Palestinské a izraelské ženy společně za mír na Blízkém východě
Marcelo Figueroa
Od 5. do 13. srpna se v Buenos Aires, během své první návštěvy Latinské Ameriky, setkaly Reem Al-Hajajreh (palestinská muslimka, spoluzakladatelka a ředitelka organizace „Ženy slunce“), Hyam Tannous (arabská křesťanka z Izraele, členka řídícího výboru sdružení„Ženy pro mír“) a Angela Scharf (izraelská Židovka, koordinátorka vnějších vztahů sdružení „Ženy pro mír“). Tyto ženy se podělily o své zkušenosti s prací pro mír na Blízkém východě. Jejich setkání organizuje Centrum Anny Frankové pro Latinskou Ameriku („Centro Anna Frank Argentina para América Latina“ ) a síť latinskoamerických žen za mír „Mujeres Activan por la Paz — Red Iberoamericana”.
Tři ženské aktivistky — muslimka, křesťanka a židovka — vyprávěly o tom, jak je jejich osobní cesta vedla k překračování hranic a budování mostů. Zastupují dvě hnutí, která již řadu let spolupracují na budování mírové alternativy na Blízkém východě. Jejich poselství je jasné: „Mír je možný a začíná konkrétními rozhodnutími, i v těch nejnepřátelštějších podmínkách.“ Obě hnutí spolupracují prostřednictvím dialogu a kooperace s cílem vytvořit budoucnost založenou na rovnosti a bezpečnosti pro jejich děti a budoucí generace, a tím dokázat, že existují způsoby, jak překonat rozdělení způsobené konfliktem mezi Izraelci a Palestinci.
Héctor Shalom, ředitel Centra Anny Frankové pro Latinskou Ameriku, se s odkazem na Reem Al-Hajajreh vyjádřil, že „potřebujeme mír, abychom zachránili naše děti před smrtí“. Dodal také, že „svět je plný vůdců, kteří sázejí na válku. My naopak sázíme na ty, kteří uprostřed konfliktu volí mír“.
Palestinka Reem Al-Hajajreh popsala, jaké to je žít v uprchlickém táboře s více než 16 000 obyvateli. „Plocha mého domu je 70 metrů čtverečních, takže nepocházím z nijak luxusního prostředí,“ uvedla na úvod. Ale kromě materiálních aspektů její život poznamenalo především neustálé násilí: „Každý den jsme vystaveni útokům izraelské armády. Pokaždé, když vtrhnou do tábora, dochází k zatýkání, mučednictví [vraždám] a zraněným.“ Jako matka a sociální pracovnice se strach stal její osobní zkušeností: „Každý den přicházíme o jednoho z přátel mého syna. Doprovodila jsem mnoho matek na hřbitov. Nikdy jsem si nedokázala představit, že se ocitnu na takovém místě.“
Tato zkušenost ji vedla k založení organizace zaměřené na poskytování politických a ekonomických nástrojů ženám. „Věříme, že neexistuje jiné řešení a že mír je jediný způsob, jak zabránit ztrátě našich dětí,“ prohlásila. S tímto přesvědčením se rozhodla naslouchat také izraelským ženám: „I ony cítí stejnou bolest jako my. I ony jsou oběťmi svých vlád. Od malička posílají své děti do armády a nejsou na to připravené. Vychovávají je bez lidskosti, jako by to byla monstra“.
