátým t?etím zalo?ením ?ádu ve Francii, k němu? do?lo po p?íchodu blahoslavené Any de Jesus, ?a?ky svaté Terezie z Avily, do této země. Po vypuknutí revoluce se do klá?tera vydali ?lenové místního výboru pro ve?ejné blaho, aby p?iměli ?eholnice k zanechání ?eholního ?ivota. Ty to odmítly, a kdy? - mezi ?ervnem a zá?ím 1792 - p?ibývalo epizod násilí, po vnuknutí p?evorky, sestry Terezie od svatého Augustina, se v?echny nabídly Bohu jako obě?, aby církev a stát dosáhly pokoje.

Byly vyhnány z klá?tera, odlou?eny a p?evle?eny do civilního oděvu a pokra?ovaly v ?ivotě modlitby a pokání, i kdy? byly rozděleny do ?ty? skupin v r?zných ?ástech Compiègne, ale spojeny korespondencí pod vedením p?edstavené. Po odhalení a udání byly 24. ?ervna 1794 p?evezeny do Pa?í?e a uvězněny ve věznici Conciergerie, kde se nacházelo také mnoho kně?í, ?eholník? a ?eholnic odsouzených k smrti.

Karmelitánské ?eholnice byly ve svém vězení rovně? p?íkladné. Dne 17. ?ervence, den po svátku Panny Marie Karmelské, který ve vězení oslavily jásavými chvalozpěvy, bylo těchto ?estnáct ?en odsouzeno revolu?ním soudem k trestu smrti mimo jiné za ?fanatismus“ v souvislosti s jejich vroucí úctou k Nejsvětěj?ím Srdcím Je?í?e a Marie.

Kdy? byli rozesazeny do dvou voz? a vedeny na popravu, zpívaly ?almy, a kdy? do?ly k patě gilotiny, zaintonovaly Veni creator a obnovovaly postupně své sliby. Jejich těla byla poh?bena v hromadném hrobě spolu s těly dal?ích odsouzenc? na místě, které se stalo dne?ním h?bitovem Picpus, kde jejich mu?ednickou smrt p?ipomíná pamětní deska. Svatý Pius X. je 27. května 1906 blaho?e?il v bazilice svatého Petra.

Blahoslavený Eduard Profittlich, mu?edník komunismu

Během té?e audience pape? Franti?ek rovně? pově?il dikasterium, aby vyhlásilo dekret o mu?ednické smrti Bo?ího slu?ebníka Eduarda Profittlicha z Tovary?stva Je?í?ova, titulárního arcibiskupa Adrianopole a apo?tolského administrátora Estonska. Narodil se 11. zá?í 1890 v Birresdorfu v Německu a zem?el 22. února 1942 ex aerumnis carceris (v d?sledku utrpení ve vězení) v Kirově (Rusko).

Vyr?stal v po?etné rolnické rodině, po ukon?ení klasických studií v roce 1912 vstoupil do seminá?e v Trevíru, ale ji? následujícího roku, p?itahován spiritualitou jezuit?, byl p?ijat do jejich noviciátu v nizozemském Heerenbergu. Po vypuknutí první světové války byl povolán zpět do německé armády a za?azen do zdravotnické slu?by. Po válce pokra?oval ve studiu filozofie a teologie a 27. srpna 1922 se stal knězem. Byl vyslán do Polska, kde na Jagellonské univerzitě v Krakově získal doktorát z filozofie a doktorát z teologie. Poté byl v rámci východní misie Tovary?stva Je?í?ova vyslán do Estonska a do jeho pastora?ní pé?e byla svě?ena farnost svatých apo?tol? Petra a Pavla v Tallinnu. Dne 11. května 1931 jej Pius XI. jmenoval apo?tolským administrátorem Estonska, kde Profittlich svou prací významně podpo?il rozvoj místní k?es?anské komunity. V listopadu 1936 jej Pius XI. jmenoval titulárním arcibiskupem v Adrianopoli a v prosinci následujícího roku p?ijal biskupské svěcení. Po sovětské invazi do Estonska 17. ?ervna 1940 byli témě? v?ichni kně?í zat?eni: Profittlich se mohl vrátit dom?, ale rozhodl se z?stat v Estonsku se svými vě?ícími. Dne 27. ?ervna 1941 byl zat?en a deportován do ruského Kirova, kde byl podroben ?etným mu?ením, na ně? reagoval prohlá?ením, ?e jeho jediným posláním byla nábo?enská výchova jemu svě?ených vě?ících. Byl odsouzen k trestu smrti, ale je?tě p?ed jeho vykonáním zem?el na následky utrpení z věznění.

