MAP

ʲž: Naděje mění svět, je třeba ji pečlivě pěstovat v srdci

Před poutníky shromážděnými na Náměstí sv. Petra k jubilejní audienci uvažoval Lev XIV. o podobenství o pokladu ukrytém v poli, které pochází z Matoušova evangelia, a povzbuzoval k tomu, abychom se dívali pod povrch, abychom nalezli Boží království: hledáním se stále více přibližujeme Pánu, který se zbavil sám sebe, aby se stal jako my.

Isabella H. de Carvalho – Vatikán

„Naděje se znovu roznítí, když budeme kopat a prolomíme krustu reality, půjdeme pod povrch“ a „tak najdeme Boží království“. Lev XIV. vybízí k hledání Krista tím, že se budeme zabývat hlubokými skutečnostmi života s dětskou zvědavostí, jak řekl v katechezi při jubilejní audienci, která se konala dnes ráno, 6. září. ʲž promluvil k davu věřících z celého světa, kteří se shromáždili na náměstí sv. Petra, a pozdravil je z papamobilu. Přivítal je a zdůraznil, že v Římě, „městě bohatém na historii“, můžeme „být utvrzeni ve víře, lásce a naději“. ʲž vycházel právě z tohoto posledního prvku, který je také tématem Svatého roku, jako podnět pro svou reflexi nad Ježíšovým podobenstvím o pokladu ukrytém v poli, které je převzato z Matoušova evangelia. Lev XIV. vysvětluje, jak jsme už jako děti „měli při vkládání rukou do země zvláštní pocit“ a tato hra nám umožňovala „prolomit tvrdou krustu světa a podívat se, co je pod ní“. V podobenství „už nejde o dětskou hru, ale radost z překvapení je stejná“.

Poklad, který rozněcuje naději, je ve skutečnosti život Ježíše: je třeba se vydat po jeho stopách.

Nespoléhejme se na své postavení a bohatství

ʲž zdůrazňuje jako vzor k následování „Helenu, matku císaře Konstantina“, která stejně jako ostatní první křesťané poté, co získala svobodu žít svou víru, začala „kopat“ na místech Kristova utrpení, smrti a vzkříšení. „Kolik jiných věcí mohla císařovna dělat! Jaká vznešená místa mohla upřednostnit před Jeruzalémem. Kolik radostí a poct dvora“, uvažuje Lev XIV. Místo toho se však stává „ženou, která hledá“ a „kope“, aby následovala Ježíše. „I my, sestry a bratři, se můžeme spokojit s dosaženými pozicemi a bohatstvím, více či méně velkým, které nám dává jistotu“, varuje papež.

Tak ztrácíme radost, kterou jsme měli jako děti, touhu hledat a objevovat, která dělá každý den novým. „Objevovat“ – jak víte – v latině znamená „najít“. Velkým „objevem“ Heleny bylo nalezení Svatého kříže. To je ten skrytý poklad, pro který stojí za to prodat všechno! Ježíšův kříž je největším objevem života, hodnotou, která mění všechny hodnoty.

Staňme se jako děti

ʲž objasňuje, že Helena možná pochopila význam kříže právě proto, „že dlouho nesla svůj vlastní“. „Nenarodila se v paláci: říká se, že byla hostinskou skromného původu, do které se zamiloval budoucí císař Constantius“, který si ji vzal, ale pak ji zavrhl a odloučil od jejího syna Konstantina, který jí také „způsobil nemalé bolesti a zklamání“, vypráví Lev XIV. Přesto nikdy nepřestala být sama sebou, „rozhodla se stát křesťankou a vždy se věnovala charitativní činnosti, nikdy nezapomínala na ponižované“, a proto je příkladem.

Taková důstojnost a věrnost svědomí, drazí bratři a sestry, mění svět i dnes: přibližují nás k pokladu, stejně jako práce zemědělce. Kultivace vlastního srdce vyžaduje úsilí. Je to ta největší práce. Ale kopáním se nachází, skláněním se s přibližujeme stále více k Pánu, který se zbavil sám sebe, aby se stal jako my. Jeho kříž je pod krustou naší země.

A papež navrhuje, abychom se stali „jako děti“, abychom poznali „jiné království, jinou sílu“, místo toho, abychom „kráčeli pyšně a nepozorně šlapali po pokladu, který je pod našima nohama“. Závěrem opakuje, že „Bůh je vždy pod námi, aby nás pozvedl nahoru“.

 

6. září 2025, 11:11