Po devíti měsících setkání palestinských a izraelských žen došlo k vypracování společné dohody. „Věříme, že tato dohoda je jako naše dítě,“ řekla Reem Al-Hajajreh. „Napsat ji nás stálo hodně úsilí, ale byl to úspěch. Vytvořily jsme nový jazyk, jazyk, který politici nepoužívají, v němž se říká, že musíme chránit své děti a že si všichni zaslouží stejné zacházení, ať už žijí v Tel Avivu, nebo v uprchlickém táboře.“ A zakončila větou, která shrnuje celé její poselství: „S mírem nic není nemožné.“
Židovka Angela Scharf se narodila ve Vídni v rodině polského původu poznamenané holokaustem. V 18 letech se přestěhovala do Izraele, poháněna touhou žít v židovském státě. „Tehdy jsem si myslela, že v Izraeli žijí jen Židé, ale pak jsem zjistila, že to tak není, a proto jsem studovala politologii a islámská studia.“ Angela Scharfová, jejíž život je poznamenán mezinárodními zkušenostmi a péčí o děti a vnoučata, tvrdí, že se angažuje za mír s ohledem na svou rodinu: „Pracuji pro to, aby měly lepší budoucnost.“ Pět let je zodpovědná za diplomatickou komunikaci organizace „Ženy za mír“, izraelské organizace založené v roce 2014 po vojenské operaci v Gaze. Dnes má hnutí více než 50 000 členek, mezi nimiž jsou věřící i nevěřící ženy různých ideologií, které spojuje stejný cíl: přesvědčit vlády, aby se vrátily k jednacímu stolu. „Jakékoli mírové řešení je pro nás přijatelné. Ale ženy musí být u jednacího stolu. Musí být jeho součástí, musí být zapojeny,“ zdůraznila Angela Scharfová. Organizace pořádá pochody, společné akce s palestinskými aktivistkami, debaty v izraelském parlamentu a setkání s mezinárodními lídry. Jednou z jejích nejvýznamnějších akcí bylo uzavření oficiálního spojenectví s palestinskou organizací „Ženy slunce“, s níž vypracovala společnou dohodu a vyzvala svět, aby se k ní připojil.
Křesťanska Hyam Tannous přednesla své svědectví v hebrejštině. Narodila se v Izraeli v palestinské rodině a vyrůstala ve smíšené čtvrti spolu s židovskými a muslimskými sousedy. „Prožila jsem různé obohacující zkušenosti, které mě naučily, že jsme všichni stejní,“ řekla. Od mládí pochopila, co to znamená žít současně se dvěma odlišnými identitami: „Mé srdce je rozdělené, a to nikoli z vlastní vůle, ale kvůli historii, politice a válce.“ Dvě desetiletí byla pedagogickou supervizorkou více než čtyř set profesionálů, Židů i Arabů, a naučila se – jak sama říká – že „každá změna začíná lidským vztahem“. Když v roce 2016 odešla do důchodu, připojila se k organizaci „Ženy za mír“. Dnes je členkou řídícího výboru této organizace a spolu s dalšími kolegyněmi vede program věnovaný aktuálním tématům. Z této pozice zdůrazňuje význam společné práce s organizací „Ženy slunce“: „Reem se bojí o svého syna, Angela o svou dceru. Žádná matka by nikdy neměla navštěvovat hrob svého dítěte, ať už je na kterékoli straně.“ S hlubokým dojetím vzpomíná na setkání 4. října 2023, které v Jeruzalémě shromáždilo více než 1 500 žen: „Ten den posílil naši odvahu, ale o tři dny později se svět zhroutil. Nedokážu neplakat, nesnesu pohled na umírající dítě ani křik matek, které nikdo neslyší.“
Tannousová vyslovila naléhavou a velmi silnou výzvu: „My, matky, nechceme pohřbívat další děti. Pláčeme společně, držíme se za ruce, když nám chybí slova. Nejsme ochotny nechat za nás rozhodovat jiné. Žádáme budoucnost.“ A na závěr se podívala na publikum a řekla: „Nejsme oběti, jsme síla. Pokud ne my, tak kdo? Pokud ne teď, tak kdy?“
„L’Osservatore Romano“ byl přítomen v pátek 8. srpna na konferenci v Honorable Cámera de Diputados de la Nación. Tři zmíněné ženy již předtím přednesly přednášky v Centru Anny Frankové v Argentině, v městské radě v Buenos Aires a v advokátní komoře Colegio Público de Abogacía v Buenos Aires. Poté se vydají do provincie Santiago del Estero, rovněž v Argentině, a nakonec 12. srpna odcestují do Uruguaye, kde je přijme prezident Yamandú Orsi a kde se zúčastní oficiálních akcí.
