杏MAP导航

Milí poslucha膷i, také jste u啪 n臎kdy sami za啪ili, 啪e n臎kte艡í básníci jsou schopni jedním jediným ver拧em anebo jednou jedinou v臎tou zachytit a vyjád艡it podstatu a hloubku n臎jaké 啪ivotní situace nebo p艡íb臎hu lépe ne啪 stohy knih a u膷ených traktát暖? 沤e se ona jedna v臎ta nebo jeden ver拧 n臎jakým zvlá拧tním zp暖sobem propojí a zarezonuje s na拧í zku拧eností, která je jinak slovy velmi t臎啪ko popsatelná? 沤e v tom jediném ver拧i jako by ona 膷asto velmi nejednozna膷ná a nesnadno definovatelná pára na拧ich my拧lenek, pro啪itk暖 a pocit暖 náhle zkondenzovala v 膷istou vodu 鈥� vodu, ve které je mo啪né na chvíli zahlédnout hlubinnou pravdu skute膷nosti a na拧í zku拧enosti?

U啪 více ne啪 dvacet let se mi tímto zp暖sobem 鈥� zejména v souvislosti s velikono膷ními svátky a celou dobou velikono膷ní 鈥� stále znovu a znovu vybavuje jeden krátký ver拧 膷eského básníka a hudebníka Pavla Zají膷ka z jeho básn臎 New York 鈥� Praha 鈥� Pa艡í啪, která byla pozd臎ji i nádherným zp暖sobem Zají膷kovou hudební skupinou DG 307: 鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥� V tomto krátkém ver拧i jako by se pro mne zkoncentroval a vypov臎d臎l celý velikono膷ní p艡íb臎h uk艡i啪ování, smrti a zmrtvýchvstání Je啪í拧e Krista, p艡íb臎h, který je jádrem ve拧keré k艡es钮anské víry, p艡íb臎h, jeho啪 tajemství a hloubka jsou tak nezm臎rné, 啪e kdykoliv o n臎m uva啪ujeme a mluvíme, tak se 鈥� stejn臎 jako auto艡i evangelií 鈥� dostáváme na hranice na拧eho jazyka a p艡edstavivosti. 鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥� Kdykoliv si na tento ver拧 vzpomenu, okam啪it臎 se mi vybaví p艡íb臎h onoho velikono膷ního rána z Janova evangelia, kdy Marie Magdalská p艡i拧la k Je啪í拧ov臎 hrobu a nalezla ho prázdný. V evangeliu 膷teme:

P艡itom se naklonila do hrobu a spat艡ila dva and臎ly v bílém rouchu, sedící na míst臎, kde p艡edtím le啪elo Je啪í拧ovo t臎lo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: 鈥濸ro膷 plá膷e拧? 鈥� Odpov臎d臎la jim: 鈥濷dnesli mého Pána a nevím, kam ho polo啪ili.鈥� Po t臎ch slovech se obrátila a spat艡ila za sebou Je啪í拧e; ale nepoznala, 啪e je to on. Je啪í拧 jí 艡ekl: 鈥濸ro膷 plá膷e拧? Koho hledá拧?鈥� V domn臎ní, 啪e je to zahradník, mu odpov臎d臎la: 鈥濲estli啪e tys jej, pane, odnesl, 艡ekni mi, kam jsi ho polo啪il, a já pro n臎j p暖jdu鈥�. Je啪í拧 jí 艡ekl: 鈥濵arie!鈥� Obrátila se a zvolala hebrejsky 鈥濺abbuni鈥�, to znamená 鈥歁ist艡e鈥�. (J 20,11-16)

鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥� Velikono膷ní ráno ve skute膷nosti nikdy neskon膷ilo, jeho sv臎tlo svítí na v臎ky do temnoty na拧eho sv臎ta a proza艡uje i temnotu na拧ich srdcí 鈥� v臎膷n臎, tady a te膹.  Smrt a zmar nemají poslední slovo, v Kristu ze smrti povstal 啪ivot a v拧echno je prom臎n臎no: 鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥�