Blahoslavený Elia Comini, mu?edník nacisticko-fa?istického re?imu

Dal?ím dekretem týkajícím se mu?ednictví je dekret o Bo?ím slu?ebníku Eliovi Cominim, salesiánském knězi, který se narodil 7. května 1910 v Calvenzano di Vergato (Itálie) a byl zabit in odium fidei 1. ?íjna 1944 v Pioppe di Salvaro (Itálie).

Comini se narodil ve skromné rodině a nav?těvoval ?kolu dědic? Dona Boska ve Finale Emilia, kde dozrál ke svému povolání. V roce 1926 po noviciátu slo?il první sliby a byl poslán na dokon?ení studií do Turína Valsalice a na Milánskou státní univerzitu. Dne 16. b?ezna 1935 byl vysvěcen na kněze a věnoval se výchově mláde?e v salesiánských ?kolách v Chiari a Trevigliu, kde se stal také ?editelem.

Ka?dý rok trávil prázdniny u své staré matky a pomáhal v pastora?ní slu?bě fará?i ve vesnici Salvaro, kde jeho rodina ?ila. Je?tě v létě 1944 se tam tento Bo?í slu?ebník vypravil, p?esto?e se oblast nacházela v centru boj?, do nich? se zapojila německá i spojenecká vojska a partyzánské skupiny.

V tomto vále?ném kontextu Don Elias spolu s fará?em za?ídil p?ijetí několika vysídlených rodin, které na?ly úto?i?tě ve farnosti svatého Michala v Salvaru. Spolupracoval s nimi mladý dehonianský kněz, otec Martino Capelli, s ním? si otec Elia dob?e rozuměl.

Kdy? se oblastí Monte Sole prohnali vojáci SS, otec Comini p?i?el obyvatelstvu na pomoc, poh?bil mrtvé a ukryl asi sedmdesát lidí v místnosti vedle sakristie. Na ?ádost skupiny partyzán? slou?il zádu?ní m?i za některé jejich kamarády, kte?í padli v boji. Dne 29. zá?í 1944, po masakru spáchaném nacisty v nedaleké lokalitě zvané ?Creda“, spěchal slu?ebník Bo?í spolu s otcem Cappellim p?inést útěchu umírajícím. Po p?íjezdu byl obviněn udava?em z toho, ?e je partyzánským ?pionem, byl uvězněn a donucen nosit munici. Nakonec byl spolu s otcem Cappellim a asi stovkou dal?ích vězň?, v?etně t?í dal?ích kně?í, p?evezen do stáje v Pioppe di Salvaro, kde byl svědkem ?etných násilností páchaných úto?níky, v?dy p?ipraven utě?it, poskytnout útěchu a zpovědní slu?bu.

P?i neúspě?ných pokusech o zprost?edkování, jimi? se ho několik stran sna?ilo zachránit, byl slu?ebník Bo?í 1. ?íjna 1944 ve?er spolu s otcem Cappellim a skupinou dal?ích lidí pova?ovaných za ?neschopné práce“ zabit, p?esto?e byl v dobré fyzické kondici. Během popravy asi ?ty?iceti lidí, kte?í byli zast?eleni kulometem, chránilo tělo otce Cominiho jednoho ze t?í p?e?iv?ích, kte?í p?e?ili událost, je? se stala známou jako masakr v Pioppe di Salvaro. Tento p?e?iv?í, rozhodující svědek těchto událostí, p?ispěl k tomu, aby se vědělo o mu?ednické smrti Bo?ího slu?ebníka, jeho? tělo bylo stejně jako těla ostatních obětí rozptýleno ve vodách ?eky Reno.

