B?h si p?eje, abych z?stal
Kdo v?ak byl Eduard Profittlich? Narodil se roku 1890 v Porýní-Vestfálsku, v nevelké vísce trevírské diecéze. Rodi?e pracovali v zemědělství, ale dali syna na soukromá studia a později vyslali do lycea, i kdy? to znamenalo, ?e se ji? dom? nevrátí. Po gymnaziálních studiích vstoupil Eduard do seminá?e, ?ím? mo?ná následoval p?íklad svého bratra Petera, jezuitského misioná?e v Brazílii. Noviciát v Tovary?stvu Je?í?ovu a studia trávil v Nizozemsku a Německu, kde byl jeho spolu?ákem pozděj?í známý jezuitský teolog a filosof Erich Przywara, během první světové války pracoval v belgické vojenské nemocnici. Kně?ské svěcení p?ijal v srpnu roku 1922 a poté studoval v Krakově (1922-1924). V Polsku také za?al pastora?ně p?sobit a tento ?as lze ozna?it za dobu dozrávání, po ní? slo?il slavné sliby (1930). V květnu 1931 pape? Pius XI. jmenoval Eduarda Profittlicha apo?tolským administrátorem Estonska, které bylo z katolického hlediska misijním územím, vysvětluje postulátorka Profittlichovy beatifika?ní kauzy, estonská katolická filosofka Marge Paasová:
“V roce 1930 mělo Estonsko jedno jediné – polské – katolické spole?enství a jediného kněze. Otec Profittlich velice realisticky odhadl, co vě?ící pot?ebují. Kup?íkladu pochopil, ?e katolíci nemají ?ádné modlitební knihy a pou?ívají velice staré bible, vět?inou luteránské. Zamiloval se do Estonska, nau?il se jeho slo?itý jazyk a v roce 1935 p?ijal estonské státní ob?anství”.
O rok později byl jmenován titulárním biskupem Adrianopole a poté, 27. prosince 1936, p?ijal biskupské svěcení v tallinské katedrále sv. Petra a Pavla. Pro tamní katolíky se tehdy jednalo o jednu z nejd?le?itěj?ích událostí, jeliko? se stal prvním estonským biskupem od 17. století. Za sv?j hlavní úkol Profittlich pova?oval obrodu katolické církve v Estonsku, co? také úspě?ně a za velice krátkou dobu u?inil. Po podpisu smlouvy Molotov-Ribbentrop ov?em estonská území p?ipadla Sovětskému svazu, co? v ?ervnu 1940 vedlo k sovětské okupaci Estonska. Nez?stalo jen u politických změn, nýbr? sovětská nadvláda byla samoz?ejmě spojena s masivní protinábo?enskou propagandou a zásahem do ?ivota církví a místních nábo?enských sdru?ení.
“Arcibiskup Profittlich měl mo?nost opustit Estonsko a vrátit se do Německa. Obrátil se kv?li tomu do ?íma s prosbou o radu, ale Pius XII. mu odpověděl, a? jedná tak, jak to po něm ?ádá B?h. Profittlich jako hluboce duchovní ?lověk se za celou věc dlouze modlit a dospěl k tomu, ?e z?stane v Estonsku, a?koli p?esně věděl, jaký bude jeho osud. V posledním dopise rodině – z 8. února 1941, tedy krátce p?ed zat?ením, popisuje, nakolik jej tě?í, ?e mohl z?stat v Estonsku. Slu?bu svému lidu a? do konce toti? pova?uje za jasnou Bo?í v?li: »Kdy? mi bylo kone?ně z?ejmé, ?e mám z?stat, naplnilo mne to ?těstím natolik, ?e jsem se na znamení radosti a vděku pomodlil Te Deum«, vyznává se. A poté doplňuje pozoruhodnou větu »M?j ?ivot – a pokud to tak má být – i smrt budou ?ivotem a smrtí pro Krista«.
Profittlichova k?í?ová cesta za?ala o p?lnoci 27. ?ervna 1941, kdy? ho NKVD zatkla v jeho bytě, pokra?uje Marge Paasová.
“Po?ádal, aby mohl jít naposledy do katedrály, a ru?tí vojáci mu to povolili. Tam se je?tě p?ed svatostánkem modlil, ne? opustil Estonsko. Rusové jej odvezli do sibi?ského Kirova a obvinili z kontrarevolu?ní ?innosti. P?i procesu odmítal jakékoli na??ení ze ?pioná?e a prohla?oval, ?e byl pouze biskupem, pastý?em své farnosti. Je?tě ne? mohl být vykonán rozsudek, který ukládal trest smrti, arcibiskup Profittlich zem?el na následky podmínek v sibi?ském vězení, které byly v zimě neskute?ně kruté.”
Teplota v Kirově dosahovala i minus padesáti stupň?, a proto mnozí vězni umírali hladem a zimou. Tělo Bo?ího slu?ebníka Eduarda Profittlicha bylo 22. února 1942 vhozeno do spole?ného hrobu. V Estonku, kde se dvě t?etiny obyvatelstva nehlásí k ?ádnému nábo?enství a pok?těno je méně ne? ?est tisíc obyvatel, se nicméně roz?í?ila jistá úcta k tomuto německému mu?edníkovi, uzavírá postulátorka. Pape? Franti?ek se s kauzou svého spolubratra seznámil p?i apo?tolské cestě do pobaltských zemí v zá?í 2018 a v tallinské katedrále setrval v modlitbě p?ed jeho pamětní deskou (L´Osservatore Romano, 23.2.2020, Vatican News).
(jag)