Tak jako v básních se i v evangeliích hluboká pravda ob膷as skrývá v malých a zdánliv臎 nevýznamných detailech. V této souvislosti mi dlouhá léta vrtalo hlavou, pro膷 vlastn臎 autor Janova evangelia tolik zd暖raz艌uje, 啪e oni dva and臎lé, které Maria Magdalská uvid臎la v prázdném hrobu sedící na míst臎, kde p艡edtím le啪elo Je啪í拧ovo t臎lo, sed臎li jeden 鈥�u hlavy鈥� a druhý 鈥�u nohou鈥�. O膷i mi a啪 p艡ed pár lety otev艡el Rowan Williams, vynikající teolog a bývalý arcibiskup z Canterbury. Rowan Williams p艡esv臎d膷iv臎 dokládá, 啪e p暖vodní adresáti Janova evangelia velmi dob艡e v臎d臎li, na které dva and臎ly pisatel evangelia nará啪í a odkazuje: jsou to oni dva cherubové, které Hospodin v knize Exodus p艡ikázal Moj啪í拧ovi umístit na oba konce takzvané slitovnice, p艡i膷em啪 slitovnice (hebrejsky kapporeth, 艡ecky hilasterion) byla jakýmsi poklopem 膷i víkem pro Archu úmluvy, neboli Schránu sv臎dectví, která obsahovala desky s desaterem, Áronovu h暖l a manu. V knize Exodus Hospodin 艡íká Moj啪í拧ovi:

鈥濾ytvo艡í拧 také dva cheruby. Zhotoví拧 je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice: jednoho cheruba na jednom konci a druhého na druhém konci. Ud臎láte cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích. Cherubové a钮 mají rozpjatá k艡ídla, jimi啪 budou zasti艌ovat slitovnici. A钮 jsou obráceni 膷elem k sob臎 a tvá艡emi se sklán臎jí nad slitovnici. Slitovnici pak polo啪í拧 jako p艡íkrov na schránu, do ní啪 vlo啪í拧 Sv臎dectví, které ti dám. Tam se s tebou budu setkávat. Z místa mezi ob臎ma cheruby nad slitovnicí, je啪 p艡ikrývá Schránu sv臎dectví, s tebou budu mluvit o v拧em, co ti p艡iká啪u ohledn臎 syn暖 Izraele.鈥� (Ex 25,18-22)

Ur膷itou p艡edstavu o tom, jak slitovnice na Schrán臎 sv臎dectví vypadala, asi mají ti z nás, kdo vid臎li slavný film .  D暖le啪ité je, 啪e ono místo mezi ob臎ma cheruby na slitovnici je prázdné, není tam 啪ádný obraz. Toto prázdné místo mezi cheruby je Bo啪ím tr暖nem, místem, kde Hospodin 鈥瀙艡ebývá鈥� a ze kterého mluví k syn暖m a dcerám Izraele. Ale ten, kdo by zde cht臎l Hospodina spat艡it, neuvidí nic, pouze prázdný prostor mezi cheruby. B暖h Hospodin z暖stává neproniknutelným a nemanipulovatelným Tajemstvím. To hmatatelné a viditelné, to, co Izraelité mohou nést v procesí anebo do bitvy, není obraz Boha, ale Bo啪í tr暖n, místo, kde Hospodin paradoxním zp暖sobem je i není.

