Pape? slavnostně otev?el vesnici ?Laudato si’“ v Castel Gandolfu
PAPE? LEV XIV.
Nejdra??í brat?i a sestry,
v textu Matou?ova evangelia, který jsme právě vyslechli, Je?í? p?edává svým u?edník?m několik ponau?ení. Rád bych se zastavil u jednoho z nich, které se mi zdá být pro tuto slavnost obzvlá?tě vhodné. Zní takto: ?Podívejte se na ptáky na nebi … Pozorujte polní lilie, jak rostou“ (Mt 6,26.28).
Není neobvyklé, ?e Mistr z Nazareta ve svém u?ení odkazuje na p?írodu. Flóra a fauna jsou ?asto hlavními hrdiny jeho podobenství. V tomto p?ípadě v?ak jde o jasnou výzvu k pozorování a kontemplaci stvo?ení, k ?innostem, jejich? cílem je pochopit p?vodní záměr Stvo?itele.
V?echno bylo od po?átku moud?e uspo?ádáno tak, aby v?echna stvo?ení p?ispívala k uskute?nění Bo?ího království. Ka?dé stvo?ení má v jeho plánu d?le?itou a specifickou roli a ka?dé je ?dobré“, jak zd?razňuje kniha Genesis (srov. Gen 1,1-29).
Ve stejném evangelním úryvku, kdy? se Je?í? zmiňuje o ptácích a liliích, klade svým u?edník?m dvě otázky: ?Copak nejste o mnoho cenněj?í ne? oni?“; a pak: ?Jestli?e tedy B?h tak obléká polní trávu, … ?ím spí?e vás?“ (Mt 6,30).
Je?í?, jako by implicitně navazoval na p?íběh z knihy Genesis, zd?razňuje zvlá?tní místo, které je v aktu stvo?ení vyhrazeno ?lověku: nejkrásněj?ímu stvo?ení, stvo?enému k obrazu a podobenství Bo?ímu. S tímto privilegiem je v?ak spojena velká odpovědnost: chránit v?echna ostatní stvo?ení v souladu se Stvo?itelovým záměrem (srov. Gen 2,15).
Pé?e o stvo?ení je tedy skute?ným posláním ka?dého ?lověka, závazkem, který je t?eba plnit v rámci samotného stvo?ení, ani? bychom kdy zapomněli, ?e jsme stvo?ení mezi stvo?eními, a nikoli stvo?itelé. Proto je d?le?ité, jak napsal m?j p?edch?dce, ?obnovit pokojnou harmonii se stvo?ením, zamyslet se nad na?ím ?ivotním stylem a na?imi ideály, kontemplovat Stvo?itele, který ?ije mezi námi a v tom, co nás obklopuje“ (Encyklika Laudato si’, 225).
Vesnice Laudato si’, kterou dnes slavnostně otevíráme, je jednou z iniciativ církve smě?ujících k naplnění tohoto ?povolání být strá?ci Bo?ího díla“ (Apo?tolská exhortace Laudate Deum, 217): je to náro?ný, ale krásný a fascinující úkol, který tvo?í základní aspekt k?es?anské zku?enosti.
Vesnice Laudato si’ je sémě naděje, které nám zanechal pape? Franti?ek jako dědictví, ?sémě, které m??e p?inést plody spravedlnosti a míru“ (Poselství k 10. 厂惫ě迟ovému dni modlitby za pé?i o stvo?ení). A bude tak ?init p?i zachování věrnosti svému poslání: být hmatatelným vzorem my?lení, struktury a jednání, schopným podporovat ekologickou konverzi prost?ednictvím výchovy a katecheze.
To, co dnes vidíme, je syntéza mimo?ádné krásy, kde spiritualita, p?íroda, historie, umění, práce a technologie chtějí harmonicky koexistovat. To je v kone?ném d?sledku my?lenka této ?vesnice“, místa blízkosti a p?átelského sou?ití.
A to v?e k nám nem??e nepromlouvat o Bohu.
