Lev XIV. k teologům: Buďte v kontaktu s lidmi, reagujte na digitální výzvy
Daniele Piccini – Vatikán
Vyzývám vás, abyste pěstovali teologii založenou na osobním a proměňujícím setkání s Kristem a zaměřenou na vtělení do konkrétních událostí dnešního lidstva.
Dnes dopoledne, 13. září, přijal papež Lev XIV. v Klementinském sále asi sto třicet účastníků mezinárodního semináře nazvaného„Stvoření, příroda, životní prostředí pro pokojný svět“, pořádaného ʲžskou teologickou akademií, a těmito slovy je vyzval, aby pěstovali „sapienciální teologii“.
Reflexe přesahující všechny bariéry
Ve svém projevu papež nejprve stručně shrnul cíle sympozia, které se konalo ve čtvrtek 11. a v pátek 12. září ve Vatikánských zahradách a zaměřilo se na témata, která byla blízká „i jeho předchůdcům, svatému Janu Pavlu II., Benediktu XVI. a Františkovi“, jako je „udržitelnost životního prostředí“ a „ochrana stvoření“. Poté zdůraznil, že „úsilí o zlepšení environmentálních a sociálních podmínek našeho světa“ vyžaduje „zapojení všech“. Podle papeže právě zakončený seminář tuto potřebu zohlednil a navrhl správný „mezikulturní a mezináboženský“ přístup, „přístup solidarity a spolupráce, který překonává regionální, národní, kulturní a dokonce i náboženské bariéry a hranice“. Tento přístup, pokračoval Lev XIV., „je příslibem dalších a stále intenzivnějších výměn, pro účinné a plodné iniciativy“.
„Vycházející“ teologie
Teologii, která je „ustavující dimenzí misijní a evangelizační činnosti církve“, papež svěřuje úkol pokračovat v této reflexi. Právě protože je „zaměřena na každého člověka v každé době“, je teologie potřebná k plnění tohoto poslání, řečeno slovy papeže Bergoglia, má být teologií „vycházející“, tj. schopnou spojit „vědeckou přesnost s vášní pro historii; má to být teologie vtělená, prodchnutá bolestmi, radostmi, očekáváními a nadějemi lidstva“.
Vzory: Augustin, Tomáš a Rosmini
ʲž Prevost uvedl historické vzory pro „sapienciální teologii“, která by byla schopna syntetizovat „tyto různé aspekty“: „velcí otcové a učitelé starověku“, kteří „uměli spojit víru a rozum, reflexi, modlitbu a praxi“. Mezi nimi svatý Augustin, „stále aktuální příklad“, vysvětlil papež, který pěstoval teologii chápanou nikoli jako „abstraktní výzkum“, ale jako „plod zkušenosti s Bohem a živého vztahu s ním“. Biskup z Hipony, zejména ve svých Vyznáních, navrhl právě „teologickou reflexi, která je vtělená a schopná reagovat na duchovní, doktrinální, pastorační a sociální potřeby své doby“. Svatý Tomáš pak systematizoval Augustinovu „existenciální a afektivní“ cestu „prostředky aristotelovského rozumu“ a chápal teologii jako „sapida scientia“, tedy jako „moudrost“. Toto intelektuální zpracování později doplnil blahoslavený Antonio Rosmini, který, jak uvedl Lev XIV., „považoval teologii za vznešený projev intelektuální lásky“.
Teologie a umělá inteligence
ʲž poté označil „digitální výzvy“ za další hranici aplikace teologické práce.
Významným svědectvím o znalosti víry ve službě člověku ve všech jejích rozměrech – osobních, sociálních a politických – je sociální nauka církve, která je dnes povolána k tomu, aby poskytovala moudré odpovědi i na digitální výzvy.
V tomto hledání odpovědí je teologie „přímo oslovena“, „protože výlučně etický přístup ke složitému světu umělé inteligence nestačí“. „Moudrá“ disciplína má za úkol poskytnout „antropologickou vizi, která by zakládala etické jednání“, je třeba, jak argumentoval papež, „vrátit se k věčné otázce: kdo je člověk, jaká je jeho nekonečná důstojnost, kterou nelze redukovat na žádný digitální systém?“
Dialog se všemi disciplínami
Na závěr svého proslovu povzbudil Lev XIV. teology, aby vedli dialog „nejen s filozofií, ale také s fyzikou, biologií, ekonomickými a právními vědami, literaturou, hudbou, aby přinesli dobrý kvas evangelia do různých kultur“ a „rozvíjeli a ztělesňovali tuto sapienciální teologii ve službě církvi a světu“.