Tajemná skute膷nost Kristova zmrtvýchvstání se natolik vymyká na拧í b臎啪né zku拧enosti, 啪e ná拧 ka啪dodenní jazyk a b臎啪né my拧lení selhávají a my se vlastn臎 sna啪íme 鈥� tak jako evangelisté, jakkoli neohraban臎 a paradoxn臎 鈥� vyslovit nevyslovitelné. Biblisté ob膷as vedou spory o tom, jestli má v evangelních zprávách o zmrtvýchvstání 膷asovou a teologickou prioritu tzv. tradice prázdného hrobu, anebo spí拧e tzv. tradice zjevování se zmrtvýchvstalého Krista u膷edník暖m. Ale Janovo evangelium nás upozor艌uje, 啪e se zde m暖啪e jednat o fale拧né dilema a lámat si s tím a啪 p艡íli拧 hlavu m暖啪e být zavád臎jící. Prostor mezi and臎ly, místo, kde p艡edtím le啪elo Je啪í拧ovo t臎lo, je prázdné 鈥� tak jako místo mezi and臎ly na slitovnici. Zmrtvýchvstalý Kristus zde není 鈥� a p艡itom je v拧ude. To, co slavíme o Velikonocích není jakýsi návrat toho, co bylo, ale spí拧e 辫谤辞尘臎苍补, nové stvo艡ení a radostné uji拧t臎ní, 啪e nebesa jsou otev艡ená, chrámová opona se roztrhla (Mk 15,38) a hranice mezi 啪ivotem Boha a na拧ím 啪ivotem byla odstran臎na 鈥� ano, ukazuje se dokonce, 啪e z Bo啪í strany tato hranice ve skute膷nosti nikdy neexistovala. Prázdnota hrobu a prázdnota onoho prostoru mezi and臎ly, kde le啪elo Je啪í拧ovo t臎lo, je paradoxn臎 znamením plnosti p艡ítomnosti Boha, tady a te膹, od v臎k暖 a啪 nav臎ky. Tak jako Izraelité nem臎li Hospodina ve své moci a pod svou kontrolou, tak ani Kristova církev nemá monopol na Bo啪í milost. Na拧e církev není n臎jakým exkluzivním prostorem pro setkání s Bohem, ale nástrojem a znamením toho, 啪e Bo啪í milost je univerzální, 啪e B暖h sám ve své lásce p暖sobí v拧ude a ve v拧em 鈥� i tam kde bychom to ne膷ekali anebo prost臎 nev臎艡ili, 啪e je to v暖bec mo啪né.

鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥� Básník Pavel Zají膷ek podle svých napsal tyto ver拧e v New Yorku poté, co se dozv臎d臎l, 啪e jeho blízký p艡ítel ne膷ekan臎 zahynul ve Francii p艡i autonehod臎. Nikdo z nás se v 啪ivot臎 nem暖啪e vyhnout nep艡íjemným a bolestným zku拧enostem, a n臎které okam啪iky námi nevyhnuteln臎 ot艡esou: ztráta blízkého 膷lov臎ka, nep艡íznivá diagnóza, války, násilí a konflikty ve sv臎t臎 i v na拧ich vztazích. Ale na拧e víra nám 艡íká, 啪e to v拧echno nemá 啪ádnou moc nás odlou膷it od Bo啪í uzdravující lásky, která je siln臎j拧í ne啪 cokoliv, siln臎j拧í ne啪 nemoc, utrpení i smrt. Za膷átkem b艡ezna tohoto roku jsem byl týden na exerciciích v tichu a ml膷ení v exerci膷ním domu v Drá啪膹anech. Byl to pro mne velmi dobrý a posilující pobyt. A moje úpln臎 poslední zapsaná poznámka z rána posledního dne exercicií byl práv臎 onen ver拧 Pavla Zají膷ka, který mne v tu chvíli znovu hluboce oslovil, proto啪e pro mne tak jedine膷ným zp暖sobem zt臎les艌uje velikono膷ní nad臎ji: 鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥� Kdy啪 jsem se pak vrátil z Drá啪膹an dom暖, tak jsem se dozv臎d臎l, 啪e básník Pavel Zají膷ek p艡ede拧lého dne zem艡el. I víra v Kristovo zmrtvýchvstání je v posledku milostí, darem Boha, a my m暖啪eme být pouze vd臎膷ní za v拧echny ty okam啪iky, kdy se tato pravda na拧í víry n臎jakým zp暖sobem hloub臎ji otiskla do na拧eho srdce 鈥� t艡eba i díky krati膷kému ver拧i básníka, který nyní u啪 vidí to, v co my zatím pouze v臎艡íme a doufáme: 鈥炩��za oknem ranní slunce / a v拧echno je úpln臎 jinak...鈥�

Radim Beránek je profesorem na Ulmské univerzit臎.