PODCAST 鈥� 笔补辫别啪 odpov铆d谩 na ot谩zky mlad媒ch lid铆: P艡谩telstv铆 je cestou k m铆ru a m暖啪e zm臎nit sv臎t
První otázka 鈥� P艡átelství
Svatý ot膷e, jmenuji se Dulce Maria, je mi t艡iadvacet let a pocházím z Mexika. Obracím se na vás, abych tlumo膷ila realitu, kterou my, mladí lidé, pro啪íváme v mnoha 膷ástech sv臎ta. Jsme d臎ti své doby. 沤ijeme v kultu艡e, která nám pat艡í a která nás, ani啪 bychom si to uv臎domovali, formuje; je poznamenaná technologií, zejména v oblasti sociálních sítí. 膶asto propadáme iluzi, 啪e máme mnoho p艡átel a 啪e vytvá艡íme blízké vztahy, zatímco 膷ím dál 膷ast臎ji zakou拧íme r暖zné formy osam臎losti. Jsme si blízko a jsme propojeni s tolika lidmi, a p艡ece to nejsou skute膷né a trvalé vztahy, ale pomíjivé a 膷asto iluzorní.
Svatý ot膷e, moje otázka zní: Jak m暖啪eme najít up艡ímné p艡átelství a opravdovou lásku, které nás povedou k pravé nad臎ji? Jak nám víra m暖啪e pomoci v utvá艡ení na拧í budoucnosti?
笔补辫别啪ova odpov臎膹:
Drazí mladí, lidské vztahy, na拧e vztahy s druhými lidmi jsou pro ka啪dého z nás nepostradatelné, po膷ínaje samotným faktem, 啪e ka啪dý mu啪 a ka啪dá 啪ena na sv臎t臎 se rodí jako n臎膷í dít臎. Ná拧 啪ivot za膷íná ur膷itou vazbou, a práv臎 skrze tato pouta rosteme. V tomto procesu hraje kultura zásadní roli: je to jazyk, jím啪 si rozumíme sami se sebou a interpretujeme sv臎t. Ka啪dá kultura, podobn臎 jako slovník, obsahuje u拧lechtilá slova i slova vulgární, hodnoty i omyly, které je t艡eba se nau膷it rozli拧ovat. Vá拧nivým hledáním pravdy nejen kulturu p艡ijímáme, ale také ji prom臎艌ujeme skrze volby svého 啪ivota. Pravda je toti啪 pouto, které spojuje slova s v臎cmi, jména s tvá艡emi. Le啪 naopak tyto aspekty odd臎luje, co啪 vede ke zmatení a nedorozum臎ní. Nyní, mezi mnoha kulturními propojeními, která charakterizují ná拧 啪ivot, se internet a sociální sít臎 staly 鈥瀖imo艡ádnou p艡íle啪itostí k dialogu, setkání a vým臎n臎 mezi lidmi, stejn臎 jako k p艡ístupu k informacím a poznání鈥� (笔补辫别啪 Franti拧ek, Christus vivit, 87). Tato média jsou v拧ak dvojzna膷ná, pokud jim vládnou obchodní logiky a zájmy, které na拧e vztahy t艡í拧tí na tisíce p艡eru拧ovaných spojení. V této souvislosti pape啪 Franti拧ek p艡ipomn臎l, 啪e n臎kdy mohou 鈥瀔omunika膷ní mechanismy, reklama a sociální sít臎 být pou啪ívány k tomu, aby z nás u膷inily otup臎lé bytosti, závislé na konzumu鈥� (Christus vivit, 105). Pak se na拧e vztahy stávají zmatenými, úzkostnými nebo nestálými. Krom臎 toho, jak víte, dnes existují algoritmy, které nám napovídají, na co se máme podívat, co si máme myslet a kte艡í lidé by m臎li být na拧imi p艡áteli. Do na拧ich vztah暖 to vná拧í zmatek a n臎kdy úzkost. Kdy啪 toti啪 nástroj ovládne 膷lov臎ka, 膷lov臎k se stává nástrojem 鈥� ano, nástrojem trhu a zárove艌 zbo啪ím. Jen up艡ímné vztahy a stabilní pouta umo啪艌ují r暖st p艡íb臎h暖m dobrého 啪ivota.