Ctihodní Áron Márton, Giuseppe Maria Leone a Pierre Goursat

Pokud jde o slu?ebníky Bo?í, kte?í se stali ctihodnými, byli to Áron Márton, biskup z Alby Iulie, který se narodil 28. srpna 1896 v Csíkszentdomokos (dnes Rumunsko) a zem?el 29. zá?í 1980 v Albě Iulii (Rumunsko); Giuseppe Maria Leone, ?eholník z Kongregace Nejsvětěj?ího Vykupitele, který se narodil 23. května 1829 v Casaltrinitě (dnes Trinitapoli, Itálie) a zem?el 9. srpna 1902 v Angri (Itálie), a Pierre Goursat, zasvěcený laik, který se narodil 15. srpna 1914 v Pa?í?i (Francie) a zem?el tamté? 25. b?ezna 1991.

Áron Márton bojoval v první světové válce, ne? se stal knězem, a věnoval se také pedagogické ?innosti. Jako biskup v Alba Iulii pe?oval o upevňování vazeb mezi duchovními, rozdělenými válkou a rasovou nenávistí. V letech druhé světové války otev?eně vystupoval proti nacistickým rasovým zákon?m a staral se o uprchlíky, vyhnance a ?idy. V povále?ném období byla jeho pastora?ní ?innost zamě?ena na ochranu víry p?ed náporem rumunských komunist?, kte?í mimo jiné utla?ovali ma?arskou men?inu v Sedmihradsku. V roce 1949 byl zat?en, souzen a odsouzen k tě?kému ?alá?i a nuceným pracím. Velmi trpěl i fyzicky a poté, co 2. dubna 1980 opustil vedení své diecéze, proto?e onemocněl rakovinou, o několik měsíc? později zem?el.

Giuseppe Maria Leone studoval v seminá?i i p?es odpor svého otce a po noviciátu u redemptorist? slo?il v roce 1851 ?eholní sliby. Po p?sobení ve Vallo della Lucania a Angri se vrátil do rodného města, kdy? byly ?eholní ?ády v roce 1860 zru?eny, a ve spolupráci s místním klérem vykonával plodný apo?tolát. Stal se kazatelem a zpovědníkem a pobýval v blízkosti rodin posti?ených epidemií cholery, která se v roce 1867 roz?í?ila mezi obyvatelstvem. V roce 1880, kdy bylo mo?né vrátit se k ?eholnímu ?ivotu, se vrátil do komunity redemptorist? v Angri a ujal se r?zných úkol?, věnoval se také vydávání a p?etiskování některých svých děl o askezi a spiritualitě. Vynikal jako zpovědník, duchovní v?dce a kazatel duchovních cvi?ení pro kněze, seminaristy a ?eholnice, ?ím? významně p?ispěl k obnově ?eholního ?ivota a duchovnímu r?stu i laických vě?ících. Jeho zdraví bylo chatrné, po?átkem roku 1902 se jeho stav zhor?il a o několik měsíc? později zem?el.

Pierre Goursat pro?il tě?ké dětství kv?li psychicky naru?enému otci, který rodinu opustil. Jako zasvěcený laik vyvíjel intenzivní ?innost ve francouzském kulturním prost?edí a po sblí?ení s otcem se stále více zajímal o chudé a tělesně i du?evně strádající lidi, věnoval se p?edev?ím mladým lidem ohro?eným drogami a kriminalitou, a to a? do té míry, ?e některé z nich p?ijal obytnou lo? Péniche. Zalo?il několik modlitebních skupin, které nazval ?Emmanuel“, a po?ádal pro ně forma?ní setkání ve svatyni Nejsvětěj?ího srdce Je?í?ova v Paray-Le-Monial. Místní biskup svě?il pé?i o tuto svatyni právě spole?enství Emmanuel, které z ní vytvo?ilo významné centrum spirituality. Po srde?ním infarktu v roce 1985 se rozhodl odejít z vedení komunity a poslední ?ást svého ?ivota strávil v ústraní a modlitbě v postoji d?věryplného odevzdání se Bohu.