Nejdra啪拧í, ka啪dý 膷lov臎k p艡irozen臎 tou啪í po tomto dobrém 啪ivot臎, tak jako plíce tou啪í po vzduchu 鈥� ale jak t臎啪ké je jej nalézt! Jak obtí啪né je najít ryzí p艡átelství! P艡ed staletími postihl svatý Augustin hlubokou touhu na拧eho srdce 鈥� je to touha ka啪dého lidského srdce, ani啪 by znal dne拧ní technologický vývoj. Také on pro啪il bou艡livé mládí, ale nespokojil se, neuml膷el volání svého srdce. Augustin hledal pravdu, pravdu, která nezklame, krásu, která nepomíjí. Jak ji na拧el? Jak nalezl up艡ímné p艡átelství, lásku schopnou dát nad臎ji? Tím, 啪e nalezl Toho, kdo jej u啪 hledal, setkal se s Je啪í拧em Kristem. Jak utvá艡el svou budoucnost? Tím, 啪e ho následoval 鈥� svého p艡ítele od v臎膷nosti. Zde jsou jeho slova: 鈥炁�ádné p艡átelství není v臎rné, leda v Kristu. A jen v N臎m m暖啪e být 拧钮astné a v臎膷né鈥� (Proti dv臎ma pelagiánským list暖m, I, I, 1); a pravé p艡átelství je v啪dy v Je啪í拧i Kristu a vyzna膷uje se d暖v臎rou, láskou a úctou. 鈥濷pravdov臎 miluje svého p艡ítele ten, kdo v n臎m miluje Boha鈥� (Kázání 336, 2), 艡íká nám svatý Augustin. P艡átelství s Kristem, které je základem víry, není jen jednou z mnoha pom暖cek p艡i utvá艡ení budoucnosti 鈥� je na拧í Polární hv臎zdou. Jak napsal blahoslavený Pier Giorgio Frassati: 鈥炁�ít bez víry, bez d臎dictví, které bychom bránili, bez boje za Pravdu, neznamená 啪ít, ale 啪ivo艡it鈥� (Dopisy, 27. února 1925). Kdy啪 na拧e p艡átelství zrcadlí toto hluboké pouto s Je啪í拧em, jsou jist臎 up艡ímná, velkorysá a pravá.
Drazí mladí, m臎jte se mezi sebou rádi! M臎jte se rádi v Kristu. Nau膷te se v druhých vid臎t Je啪í拧e. P艡átelství doopravdy m暖啪e zm臎nit sv臎t. P艡átelství je cestou k míru.
Druhá otázka 鈥� Odvaha
Svatý ot膷e, jmenuji se Gaia, je mi devatenáct let a jsem Italka. Dnes ve膷er bychom vám my v拧ichni, zde p艡ítomní mladí lidé, rádi vypráv臎li o svých snech, nad臎jích a pochybnostech. Ná拧 v臎k se vyzna膷uje d暖le啪itými rozhodnutími, která jsme povoláni u膷init, abychom nasm臎rovali sv暖j budoucí 啪ivot. Av拧ak kv暖li ovzdu拧í nejistoty, které nás obklopuje, jsme v poku拧ení v拧echno odkládat a strach z neznámé budoucnosti nás ochromuje. Víme, 啪e volit znamená n臎膷eho se vzdát, a to nás brzdí 鈥� p艡esto vnímáme, 啪e nad臎je ukazuje na dosa啪itelné cíle, i kdy啪 jsou poznamenány nejistotou p艡ítomného okam啪iku.
Svatý ot膷e, ptáme se Vás: Kde najít odvahu k rozhodnutí? Jak m暖啪eme být odvá啪ní a pro啪ívat dobrodru啪ství opravdové svobody, 膷init radikální a smysluplné volby?
笔补辫别啪ova odpov臎膹:
D臎kuji za tuto otázku. Otázka zní 鈥� jak najít odvahu k volb臎? Kde hledat odvahu, abych dokázal podstoupit volby a rozhodnutí? Volba je základní lidský 膷in. Kdy啪 se na ni podíváme pozorn臎, pochopíme, 啪e nejde jen o výb臎r n臎膷eho, ale p艡edev拧ím o výb臎r n臎koho. Kdy啪 volíme doopravdy, rozhodujeme o tom, kým chceme být. Nejvy拧拧í volbou je toti啪 rozhodnutí o vlastním 啪ivot臎: Jakým mu啪em chce拧 být? Jakou 啪enou chce拧 být?
Nejdra啪拧í mladí, volit se u膷íme skrze zkou拧ky 啪ivota 鈥� a p艡edev拧ím tím, 啪e si p艡ipomínáme, 啪e jsme byli vyvoleni. Tuto pam臎钮 je t艡eba rozvíjet a p臎stovat. 沤ivot jsme dostali zadarmo, ani啪 bychom si ho vybrali! Na po膷átku nás samotných nestálo na拧e rozhodnutí, ale láska, která nás cht臎la. V pr暖b臎hu 啪ivota se pak jako opravdový p艡ítel ukazuje ten, kdo nám pomáhá tuto milost rozpoznat a znovu ji v sob臎 o啪ivit p艡i rozhodnutích, která máme 膷init.
Drazí mladí, správn臎 jste 艡ekli: 鈥瀡olit znamená zárove艌 se n臎膷eho vzdát 鈥� a to nás n臎kdy ochromuje.鈥� Chceme-li být svobodní, musíme vycházet z pevného základu, ze skály, která je oporou pro na拧e kroky. Touto skálou je láska, která nás p艡edchází, p艡ekvapuje a nekone膷n臎 nás p艡esahuje: je to láska Bo啪í. Proto se p艡ed Bohem ka啪dá volba stává soudem, který nás o nic neobírá, ale v啪dy p艡ivádí k tomu nejlep拧ímu.
Odvaha k rozhodnutí pochází z lásky, kterou nám B暖h projevil v Kristu. On je tím, kdo nás miloval celým svým bytím, spasil sv臎t a ukázal nám tak, 啪e darovat sv暖j 啪ivot je cestou k seberealizaci. Setkání s Je啪í拧em tak odpovídá nejhlub拧ím touhám na拧eho srdce, proto啪e Je啪í拧 je Bo啪í láska, která se stala 膷lov臎kem. V tomto smyslu, práv臎 zde, kde se nyní nacházíme, 艡ekl p艡ed p臎tadvaceti lety svatý Jan Pavel II.: 鈥濲e to Je啪í拧, koho hledáte, kdy啪 sníte o 拧t臎stí; on na vás 膷eká, kdy啪 vás nic z toho, co nacházíte, neuspokojuje; on je ta krása, která vás tolik p艡itahuje; on vás vyzývá touhou po radikalit臎, která vám brání spokojit se s kompromisy; on vás vede k tomu, abyste odlo啪ili masky, které 膷iní vá拧 啪ivot nepravdivý; on vám v srdci 膷te ta nejopravdov臎j拧í rozhodnutí, která by jiní cht臎li potla膷it鈥� (Modlitební vigilie p艡i XV. Sv臎tových dnech mláde啪e, 19. srpna 2000). Strach pak ustupuje nad臎ji, proto啪e jsme si jisti, 啪e B暖h dovede k napln臎ní to, co zapo膷ne.
Jeho v臎rnost rozpoznáváme ve slovech toho, kdo opravdov臎 miluje 鈥� proto啪e sám zakusil, 啪e byl opravdu milován. 鈥濼y jsi m暖j 啪ivot, Pane鈥� 鈥� to jsou slova, která kn臎z nebo zasv臎cená osoba proná拧ejí s radostí a svobodou. 鈥濼y jsi m暖j 啪ivot, Pane鈥� 鈥濸艡ijímám t臎 za man啪elku / za man啪ela鈥� 鈥� tato v臎ta prom臎艌uje lásku mu啪e a 啪eny v ú膷inný znak Bo啪í lásky v man啪elství. To jsou ony radikální a smysluplné volby: man啪elství, kn臎啪ství a zasv臎cený 啪ivot vyjad艡ují darování sebe sama 鈥� svobodné a osvobozující 鈥� které nás 膷iní skute膷n臎 拧钮astnými. Nacházíme v nich 拧t臎stí, kdy啪 se u膷íme darovat sami sebe. Darovat 啪ivot pro druhé. Takové volby dávají na拧emu 啪ivotu smysl a prom臎艌ují ho podle obrazu dokonalé Lásky, která nás stvo艡ila a vykoupila ze v拧eho zlého.
艠íkám to dnes ve膷er s my拧lenkou na dv臎 dívky, Marii, dvacetiletou 艩pan臎lku, a Pascale, osmnáctiletou Egyp钮anku. Ob臎 se rozhodly p艡ijet do 艠íma na Jubileum mláde啪e a v t臎chto dnech je zastihla smrt. Modleme se spole膷n臎 za n臎, poutnice nad臎je; modleme se také za jejich rodiny, p艡átele a spole膷enství. Ké啪 je vzk艡í拧ený Je啪í拧 p艡ijme do svého království v pokoji a radosti. A je拧t臎 bych vás cht臎l poprosit o modlitby za dal拧ího p艡ítele, modleme se také za 拧pan臎lského mladíka Ignacia Gonzalveze, který byl hospitalizován v nemocnici 鈥濨ambino Gesù鈥�: modleme se za n臎j, za jeho zdraví.
Najít odvahu u膷init obtí啪ná rozhodnutí a 艡íci Je啪í拧i: 鈥濼y jsi m暖j 啪ivot, Pane鈥�. D臎kuji.
T艡etí otázka 鈥� Povolání k dobru a hodnota ticha
Svatý ot膷e, jmenuji se Will. Je mi dvacet let a pocházím ze Spojených stát暖. Cht臎l bych vám polo啪it jednu otázku jménem mnoha mladých lidí, které máme kolem sebe a kte艡í ve svých srdcích tou啪í po n臎膷em hlub拧ím. Jsme p艡itahováni k vnit艡nímu 啪ivotu, i kdy啪 jsme na první pohled 膷asto pova啪ováni za povrchní a bezstarostnou generaci. Hluboko v sob臎 cítíme p艡ita啪livost k tomu, co je krásné a dobré 鈥� jako k pramen暖m pravdy. Hodnota ticha, jako p艡i této vigilii, nás fascinuje, i kdy啪 v nás n臎kdy vyvolává strach kv暖li pocitu prázdnoty.
Svatý ot膷e, cht臎l bych se Vás zeptat: jak se m暖啪eme ve svém 啪ivot臎 skute膷n臎 setkat se Vzk艡í拧eným Pánem a být si jisti jeho p艡ítomností i uprost艡ed zkou拧ek a nejistot?
笔补辫别啪ova odpov臎膹:
P艡ímo na za膷átku dokumentu, kterým pape啪 Franti拧ek vyhlásil tento jubilejní rok, napsal, 啪e 鈥瀡 srdci ka啪dého 膷lov臎ka p艡ebývá nad臎je jako touha a o膷ekávání budoucího dobra鈥� (Spes non confundit, 1).
V biblickém jazyce slovo 鈥瀞rdce鈥� znamená 鈥瀞v臎domí鈥�: proto啪e ka啪dý 膷lov臎k tou啪í ve svém srdci po dobru, z tohoto zdroje pramení nad臎je, 啪e ho p艡ijme. Ale co je to 鈥瀌obro鈥�? Abychom mohli odpov臎d臎t na tuto otázku, pot艡ebujeme sv臎dka: n臎koho, kdo by nám prokázal dobro. Je拧t臎 více pot艡ebujeme n臎koho, kdo by byl na拧ím dobrem a s láskou naslouchal touze, která se chv臎je v na拧em sv臎domí. Bez t臎chto sv臎dk暖 bychom se nenarodili ani nevyrostli v dobru: jako praví p艡átelé podporují spole膷nou touhu po dobru a pomáhají nám ji uskute膷艌ovat v ka啪dodenních rozhodnutích.
Nejdra啪拧í mladí, Je啪í拧 je p艡ítel, který nás v啪dy doprovází na cest臎 utvá艡ení sv臎domí. Pokud se skute膷n臎 chcete setkat se Vzk艡í拧eným Pánem, naslouchejte jeho slovu 鈥� evangeliu o spáse. P艡emý拧lejte o svém zp暖sobu 啪ivota a usilujte o spravedlnost, abyste pomáhali utvá艡et lid拧t臎j拧í sv臎t. Slu啪te chudým a tím vydávejte sv臎dectví o dobru, které bychom si v拧ichni p艡áli zakou拧et od druhých. Z暖sta艌te sjednoceni s eucharistickým Je啪í拧em. Kla艌te se Eucharistii 鈥� prameni v臎膷ného 啪ivota. Studujte, pracujte a milujte podle p艡íkladu Je啪í拧e, dobrého Mistra, který stále krá膷í po na拧em boku. Na ka啪dém kroku, kdy啪 hledáme dobro, prosme ho: Z暖sta艌 s námi, Pane (srov. Lk 24,29). Z暖sta艌 s námi, Pane. Z暖sta艌 s námi, proto啪e bez tebe nem暖啪eme vykonat dobro, po kterém tou啪íme. Ty si p艡eje拧 na拧e dobro. Ty, Pane, jsi na拧e dobro. Kdo se s tebou setká, tou啪í, aby se s tebou setkali i druzí, proto啪e tvé slovo je sv臎tlo jasn臎j拧í ne啪 jakákoli hv臎zda, které osv臎tluje i tu nejtemn臎j拧í noc.
笔补辫别啪 Benedikt XVI. rád 艡íkával, 啪e kdo v臎艡í, nikdy není sám. Proto se doopravdy s Kristem setkáváme v církvi 鈥� tedy ve spole膷enství t臎ch, kdo ho up艡ímn臎 hledají. Pán sám nás shroma啪膹uje, abychom tvo艡ili spole膷enství v臎艡ících, kte艡í se navzájem podporují. Nakolik sv臎t pot艡ebuje misioná艡e evangelia, kte艡í by byli sv臎dky spravedlnosti a pokoje! Nakolik budoucnost pot艡ebuje mu啪e a 啪eny, kte艡í by byli sv臎dky nad臎je! Nejdra啪拧í mladí lidé, to je úkol, který nám Vzk艡í拧ený Pán sv臎艡uje!
Svatý Augustin napsal: 鈥災宭ov臎k, 膷ást tvého stvo艡ení, ó Bo啪e, t臎 chce chválit. Ty ho podn臎cuje拧, aby se t臎拧il z tvé chvály, proto啪e jsi nás stvo艡il pro sebe a nepokojné je na拧e srdce, dokud nespo膷ine v tob臎. A钮 t臎 hledám, Pane, volám k tob臎 a vzývám t臎 s vírou鈥� (Vyznání, I). Spojuji tuto prosbu s va拧imi otázkami a sv臎艡uji vám tuto modlitbu: 鈥濪臎kuji ti, Je啪í拧i, 啪e jsi nás na拧el: mým p艡áním je z暖stat mezi tvými p艡áteli, abych t臎 objímal a stal se spole膷níkem na cest臎 pro ka啪dého, koho potkám. Dej, Pane, a钮 ti, kdo m臎 potkají, potkají i tebe, i skrze má omezení, i skrze mou k艡ehkost.鈥� T臎mito slovy bude ná拧 dialog pokra膷ovat poka啪dé, kdy啪 se podíváme na Uk艡i啪ovaného: v n臎m se setkají na拧e srdce. Poka啪dé, kdy啪 uctíváme Krista v Eucharistii, na拧e srdce se sjednocují v n臎m. Vytrvejte tedy ve ví艡e s radostí a odvahou. A tak m暖啪eme 艡íci: d臎kujeme ti, Je啪í拧i, 啪e jsi nás miloval; d臎kujeme ti, Je啪í拧i, 啪e jsi nás povolal. Z暖sta艌 s námi, Pane! Z暖sta艌 s námi!
